Každým rokem se snaží manažer Velké ceny Chebu v atletice Jacek Přibáň pozvat na mítink nějakou velkou osobnost ať už na tartan, nebo do pozice spolukomentátora. Ani letos tomu nebylo jinak. Pozvání na Velkou do německého Wiesau přijal překářkář na 400 metrů Jiří Mužík, český reprezentant, rekordman, v současnosti běžec pražské Dukly.

Jiří Mužík se může pochlubit účastí na dvou olympiádách (2000 Sydney a 2004 Atény), druhým místem na 400 metrů překážek na mistrovství Evropy 2002 v Mnichově, prvním místem na halovém mistrovství Evropy z roku 2000, kde běžel štafetu na hladké čtyřstovce, dvěma prvními místy na halovém mistrovství České republiky v Bratislavě na hladké čtyřstovce a dvoustovce a rekordem na čtyřista metrů překážek z roku 1997 (48,27). Na hladké čtyřstovce má osobák 45,78, v hale pak 46,45.
Na zastřešené tribuně sportovního stadionu ve Wiesau sledoval sprinterské souboje a s Jackem Přibáněm spolukomentoval Velkou cenu Chebu. Využili jsme jeho přítomnosti a povídali si s ním o minulosti, zranění, budoucnosti .

Na tartanovou dráhu jste nevyběhl, přesto jste do Wiesau přijel, proč?
„S Jackem jsme kamarádi a já mu už dlouhá léta slibuji, že se Velké ceny zúčastním. Samozřejmě, že bych raději běžel, ale mé vleklé zdravotní problémy mi to nedovolily, proto jsem přijel jen jako divák.“

O jaké zranění jde?
Už od roku 2006 mám problémy s pravým kolenem. Absolvoval jsem tři operace, všechno jsem pak směřoval k olympiádě. Ještě minulý týden jsem věřil tomu, že zaběhnu limit pro olympiádu v Pekingu, ale problémy s kolenem se vystupňovaly tak, že bylo rozumnější sezonu zabalit a koléno doléčit. Často jsem se snažil běhat i přes bolest, ale to není ta nejlepší cesta. Zničit si koleno úplně by do budoucnosti nebylo dobré.“

Pro sportovce je olympiáda vrchol jejich snažení. Jak moc je smutno , když se ke kýženému cíli nedojde?
„Samozřejmě to hrozně moc bolí. Hodně jsem věřil tomu, že nebudu v Pekingu chybět. Zatím je to ještě moc čerstvé. Je třeba to nějak strávit a připravit se do budoucna.“

Dalším významným podnikem po olympiádě je světový šampionát…
„Já to teď zatím neřeším. Momentálně je vrchol olympiáda. Další je za čtyři roky, takže se budu připravat a ty čtyři roky budu muset u toho vydržet. Kdybych si neutrhl to koleno, mohl bych běhat rychle ještě hodně let, ale zranění všechno změnilo a na prognózy, na co se budu připravovat nejdřív, je ještě brzy. Chci si dát koleno dohromady, ale co nejlépe.“

Chystáte se na olympiádu do Číny alespoň jako divák?
„Tak to určitě ne. Slyšel jsem, že nejsou nejen letenky, ale i ubytování.“

Budete tedy olympiádu sledovat v televizi?
„Chystám se za známými do Spojených států k moři. Teplo a moře mi vždycky pomáhalo. Určitě si tam najdu čas sledovat televizi, ale že bych se koukal nějak intenzivně, tak to ne.“

Velké ceny jste se účastnil poprvé. Co říkáte této tradiční atletické akci?
„Škoda, že nevyšlo počasí. Déšť a chladno pak často ovlivní negativně výkony. Navíc i lidem se do nečasu nechce a raději zůstanou doma. Ještě dlouhou dobu před Velkou cenou jsem si představoval, že bych mohl limit pro olympiádu splnit právě tady, že by Jacek postavil výjimečně závod na čtyřista metrů překážek. Já ale věřím, že sem za Jackem ještě jednou vrátím, už jako závodník.“

Nezbývá než Jiřímu Mužíkovi popřát, aby se jeho problémy s kolenem staly zanetbatelnými a abychom ho zase mohli vídat na dráze. A třeba právě při příští Velké ceně Chebu.