Při vyslovení jména Václav vytane na mysli možná leccos. Někdo vzpomene na panovníka Václava IV., či na svatého patrona, jenž na nás hledí před pražským muzeem z koně, jiný si v duchu znovu promítne zdařilý film Jiřího Vejdělka o pomatenci, jenž ohrožoval flintou své okolí a jiný Václav (prezident) mu udělil milost, další si zabrouká písničky od populárního dua Eva a Vašek.

A co takhle dnes již kultovní odrhovačka Václava mám nejradši? Tak ta by se na toho, o němž bude řeč, hodila asi nejlépe. Její počáteční text zná asi každý. Mimochodem, ví někdo, kdo ji vůbec složil a v roce 1970 nazpíval? Tak jen pro pořádek, autorem je jistý Drahomír Čadek a hraje ji dodnes skupina Saze.

Do kolonky slavných Václavů má šanci se vetřít další Václav. Příjmení má Chotětický, je z Prahy a v orientačním běhu závodí za oddíl KČT Aš.
Cože tak slavného po něm zbylo, čím proslul? Pokud by nebyl napsán tento článek, asi by se o jeho existenci nebo sportovním snažení málokdo dozvěděl. Václav Chotětický má svůj sport natolik rád, že nevynechá jedinou možnost, jak se s buzolou a mapou realizovat.
Jsou sportovci, kteří absolvují jen několik závodů v roce. Namátkou jmenujme maratónce, desetibojaře, triatlonisty nebo skokany do vody. Jiní mohou závodit, dokud jim síly a čas stačí. Zkuste ale komukoliv říct, že má během dvou měsíců absolvovat 38 závodů.
Borcem, který takovou porci zvládl, je právě Václav Chotětický. Ten během letošního orientačního léta stihl vše, co české luhy a háje nabízely. Tedy všechno ne, některé akce se na potvoru termínově překrývaly a některých se neúčastnil. Byly to vložené noční závody nebo štafety, jež prý nemusí. Ale pěkně po pořádku.

Prázdniny Václav začal tříetapovou Petit Prix v Jablonci nad Nisou (28.-29. 6.), pokračoval při čtyřdenní České Kanadě na Jindřichohradecku (3.-6. 7.), v půli července nemohl vynechat vrchol sezóny při MS v Olomouci – šestidenní mezinárodní Orienteering Festival (14.-19. 7., zde si navíc zaběhl jeden supersprintík), po němž navštívil třídenní Veterán Cup u Vamberku (25.-27. 7.).
Pět etap se dalo stihnout na Skalních pětkách o prodlouženém víkendu ve Valečově (2.-4. 8.) a stejný počet závodů se odehrál během pěti dní na Czech O-days na Jičínsku (6.-10. 8.). V termínu od 14. do 17. 8. se konala oblíbená Grand Prix Silesia na Vidnavě (5 E), předposlední srpnový víkend byly tříetapové Hezké prázdniny v Českém ráji (23.-24. 8.) a končilo se u Bedlna na Rakovnicku třídenním Jesenickým labyrintem (28.-30. 8.). Slušný účet, že?

A výsledky? Ty nejsou až tak důležité. I když čtvrtá příčka na Czech O-days byla velmi slušná. Jinak to bylo většinou na rozhraní první a druhé desítky.
Václav Chotětický (r. 1952) běžel až na jednu výjimku kategorii H 35 (muži od 35 do 40 let). Ti to mají o dost delší, a o to jde. Pokud byly vypsány dvě výkonnostní skupin, běžel Václav pochopitelně tu delší.
Že se nevyhrává, nevadí, možná to příště vyjde. A když ne, tak se vůbec nic neděje. Hlavně, že to člověka baví.
A jenom na závěr: Václav Chotětický má smysl pro humor, poslouchá rockovou hudbu a v kolektivu je oblíben.

(jomi)