Ze všech stran slyšíme v současnosti od zaměstnavatelů o nedostatku kvalitních pracovních sil. Kam až to může vést?

Je to obtížné. Nedostatek pracovní síly se může stát docela vážnou bariérou našeho dalšího hospodářského růstu, což je škoda. Po recesi v letech 2012 2013 jsme nastartovali trochu slušný hospodářský růst a chtělo by to, aby pokračoval. A nejde jen o krátkodobou záležitost. Krátkodobou záležitostí mám na mysli, jestli tenhle rok bude takováto poptávka či takovéto čerpání evropských fondů nebo jestli se bude dařit exportu. Je to o střednědobých a dlouhodobých faktorech, které budou určovat náš hospodářský růst. A tohle je právě jeden z nejdůležitějších faktorů kvalitní pracovní síla.

Je to v Karlovarském kraji problém pouze Sokolovska, kde je nejvyší nezaměstnanost?

S tímto problémem se setkáváme nejen na Sokolovsku či v Karlovarském kraji, ale absolutně všude v republice. A dokonce v hodně místech jsou ty stesky podobné, jakkoliv jsou pak specifické pro ten daný region.

Kde vzít kvalitní lidi, jsme malá země?

Demografie je jedním z problémů. My jsme země, kde je nárůst obyvatelstva poměrně nízký, a musíme si z tohohle hlediska říct, jestli chceme pracovníky ze zahraničí. To je teď pod vlivem migrační vlny z obtížných oblastí. Něco jiného je například vztah k pracovníkům z Ukrajiny, kde bychom měli být otevřenější.

Co stav školství?

Podle mého osobního názoru je zbytečný převis všeobecně vzdělávacích středních škol typu gymnázií a dalších ne zcela kvalitních škol. V podstatě, když jedna z nich vyhodí žáka, ten najde jinou, omlouvám se za příměr, třeba soukromou, kde není ta výuka až tak výukou, ale spíše podnikatelským záměrem. A žák se drží v tom systému a nejde do toho vzdělávání, do učení. Pokud škola vyhodí žáka, neměla by to pro něj být tragédie. Pro něj by to měl být spíše signál, že by měl jít z gymnázia třeba do učení.

Co rodiče? Stále platí, že chtějí mít doma manažery?

Vztah rodičů je důležitým faktorem. Stále ještě mnoho rodičů čtrnácti- patnáctiletých dětí se domnívá, že řemeslo je něco špinavého kde si dítě méně vydělá, a mělo by býti spíše manažerem. Ne. Dnes většina těch vyučených sedí také u té obrazovky, pracuje s počítačem, s numericky řízenými stroji, v čistém prostředí, vydělá si víc a neskončí na úřadu práce.

Například sokolovská ISŠTE slíbila firmám větší praxi svých žáků. Pomůže to?

Řízení vztahu mezi výukou na školách a praxí je dalším problémem. Hodně se mluví o duálním systému. I tady vidíme, že některé firmy berou na praxi žáky. Ale ten žák není zaměstnancem té firmy a je tam jen na krátkou dobu. Často nemá ani zájem tam příliš docházet. Sice se s tou výrobou seznámí, ale není to pro něj dostatečné vtažení do výroby, tak aby ho to lákalo po ukončení školy. To znamená hledat zde nějaké cesty, kdy by ten žák mohl být i zaměstnancem toho podniku.

Měl by pomoci stát podnikům při praxi žáků?

Pro tu firmu je poté samozřejmě náklad. Někdy se jedná o dojíždění, jindy o ubytování. Ale naše veřejné finance jsou ve velmi solidním stavu, a tak si myslím, že by to zas nebylo tolik miliard, které by padly na státní rozpočet, kdyby se tady daly firmám další daňově uznatelné úlevy.

Zmínil jste zajímavou věc, děsí vás návyky dětí. Můžete to vysvětlit?

Ano, věc, která mě začíná děsit, jsou návyky dětí. Mluví o tom zástupci firem z celé republiky, slyšel jsem to i zde v Sokolově. Řada z nich má nulový vztah k práci, nulovou disciplínu. Nedokáží si představit, že po skončení školy budou chodit každé ráno na 8,5 hodiny do práce. Nemají zodpovědnost za svůj kariérní růst. Chybějí určité návyky, někdy jsou žáci ve vzdělávacích zařízeních až agresivní a nemají prostě zodpovědnost k práci.

A poslední otázka, co říkáte na financování školství?

Já si myslím, že by se mělo změnit. Financování na žáka není podle mého názoru nejšťastnější věcí. Financování by se mělo vytvářet spíše podle očekávané poptávky po pracovní síle. Měli jsme jít cestou i nějakých dílčích opatření, která by mohl někdo přirovnat k opatřením minulého režimu. Ale je to holt tak, že nedostatek pracovní síly se může stát bariérou hospodářského růstu. Proto musíme použít pragmaticky každý nástroj, který pomůže.