Koulovačka, stavění sněhuláků, závody psích spřežení, hra na dobývání severního pólu – to všechno se nabízelo coby soutěžní kratochvíle o velikonočním víkendu, kdy se na Českolipsko sjelo něco přes 650 otužilých sportovců všeho věku ze čtrnácti zemí. Byli to orientační běžci. Ty nečekané sněhové nadílky střídané deštěm a fujavicemi nijak nerozhodily a zůstali při původním plánu, jímž byly třídenní mezinárodní závody Prague Easter 2008.
Zahraniční konkurence byla letos opravdu kvalitní. Nejpočetnější mimočeskou výpravou byli Němci, jichž přicestovalo asi 120. Zhruba dvě desítky běžců měly týmy Švédska, Finska, Norska, Maďarska, Švýcarska a Izraele.

Na Pražské Velikonoce jezdí pravidelně i několik závodníků z chebského regionu a nejednou už se někomu z nich podařilo prosadit na stupně vítězů. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
První zkrácená etapa se odehrávala v nejatraktivnějším prostředí pískovcových skal, kde se i sebemenší chybka či zaváhání dramaticky promítne do časových ztrát. Další dvě etapy již s klasickými parametry byly běžečtější a více se v nich uplatnila volba postupů.
Nejméně příjemnou záležitostí nebyl samotný běh ve sněhu, blátě a teplotách kolem nuly, ale pobyt před a po závodě na shromaždišti, kde nebyla příležitost se někde ohřát. Nápoje u stánku to nemohly zachránit.

Do bojů zasáhlo šest orientačních běžců z Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK, dva borci z Aše a jeden z Chebu. Všichni ovšem nemůžou mluvit o své účasti v superlativech.

Nejhůře dopadl mariánskolázeňský Jan Fišák v kategorii H 60 – bronzový z roku 2005, jenž hned v první etapě neorazil jednu z kontrol, byl diskvalifikován a další dva závody běžel pouze jako mapový trénink. Fišákovo počínání napodobil jeho oddílový kolega Miloš Kamaryt v kategorii H 40 B. Tomu se podobný „kousek“ povedl na závěr.

O účasti v jiné než té elitní kategorii mužů H 21 E uvažuje možná pro příště ašský veterán Karel Pilař. I když běhal v podstatě bez chyb, přesto jeho snaživý výkon stačil pokaždé na umístění ve třetí nebo čtvrté desítce. Jeho odstup za vítězným Norem Alvestadem byl po třech etapách téměř osmdesát minut. Takový je rozdíl mezi vrcholovým a výkonnostním OB.

S celkovou desátou příčkou byl spokojen další člen KČT Aš – Václav Chotětický, který startoval v kategorii H 35 A. I on se omladil, ačkoliv mohl startovat stejně jako Pilař mezi padesátníky.

Desátý byl rovněž junior Tomáš Kamaryt z Mariánských Lázní ve druhé nejprestižnější kategorii mužů H 21 A. V konkurenci čtyř desítek soupeřů se mu dařilo zejména v poslední hendikepové etapě, kdy měl šestý nejrychlejší čas.

Zatím nejlepšího umístění v devítileté historii těchto závodů dosáhl Jaroslav Jirásek z Chebu sedmým místem v kategorii H 60. Dosud bylo jeho maximum na číslovce osm. Tuto příčku obsadil v roce 2005. Základ pro tento výsledek položil dobře zvládnutou první etapou, v níž skončil šestý.
Kvalitně si zazávodil mariánskolázeňský Josef Milota v kategorii H 45 A. Za tři dny nasekal v lese dohromady asi jen šest minut chyb, což mu nakonec stačilo na bronzovou příčku. První dvě místa obsadili závodníci finského klubu Laitilan Jyske – Mika Lammi a Elo Jussi. Na ně Milota ztrácel kolem pěti minut. Nor Granly na čtvrtém místě už byl o další čtvrt hodinu zpět.

Radmila Miturová


Pouze do prvních dvou etap nastoupil v Milotově kategorii bývalý švédský reprezentant Lars Palmquist z oddílu Järfälla OK, takže nebyl celkově hodnocen. Konfrontace to byla velmi přínosná. Severského borce, jehož namátkou kromě dvou vítězstvích na švédských šampionátech v hlavní kategorii mužů zdobí třeba stříbrná medaile ze štafet, již vybojoval v roce 1985 v Austrálii, nebo celkové osmé místo ve Světovém poháru o rok později.
O jediné první místo se zasloužila nová mariánskolázeňská akvizice Radmila Miturová v kategorii D 40 B. Ta zažila malinké zakolísání jen v úvodním závodu, kdy byla „až“ druhá. Pak ovšem proletěla lesem jako vítr a v konečném součtu porazila druhou v pořadí o dvacet minut. Šestá doběhla v téže kategorii mariánskolázeňská Martina Kamarytová.

(Josef Milota)