Obvykle se v článcích o orientační běhu píše v Chebském deníku v souvislosti o početné účasti členů Mariánskolázeňského orientačního klubu MLOK na nejrůznějších závodech a nezřídka o nějakých jejich umístěních na stupních vítězů. Tentokrát tomu tak nebude.

Třetí červnový víkend totiž pořádali Mariánskolázeňští dvojkolo B žebříku Čechy u obce Lazy, jež leží několik kilometrů severně od Lázní Kynžvart. Do lesa se podívala opravdu jen hrstka domácích – většinou mládež. Všichni ostatní v čele ředitelem celého podniku Janem Fišákem a hlavním rozhodčím Janem Michalcem byli plně vytíženi organizací akce, kterou navštívilo přes osm set běžců.

Na vítězství měl v sobotu na klasické trati našlápnuto Tomáš Kamaryt v kategorii juniorů. Trať dlouhou devět kilometrů, vedoucí i přes nejvyšší vrchol Slavkovského lesa –Lesný (983 m.n.m.), zvládl za 90 minut a 18 sekund. Byl to druhý nejlepší čas. Podle vlastních slov ztratil vítězství hned na prvních dvou kontrolách, na nichž nechal dohromady asi čtyři minuty.
Za zmínku stojí výkon začínající Radky Korcové, jež reprezentuje rovněž mariánskolázeňský oddíl a bydlí shodou okolností přímo na Lazech. Ta při své orientační premiéře doběhla celý závod byť na posledním hodnoceném 26. místě v kategorii mladších dorostenek D 16 B. 4,8 kilometrů uběhla za 116 minut. Toto není rozhodně hanění atleticky zdatně sportovkyně, ale pochvalou, že tak obtížnou trať vůbec dokončila. To se mnohým ten den vůbec nepodařilo. A to i v hlavních kategoriích.

Se svým vystoupením byl velmi spokojen Jaroslav Jirásek z Chebu. V nabité kategorii H 60 byl v sobotu pátý a v neděli šestý. Velmi mu vyhovoval těžký terén, v němž se jeho lehkonozí soupeři nemohli tak rychle pohybovat. Dvakrát ve druhé desítce skončila chebská radiová orientační běžkyně Blanka Jiráňová v kategorii D 21 C.

Špatně si nevedl věčně nespokojený Václav Chotětický z Aše v kategorii H 45. Ten vždy najde na svém výkonu chyby. Nicméně jeho desátá a devátá příčka je slušná.
Vítězství v hlavních kategoriích patřilo po oba dny elitním závodníkům. V mužích se v sobotu na extrémně náročné 12,5 km dlouhé trati prosadilo trio Ondřej Kazda (Jičín), Jiří Mrázek (Praha) a Radek Novotný (HradecKrálové). Posledně jmenovaný, současný trenér mužské reprezentace nešetřil nad náročností chválou a litoval, že se v takovém terénu neběží závody Elity nebo Mistrovství České republiky. V ženách vyhrála Lucie Krafková (Bor) před reprezentantkou v radiovém OB Michaelou Omovou (Turnov) a Petrou Novotnou (Hradec Králové).

V neděli na krátké trati zvítězil Martin Janata (Praha), druhý byl Martin Henych (Jičín) a třetí doběhl Jiří Mrázek. V ženách dominovala Romana Kalenská (Jičín), stříbro vybojovala Iva Rufferová (Bor) a jako třetí skončila opět Petra Novotná – bývalá úspěšná reprezentantka.
O tom, jak to v lese i na shromaždišti vypadalo, svědčí nejlépe ohlasy z internetových stránek. Člen rady ČSOB Milan Borovička zvaný Sosna z Prahy, jenž vynechá málokterý závod a do Mariánských Lázní pravidelně a rád jezdí píše: „Pro znalce mariánskolázeňských závodů nebyl les ani přetáhlé časy překvapením. Po pár prvních kilometrech v totálním terénu (polomy, klacky, bažiny, vysoká tráva, borůvčí, kameny) jsem byl maximálně spokojený, ale brzy mi došlo, že to až do konce nebude jiné. K tomu pár kopců „zalamováků“, a bylo jasné že to asi nikdo v mé kategorii H 21 B na 11 kilometrové trati pod sto minut nedá (nedal). Můj výsledný čas 164 minut hovoří za vše. Na večerní relaxaci ve Valech v hospodě U Březího vlka jsem se dal trochu dohromady a nedělní krátkou trať absolvoval s důstojnější ztrátou na vítěze. V Mariánských Lázních nebudu na dalších závodech určitě chybět,“ upozornil.

O nedostatcích a chybách se zmínil předseda sekce pěšího OB a předseda soutěžní komise Petr Klimpl z Pardubic: „Terén byl opravdovou lahůdkou, letos určitě nejnáročnější na celostátních závodech. Když pořadatelé psali na webových stránkách, že v lese chybějí jen písečné duny, příliš se nemýlili. Mapa byla velmi solidní, ale našly se tam i pasáže, kde to směrově a vzdálenostně až tolik nesedělo. O jedné takové se za účasti jury diskutovalo v neděli u kategorie H 21 B. Když však člověk pochopil filosofii mapaře, tak se mu dílo jako celek muselo líbit. Do toho se staviteli podařilo postavit po oba dny velmi pěkné tratě. Sice dlouhé (v mnoha kategoriích byly v sobotu překročeny směrné časy), ale orientačně skvělé a fyzicky náročné. V úvodu sobotní klasiky to bylo v podmáčených hustnících plných popadaných stromů pravé orientační dobrodružství. V sobotu byly problémy s popisy u jedné veteránské kategorie a také mytí mohlo být lépe zabezpečené. K očistě od bahna zamířili tentokrát i ti, kteří nechávají mytí až na doma.“

Lidový příspěvek do internetových stránek „Bestíkovy noviny“ zaslala i šifra Voi Toi: „Vzdávám veškerý hold organizátorům z Mariánských Lázní, neb díky jejich pořadatelskému umu jsem po dlouhé době měl tu možnost zaběhnout si závod, kde se nemuselo onanovat na nezáživné placce, luštit rozpitou mapu nebo houbařit v nesedících hustnících. Čert vem velké přesahy směrných časů, jsou to koneckonců jenom „Béčka“. Byly nám naservírovány velmi náročné a zajímavé tratě v parádním neoběhaném terénu, kvalitní mapy, které seděly, byly dobře čitelné, obsahovaly severojižní čáry a nerolovaly se po prvním kontaktu s vodou.. Taktéž pomohly plánky měst s vyznačenými restauranty a potěšilo ubytování v bývalé důstojnické ubytovně v Klimentově, kde se nezavíralo úderem 23. hodiny. Škoda, že jsem si z důvodu ze soboty zrakvených kotníků nemohl užít nedělní bahnitovodnatou trať.“
Závěrem se sluší poděkovat všem, kteří pomohli zabezpečit tuto náročnou akci orientačního běhu, mimo jiné to byli hasiči z Lázní Kynžvart. A ten náročný terén vybral osobně ředitel závodu Jan Fišák. Má zřejmě dobrý čich.