Zuzana Wildmannová začala fyzioterapií pro psy, hlavně Dornovou metodou. „Ta mě pohltila natolik, že jsem se rozhodla začít ji praktikovat i na lidech a koních,“ říká. V době, kdy s fyzioterapií zvířat začínala, byla v ČR taková léčba v plenkách. K této metodě si přibrala další, jenž souvisí s pohybovým aparátem lidí i zvířat.

Fyzioterapeutka už od školky tvrdila, že bude veterinářkou. „Zvířata jsem milovala od dětství. Šla jsem si za tím poměrně cílevědomě,“ vzpomíná. Začátky byly těžké. Před devíti lety o ní tady nikdo pomalu nic nevěděl. „Ale tehdy jsem věděla, že v zahraničí je to normální péče o zvířata, a tušila jsem, že i k nám se to časem dostane a stane se součástí běžné péče o zvířata. A to se opravdu stalo. Před devíti lety bylo nenormální, aby sportující pes nebo kůň absolvoval fyzioterapii, a dnes se to posunulo tak, že je vlastně nenormální se nestarat o zvířecí sportovce formou fyzioterapie,“ vysvětluje Zuzana.

Stále více mazlíčků se dostává do péče psích fyzioterapeutů, kteří jim dokážou pomoci, ulevit od bolesti:

Co Zuzanu ale dokáže pořádně nadzvednout, je to, když člověk zvířeti ubližuje a nenechá si vysvětlit fakt, že mu ubližuje. „Jde o špatnou výstroj koně nebo nevhodné pomůcky proti tahání psa na obojku. A také trpím při pohledu na obézní, sotva jdoucí zvíře, jehož majitel tvrdí, že obézní rozhodně není. Týrání blahobytem je stejně špatně jako týrání hlady. Zvíře trpí v obou případech,“ říká.

Před každou terapií se potřebuje seznámit se zdravotním stavem zvířete, aby vyloučila kontraindikace ošetření. Pak následuje samotné ošetření, u kterého je vždy nutná přítomnost majitele. Akutní pohybové obtíže je nutné vyšetřit veterinárním lékařem.

Ne vždy je prý ale majitel akutně kulhající zvíře ochoten nechat vyšetřit. „To se mi nepodařilo pochopit za celých devět let praxe. Pokud majitel není ochoten zvíře nechat vyšetřit, abych jej mohla bez rizika zhoršení stavu ošetřit, nepřijmu je vůbec do péče,“ říká Zuzana.

„Co vydělám, dám na péči o opuštěná zvířata,“ říká Mirka Parízková v rozhovoru Deníku:

Až na výjimky se k Zuzaně může dostat v podstatě každý. „Mým pacientem nemůže být onkologicky nemocné zvíře anebo zvíře se závažným interním onemocněním. Mými klienty jsou nejčastěji psi a koně, ale ošetřuji také malá zvířata jako jsou králíčci, fretky, morčata a občas je mým pacientem koza nebo kráva. Věnuji se manuálním terapiím a posledních několik let se věnuji hirudoterapii, tedy terapii prostřednictvím pijavice lékařské,“ vysvětluje.

Největší oporou je jí rodina. Její práce je zároveň koníčkem. Má dva mladé psy, kteří potřebují hodně pozornosti. Jak sama říká, nemá čas na nicnedělání. Je přesvědčena, že život je od toho, aby se aktivně prožil, a ne pasivně přežil.