Reálná sebeobrana pro ženy:

Zdroj: Youtube

„Cílem ženské sebeobrany je naučit ženy, aby nebraly strach jako nejhorší zlo. Aby upozadily všechny své bloky a přesvědčení, že jsou slabší než muži. Je nutné vymanit ženy z role oběti. Potřebuji, aby v sobě probudily nebezpečnou šelmu,“ říká instruktor Filip Miljkovič.

Ví, o čem mluví. S bojovými sporty a systémy (viz níže) má sedmadvacetileté zkušenosti. Civilní sebeobraně se pak věnuje uplynulých patnáct let. Školí nejen civilisty, ale i bezpečnostní složky jako jsou vojáci či policisté.

Terapeutka a zážitková pedagožka Alena Wehle šíří osvětu o vysoce citlivých lidech.
Patříte k hypersenzitivním lidem? Citlivost není ostuda, ale dar

Pro Deník se Filip Miljkovič rozpovídal o sebeobraně pro ženy. Má žena vůbec šanci ubránit se mnohem většímu, těžšímu a silnějšímu útočníkovi? Instruktor je ze svých mnohaletých zkušeností přesvědčený, že ano. Spíše než specifické údery, kopy a chvaty k tomu však potřebuje změnit nastavení vlastní mysli.

Ženská sebeobrana je především o psychice

V první řadě je potřeba si uvědomit, že psychologický trénink je stejně důležitý jako fyzický. „Ženská sebeobrana je z 90 % o psychické a pouze z 10 % o fyzické technice. Pod pojem sebeobrana samozřejmě spadá i kondiční průprava; dá se ale říct, že technika je u žen sekundární,“ nastiňuje Filip Miljkovič.

Filip Miljkovič má s bojovými sporty a systémy sedmadvacetileté zkušenosti. Civilní sebeobraně se věnuje uplynulých patnáct let. Jako instruktor školí i bezpečnostní složky jako jsou vojáci či policisté.Filip Miljkovič má s bojovými sporty a systémy sedmadvacetileté zkušenosti. Civilní sebeobraně se věnuje uplynulých patnáct let. Jako instruktor školí i bezpečnostní složky jako jsou vojáci či policisté.Zdroj: Se svolením Filipa Miljkoviče

Právě důraz na psychickou průpravu je jedním z aspektů, proč podle něj nejsou dobré smíšené kurzy. Tedy ty, kdy se zároveň školí muži i ženy.

„Metodika výuky by měla být úplně odlišná. Ženám se snažím ukázat, že to není jen o tom, jestli se naučí dvacet technik. V první řadě se musí naučit útoku postavit a čelit mu,“ říká instruktor.

Poukazuje tak na fakt, kdy je v rámci společnosti ženám celý život vsugerováváno, že ony jsou ty slabší. Obvykle první, co příslušnici něžnějšího pohlaví napadne, když na ni zaútočí větší a silnější muž, je to, že nemá šanci. Tím však sama sebe předem odsoudí k prohře.

„Stručně řečeno je ženská sebeobrana hlavně o tom, že se žena nesmí dopředu vzdát. Tunelové vidění, zatuhnutí či neschopnost mluvit jsou přirozenými a častými důsledky, když nedokáže svůj strach prolomit. Já učím ženy, jak se stát šelmami. Jak v sobě probudit agresivitu a použít ji proti útočníkovi,“ zdůrazňuje Miljkovič.

Sebeobrana není bojové umění

  •  „Je potřeba zdůraznit, že sebeobrana není bojové umění. Sebeobrana není ani bojový sport. V bojových sportech je cílem být nejlepší, získat nějakou cenu či medaili. V bojovém umění jde o estetiku a hledání jakési harmonie; a to s nějakým kodexem a etikou. Je to o soustředění se nejen na fyzickou, ale i duchovní část člověka,“ vysvětluje Filip Miljkovič.
  • „Pak máme pojem bojový systém, kam bych už zařadil i sebeobranu. Jde o soubor obranných prostředků a technik s použitím, řekněme, agrese a násilí. Cílem je zničit, zneškodnit, zastavit,“ říká instruktor s tím, že záměr je tedy úplně jiný než u bojového sportu. Jde zkrátka o to snažit se chránit sebe, svého blízkého či majetek.

Vžijte se do role útočníka

Nejlepší obranou je pochopitelně zabránit tomu, aby k útoku vůbec došlo. K tomu je dobré vžít se do role útočníka a uvědomit si, že si své budoucí oběti vždy tipuje.

„Útočník si nevybere osobu, která je silnější. Vždy půjde po někom zjevně slabším a nejlépe nepozorném. Například když uvidí, že jde holka, která má v uších sluchátka, dívá se do telefonu a je očividně nesoustředěná na své okolí, vytipuje si ji jako snadnou kořist,“ podotýká instruktor.

Házení se Adam Čeladín věnuje už jedenáct let.
Nůž i šroubovák: Mistr světa ve vrhání nožů Adam Čeladín zabodne do terče cokoli

„Když pochopíte, jak agresor přemýšlí, dokážete lépe preventivně reagovat na možnou obrannou situaci,“ dodává.

Buďte pozorní jako při řízení auta

Pod ono preventivní chování pak spadá především pozornost. Vytáhnout z uší sluchátka a zvednout hlavu od telefonu je základním krokem. „Už jen to, že člověk vnímá, co se kolem něj děje, ve velkém procentu zajistí, aby k útoku vůbec nedošlo,“ je přesvědčený Filip Miljkovič.

Co to znamená být pozorný? „Představte si, že řídíte auto. Řidič je během cesty pozorný, protože ví, že se něco může stát. Nemám teď na mysli nováčka, který je ve stresu. Myslím zkušeného řidiče. Ten vnímá všechno kolem, ale není nervózní. Je to taková pokojná pozornost, kdy víte, co se kolem vás děje,“ uvádí na příkladu.


Nahrává se anketa ...

Stejný typ pozornosti by pak měl každý člověk aplikovat i do běžného života. „Tedy jít po ulici a vnímat své okolí. Nemyslím tím, že by měl být člověk v neustálém napětí a stresu, ale že má zkrátka pozorovat své okolí,“ upřesňuje instruktor.

„Je běžnou lidskou vlastností, že když vidím někde nějakou hrozbu, tak tam nejdu. Pokud je však člověk nepozorný, může se k ní naopak přiblížit, protože ji nevyhodnotil včas,“ dodává Miljkovič.

Dejte na intuici a připravte se

Poslouchejte svou intuici. Tak zní rada, kterou vám dá doslova každý školitel sebeobrany. „Řiďte se nejen zdravým rozumem, ale i svou intuicí. Ze statistik vyplývá, že pokud měla žena před napadením pocit, že jí někdo sleduje, tak to byla z devadesáti procent pravda. Intuici není dobré ignorovat. Z velké míry se totiž nemýlí,“ zdůrazňuje Filip Miljkovič.

Onen špatný pocit je dobrým pomocníkem i v tom, že dává ženě čas se připravit. „Příprava je věc, která může při napadení doslova zachránit život. Když pak dojde k reálnému útoku, je žena už pohotová a schopná se ihned bránit,“ podotýká.

Intucie dává čas k přípravě na možný útok:

V praxi to znamená, že když žena nosí v kabelce například pepřový sprej, má čas ho vytáhnou a připravit k obraně.

„Nebo si vzít klíče; ne však mezi prsty, jak se někdy doporučuje. Stačí dát ruku v pěst a klíče chytit kladivovým úchopem, aby směřovaly špičkou dolů,“ radí Miljkovič s tím, že v ženských kabelkách se nachází spousta dalších věcí, které lze použít jako improvizovaný obranný prostředek.

Instruktor zároveň doporučuje i používání psychologických a komunikačních léček, které jsou u některých školitelů považovány za poněkud kontroverzní. To znamená třeba sehrát telefonní hovor a vzbudit dojem, že jde ženě někdo naproti. Zde už je však potřeba mít určitou komunikační praxi a působit důvěryhodně.

„Pokud dítě fyzicky trestáme, i kdybychom se bavili o plácnutí nebo pohlavku, vytváříme tím vzor, který po nás bude opakovat,“ říká dětská psycholožka.
Výchova pohlavkem? Nedivte se, když pak dítě ublíží sourozenci, říká psycholožka

Pokud se poblíž nachází nějaká skupinka lidí, je dobré se k nim přidat. Žena se rozhodně nemusí stydět je slušně oslovit. Povědět, že má špatný pocit, že ji někdo sleduje, a poprosit, jestli může s nimi zůstat.

Být potichu a čekat je to nejhorší

Největší chybou podle Filipa Miljkoviče je, když se žena zalekne, zůstane potichu se skloněnou hlavou a jen pasivně čeká, co se stane. „Jakmile intuice napovídá, že něco není v pořádku, je potřeba začít automaticky reagovat na danou situaci,“ zdůrazňuje.

„Pokud se útočník nestáhl a pokračuje – například verbálním útokem – daná žena s ním musí umět správně komunikovat. To znamená používat krátké a jasné komunikační fráze, a to se zvýšeným hlasem s razancí,“ doporučuje instruktor.

Jasně si nastavit své hranice je nejlepší prevencí proti násilí:

Vhodné jsou věty typu: „Stůj!“ „Nech mě na pokoji!“ „Budu se bránit!“ „Zavolám policii!“ a podobně. Je přitom podstatné mluvit jasně a srozumitelně. „Útočník totiž bývá soustředěný jen na jednu činnost – okrást, znásilnit nebo třeba zabít. Zvukové podněty, které v sobě nemají razanci, nebude vůbec vnímat,“ přibližuje Miljkovič.

V žádném případě nesmí nastat to, že žena během útoku nevydá ani hlásku, skloní hlavu, ztuhne a podobně. „To je ten zlomový bod. Pokud násilník vidí, že oběť násilí přijímá a nic proti němu nedělá, automaticky zvýší jeho intenzitu. Psychický, fyzický či sexuální nátlak často exponenciálně narůstá jen tím, že žena proti tomu nic nedělá,“ zabíhá instruktor obecněji do problematiky obětí násilí.

Strhněte na sebe pozornost

V rámci komunikace s útočníkem upozorňuje Filip Miljkovič na zajímavý psychologický aspekt.

„Už jen tím, že jsou ženy ve společnosti definované jak slabší, tak má muž pocit nadřazenosti. Pokud se mu však žena postaví, podívá se mu zpříma do očí, změní svůj postoj těla a začne rázně komunikovat, tak jeho ego klesne na polovinu. Uvidí, že v tomto případě to nebude tak jednoduché, jak si zprvu myslel, “ říká instruktor.

Už jen tím, že žena začne lidově řečeno „hulákat“, na sebe strhává pozornost okolí. To agresor pochopitelně nechce.

K vrhání se používají speciálně navržené nože. S jinými to raději vůbec nezkoušejte.
Vrhat noži jako akční hrdina může každý. Stačí znát techniku a trénovat

„A přesně o tom je sebeobrana pro ženy. Nejde o to dát útočníkovi tři údery do hlavy a šestkrát ho kopnout mezi nohy. Ženská sebeobrana je hlavně o prevenci, komunikaci a psychické přípravě. Cílem je přimět agresora útok přerušit. Technická část je až úplně posledním krokem k úspěšnému dokončeni sebeobranné situace,“ uvádí Miljkovič.

„Právě toto rozlišení mi u mnoha kurzů chybí. Je totiž velký rozdíl mezi sebeobranou všeobecně a specificky pro ženy,“ dodává instruktor s tím, že by ženám důrazně doporučoval zvažovat při výběru kurzu právě to, jestli jde o smíšenou či čistě ženskou sebeobranu.

Zaujměte obranný postoj a braňte se

Teprve ve chvíli, kdy selže prevence i verbální komunikace a dojde k fyzické konfrontaci, přichází na řadu technická část. Zde je ovšem nutné myslet na to, že ke správnému provedení daných technik je potřeba si je dobře natrénovat.

„Žena by měla co nejrychleji vytvořit takzvanou bezpečnou zónu a přejít do obraného postoje. To znamená mít stabilní postoj, ruce jsou mírně pokrčené před hrudníkem, těžiště těla posunuto lehce dopředu (váha je částečně přenesená na přední nohu),“ popisuje Miljkovič.

Když žena vycítí nebezpečí, měla by co nejrychleji vytvořit takzvanou bezpečnou zónu a přejít do obraného postoje. To znamená mít stabilní postoj, ruce jsou mírně pokrčené před hrudníkem, těžiště těla posunuto lehce dopředu.Když žena vycítí nebezpečí, měla by co nejrychleji vytvořit takzvanou bezpečnou zónu a přejít do obraného postoje.Zdroj: Se svolením Filipa Miljkoviče

Obranný postoj se však musí držet jen po velmi krátkou dobu a hned by mělo dojít ke změně pozice. „Každá vteřina znamená možné zvýšení násilí ze strany útočníka,“ upozorňuje instruktor.

„Pokud agresor vidí, že má oběť například stabilně danou dopředu levou ruku a chrání si tak levou stranu těla, není nic snadnějšího než zaútočit napravo. Je důležité měnit pozice a v každé zůstat maximálně několik vteřin,“ zdůrazňuje.

Ideální je přitom pracovat k útočníkovi v úhlu; snažit se k němu dostat ze strany či zezadu. A útočit na nejbližší možné slabiny. „To znamená údery na tvář, krk, žebra, solar plexus, podbřišek, genitálie či kopy na kolena,“ napovídá instruktor.

Dokončení vám může zachránit život

Dokázat se ubránit a zpacifikovat útočníka na zem je sice velkým úspěchem, ale napadená žena stále nemá vyhráno.

„Je velmi časté, že žena agresora třeba zpacifikuje na zem a hned utíká pryč. Nastává však riziko, že útočníkovi nezpůsobila žádné větší zranění, dotyčný se zvedne a rozběhne zpět za obětí. Ve vzteku pak může použít něco, co původně nechtěl. Třeba vystřelit nebo bodnout,“ varuje Filip Miljkovič.

Moderní sebeobrana učí i to, jak se vyprostit z násilníkova sevření
Jak se zachovat při přepadení? Sebeobrana, která vás zachrání i před znásilněním

Jeho styl výuky je tedy takový, že své studenty učí obranou situaci vždy dokončit. „To znamená agresorovi třeba přišlápnout kotník, silně kopnout do slabin a podobně. Tím si žena zvyšuje časovou šanci na bezpečný útěk,“ dodává instruktor.

Vždy zavolejte policii

„Další věcí, kterou ženy učím, je, co udělat, jakmile se dostanou do takzvané bezpečné zóny. Tedy tam, kde se už cítí bezpečně; bez ohledu, jestli je kilometr nebo dvacet,“ pokračuje Filip Miljkovič.

Důrazně připomíná, že je nutné pokaždé zavolat policii. Uvést, kde, kdy a co se stalo. A ideálně útočníka popsat. „Mimochodem, k identifikaci je výborné zapamatovat si, jaké měl boty nebo tetování. Když chce někdo zahladit stopy, většinou se zbaví oblečení. Málokdy má však u sebe troje boty k přezují,“ usmívá se instruktor.

Mezinárodní den nenarozených dětí připadá každoročně na 25. březen
Nenarozené děti: Na interrupci šla Magda pod nátlakem, pak několikrát potratila

Analýza je dobrá nejen pro identifikaci, ale už před samotným útokem. „Je dobré si všímat, jestli má agresor dlouhé vlasy, za které se dá zatahat. Řetěz na krku, kterým ho lze přiškrtit. Pokud má kalhoty posazené příliš nízko, tak už vím, že nebude moci vykopnout vysoko nohy,“ prozrazuje další užitečné triky Miljkovič.

Přečíst si článek nestačí

A co říci závěrem? V první řadě je potřeba vědět, jaké techniky vlastně existují (a že se v praxi vždy musí přizpůsobit dané situaci). Neméně důležité je však vyzkoušet si je v praxi.

„Právě proto existují kurzy sebeobrany. Tam se nejrůznější modelové situace, které mohou v realitě nastat, simulují. Sebeobrana je velmi široké téma. Nedá se všechno probrat v jednom kurzu. Ani během jediného měsíce. A rozhodně nestačí přečíst si článek,“ upozorňuje instruktor.

Psychologové radí, že každý člověk by se měl naučit říkat "ne". Přemíra ochoty a pomoci druhým se mu totiž může podepsat na zdraví a psychice.
People pleaseři? Když jsou potřeby druhých důležitější než vlastní, trpí i tělo

Sebeobrana se ve skutečnosti učí a trénuje roky. „To, že člověk dokáže soupeře dobře udeřit či správně kopnout, je jen o drilu. Podstatná je pravidelnost tréninku a disciplína. Nefunguje to tak, že člověk jde na dva kurzy a stoprocentně se ubrání. I zde lze použít přirovnání s autem; řízení si taky musíte natrénovat,“ připomíná Miljkovič.

Závěrem však dodává, že vynaložené úsilí stojí za to. „Ve výsledku totiž žena zjistí, že je sebejistější i v běžném životě. Že se nebojí a dokáže čelit problémům. Že nepodléhá nátlaku třeba i v práci či doma. Naučila se zkrátka stát sama za sebou a říkat: Ne!,“ usmívá se Filip Miljkovič.