V pořadí již čtvrtý ročník atletického pětiboje se konal předposlední víkend v září na stadionu Viktoria v Mariánských Lázních. Podmínkou účasti byl minimální věk třicet let a jistota, že se nikdo ze startujících nevěnuje vážně nějakému sportu.
Není to samozřejmě nějaká masovka, borci se mezi sebou navzájem dobře znají a někteří zatím nevynechali ani jeden ročník.

Už při nápadu před čtyřmi lety bylo jasné, že se nemůže závodit v regulérním desetiboji, a tak se promýšlelo, které disciplíny nebudou v programu. Vyřazeny byly záludné překážky, nevyzpytatelná tyč, ošemetná výška, příliš dlouhá čtyřstovka i smrtelná patnáctka. Zůstaly kompletně hody (koule, disk a oštěp), skok do dálky a sprint. Ten se ale raději zkrátil ze sto metrů na šedesát.

Do soutěže se prezentoval obvyklý počet dvanácti nadšenců. Jeden byl ale předem diskvalifikován (Lukáš Kupka) pro zatím příliš nízký věk. Bylo to dobré rozhodnutí, se svými body by byl první. Hodnocen byl pouze pod čarou mimo soutěž.
Trochu problémů měli účastníci s malými fotbalisty, jejichž žákovský zápas se nepředpokládaně naboural do této významné akce. Skok do dálky nevadil a šedesát metrů se odběhalo o přestávce, zato koule při vrhu prý snad mohla ohrozit životnost náhodně prolétnuvší meruny nebo žáčka spěchajícího pro ní do zámezí. Tak se všichni rozhodli, že oštěp a disk odházejí raději na tréninkové louce.

Všichni bojovali jako obvykle ze všech sil ve snaze vylepšit si osobní maxima a získat palmu vítězství. V tom se vůbec nelišili od světové špičky, Šebrleho nevyjímaje. I v případě mariánskolázeňských atletů-hobbistů se o některých umístěních na stupních vítězů rozhodovalo až v závěrečné disciplíně, kterou byl oštěp. Náčiní některých mužů létalo až k hranici třiceti metrů! Ženy statečně atakovaly vzdálenost poloviční.
Vítězství Malinovského i Borsikové byla zcela zasloužená a regulérní, nad čímž bděly bedlivé oči rozhodčích nanejvýš povolaných – dvojnásobného olympionika ve skoku do výšky Jaroslava Alexy a šéfa místních atletů Jaroslava Roubíčka. Ti také dekorovali tři nejlepší v každé kategorii při závěrečném posezení v nedaleké pivnici Vrbičky.

Ani ostatní nepřišli zkrátka. Nejhezčí pohár obdržel poslední Láďa Macháček za napoprvé slibných 51 bodů (podle žákovských tabulek), prý za snahu. Čtveřice ze sedmi mužů měla nebo má něco společného se státní či městskou policií (myšleno profesně), a tak bylo milé vidět v jejich rukou kulatá lízátka, jednu z cen pro všechny. Všichni víme, že pořádek se nejlépe udržuje pomocí metody cukru a biče, policisté a strážníci mají nyní v úmyslu jít na to s lízátkem a obuškem.

Výsledky:
Muži – 1. Radek Malinovský (koule- 8,23 m, 60 m - 9,0 s, disk - 20,68 m, dálka-365 cm, oštěp - 30,76 m) 125 bodů
2. Míra Zach (8,72 - 9,4 - 18,91 - 388 - 26,18) 117 b.
3. Ivan Korol (7,31 - 10,1 - 20,20 - 338 - 29,74) 98 b.
4. Petr Johana (7,29 - 9,8 - 16,77 - 343 - 25,20) 90 b.
5. Josef Macke (7,08 - 10,3 - 20,16 - 333 - 26,10) 89 b.
6. Láďa Macháček (5,76 - 10,2 - 12,85 - 275 - 16,35) 51 b.
M.S. (mimo soutěž nikoliv mistr sportu) Lukáš Kupka (8,86 - 8,6 - 21,85 - 388-28,24) 138 b.
Ženy – 1. Vlaďka Borsiková (7,20 - 10,4 - 17,20 - 163 - 15,33) 135 b.,
2. Lenka Suská (7,49 - 10,4 - 12,92 - 340 - 14,28) 118 b.
3. Pavla Jungová (5,24 - 11,2 - 16,01- 325 - 11,78) 89 b.
4. Andrea Víznerová (6,78 - 10,8 - 13,0 - 236 - 11,54) 81 b.
5. Jana Malinovská (6,37 - 11,2 - 11,82 - 272 - 11,06) 75 b.