V loňském roce mohla podnikat pouze dva a půl měsíce, letos koně ještě ani nevyjeli.

„Předloni jsme vyhořeli, když jsme se z toho trochu vzpamatovali, v půlce března jsme vyjeli a za dva tři dny přišla uzávěra,“ říká zoufalá podnikatelka. Fiakristé mohli začít jezdit od června, kdy se opatření uvolnila. Bohužel v tu dobu bylo lázeňských hostů jako šafránu. „Rozjelo se to v červenci a srpnu, kdy jsme podnikali. V září, kdy se hovořilo o tom, že se situace kolem koronaviru zhoršuje, začali lidé odjíždět. Na konci září a října jsme skončili,“ uvedla.

Úspory, které se podařilo nashromáždit za dobu, kdy fiakristé jezdili, se ale rychle ztenčovaly. „Zůstali jsme bez příjmu. Několik měsíců jsme se dohadovali s finančním úřadem, jestli máme nárok na kompenzační bonus. Všem fiakristům, kterých je v republice zhruba třicet, bylo sděleno, že nejsme zakázaný obor. Jenže my jsme přímo vázaní na provoz restaurací, hotelů, na turistický ruch. Navíc nemůžeme v kočáře dodržet rozestupy. Vláda lidem doporučila nevycházet, tak kdo bude jezdit v kočáře,“ kroutí nevěřícně hlavou. „Přitom zoologické zahrady na svá zvířata kompenzace dostávají. My ne.“ Náklady na krmení nejsou ale vůbec nízké. Měsíčně se vyšplhají k padesáti tisícům korun.

V lednu se konečně podařilo vyřídit záležitosti s kompenzačním bonusem a padlo rozhodnutí, že i Eva Klestilová by na něj měla mít nárok. Peníze ale zatím nedostala. „Koně to ale nezajímá. Potřebují jíst, veterinární péči a kováře. Nemáme tak velké úspory, abychom mohli překonat takovou dlouhou dobu. Stydím se volat veterináři, že potřebuji ošetřit nebo naočkovat koně, ale nemám peníze. Po třiceti letech jsem se dostala do situace, kdy nevím, co mám dělat. Je mi trapně, když musím žebrat," říká se slzami v očích. Jenže nic jiného jí už nezbývá.

Eva Klestilová byla rozhodnutá najít si zaměstnání. "Klidně bych někde dělala šestnáct hodin jen, abych koně uživila a nemusela se o nic nikoho prosit. Kvůli svým zvířatům bych to vydržela. Bohužel ale ani mě se nevyhnul covid. Měla jsem těžký průběh, skončila v nemocnici a stále mám zdravotní problémy a fyzicky bych to nezvládla," zoufá si.

S pomocí přišel Radek Dymáček, podnikatel z Mariánských Lázní, který jí věnoval peníze na seno či slámu, a společně se rozhodli zřídit transparentní účet. „Vždycky jsem byla proti tomu, bojím se, že mě lidé budou pomlouvat. Ale jiné východisko už nemám. Koně jsou členové naší rodiny, moje děti. Každý z nich má svůj příběh. Nemůžu je prodat na jatka nebo nechat utratit,“ vysvětluje žena. Transparentní účet chce podnikatelka zřídit co nejdříve. „Nechci nic pro sebe, jen chci, aby koně netrpěli,“ zdůrazňuje.

Pomoci se nebrání ani město Mariánské Lázně, kde Eva Klestilová svou živnost provozuje. „Paní Klestilová má ve městě pronajatá čtyři parkovací stání. Chápeme, že její situace je složitá,“ říká starosta Mariánských Lázní Martin Kalina. „Město proto rozhodlo o to odsunutí úhrad až na konec září. V případě, že by si zřídila transparentní účet Mariánské Lázně pomohou tuto informaci dostat k co nejširší veřejnosti prostřednictvím sociální sítě, městského zpravodaje i mobilního rozhlasu,“ slibuje starosta.