Kdy jste se sběrem bylin začala?
Většinu volného času tomu věnuju asi deset let. V naší rodině se ale sbíralo odjakživa. Bylinkáři jsou obvykle plaší tvorové. V přírodě jsme rádi sami a to mě bavilo už jako malou. Bylo to dobrodružství – jdete za rostlinou, ale ona na vás vždy nečeká. A rodiče to sbírání uměli zábavně zaobalit do výletu, často do Jeseníků a Beskyd. Moje maminka je známá bylinkářka na Osoblažsku, ale přivedl ji k tomu paradoxně můj tatínek. Část jeho rodiny pochází z Kopanic, kraje žítkovských bohyní. Tam cítím své kořeny. A moje babička byla určující žena mého života.

Patřila ke slavným žítkovským bohyním?
Z Žítkové nepocházela, ale pro mě bohyní byla. Malá velká žena. Měřila něco přes metr a půl, měla devět dětí. Sběr bylin tam byl tehdy naprosto přirozený pro každou ženu, která měla děti, rodinu. V sevřených údolích Kopanic byl lékař příliš drahý. A lidé bylinkářkám, které je znaly často od porodu, více důvěřovali.

Zapocenou roušku je vhodné přes den měnit, radí Monika Arenbergerová.
Za špatnou pleť si můžeme sami, říká dermatoložka. Zabijáků pokožky je několik

Co vám babička předala do života?
Žádné rady mi nedávala. Viděla jsem její vnitřní sílu v tom, co denně dělala. Část života strávila v drsném kraji, byla to pro mě taková babička indiánka. Narodila se v roce 1905, od svých devíti byla sirotek. Její bratři padli v první světové válce. Její muž byl šafář a měl také blízko k přírodě. Měla to vše velmi srovnané a neměla čas na malichernosti. Bylo jí sedmdesát a mně sedm, přesto jsme byly partnerkami, což jsem si uvědomila později. A byla s ní neskutečná legrace, pamatuju si ty záchvaty smíchu, jako dvě malé holky.

A její vztah k přírodě? Podobáte se jí?
Se všemi rostlinami si povídala. U ní na zahrádce jsem se cítila přirozeně a rostliny jsem díky ní vnímala jako další bytosti. Cítím to tak doteď a vůbec nad tím nepřemýšlím. Bylinkaření mi přináší „tady a teď“ – je to až lehká extáze, kdy na zahradě uvidím květ nebo v přírodě najdu rostlinu. Úplně mě to pohltí. A když běhám po lese, je to ještě zajímavější. Fitness bylinkářky je plazení se mlázím, skok přes kopřivy…

Máte ve volné přírodě svá místa?
Vím, kde co zhruba roste. Bohužel vlivem extenzivního hospodaření byliny ubývají a louky, co si pamatuju z dětství, mizí. Na jaře jezdívám na Žítkovou pro kontryhel – ženskou bylinku, která se na Opavsku vytrácí stejně jako bylinkové louky. Jezdívám i na Osoblažsko. Hodně rostlin si můžete pěstovat, ale když sbíráte ve velkém, musíte vyjíždět. Jsem sběračka cestovatelka. Ať jedu kamkoli, mám u sebe tašky. Loni jsem sbírala v Rakousku mateřídoušku. Sbírala jsem v Norsku, Finsku, Bulharsku, Itálii… Můj rádius je Evropa. V žádném případě ale nesbírám v rezervacích a nikdy ne všechny byliny z jednoho místa.

Jak moc se krajina u nás změnila za těch uplynulých deset let?
Mizí louky i remízky, kde rostly trnky, šípky, hlohy… Při rozorávání to zemědělci vezmou vždy o kus víc po kraji. Přitom každý keř je útočištěm pro hmyz, ptáky i zvěř. Ubývá petrklíč, podběl, třezalka. Snažím se nad tou environmentální krizí příliš neplakat.

Lidí, kteří tíhnou k bylinkaření, ale přibývá…
V posledních letech je to boom. Mám velikou radost, že se lidé vracejí k přírodě. Dává mi to naději, že se k ní budeme chovat láskyplněji – jako ona k nám.

Jak to myslíte?
Bylinkaření je partnerský vztah s rostlinami založený na trpělivosti. Nikdy nevíte, zda a kde bylinku najdete. Pak ji musíte správně usušit a zpracovat, aby nepřišla vniveč. Důležitá je úcta, jak ji utrhnete. Nesmíte sesbírat vše, aby se mohla na tom místě dál obnovovat. Měli byste poprosit a poděkovat.

Liberecká spisovatelka a blogerka Zuzana Hubeňáková má talent vidět humorné situace tam, kde by je jiný nehledal.
Blogerka Zuzana Hubeňáková: O moje fňukání nikdo nestojí

Jak moc bylinkaření ovlivňuje váš roční rytmus?
Naprosto. Fascinují mě mýty Keltů a Slovanů, kteří čas vnímali cyklicky, což mi přijde logičtější. Můj rok se dělí na dvě části. První začíná v březnu, kdy vylézají první bylinky – bršlice, pampeliška, jitrocel. Jedlé plevele, kterých se lidé na zahradách zbavují. Přitom jsou to takové dobroty na očistu jater. Kdyby si z nich raději udělali špenát… Nejvíce cenných látek je v rostlinách na konci června, kolem slunovratu a svatojánské noci. Hlavní sezonu končím v říjnu sběrem kořene kostivalu.

A ta druhá část roku?
Pak už rostliny přecházejí „do stínu“ a sbírat se nemají, protože mění své chemické složení. Každý si chce odpočinout – i bylinkám bychom měli dát pokoj. Po devíti měsících sběru nastává zasloužený odpočinek. V zimě sedím u kamen, nabírám sílu a studuju, to jsou takové moje malé radosti. A taky běžky.

Co studujete?
Mám své tři bylinkáře, takové přirozené autority. Německého etnobotanika Wolfa-Dietera Storla a dvě ženy – německou abatyši Hildegardu z Bingenu (narozena 1098, pozn. aut.), vizionářku a významnou ženu středověku, která byla tehdy autoritou i pro mužský svět, klobouk dolů. Říkám jí punkerka středověku. Pak mám ráda knihy rakouské bylinkářky Marie Treben, která se narodila v Žatci a mnoho lidí u nás ji zná. Se svým mužem, který elektrifikoval mimo jiné Šumavu, byli po válce odsunuti. Po roce 1989 začaly u nás vycházet její knihy (první byla přeložena do 24 jazyků a prodalo se osm milionů výtisků, pozn. aut.). Pěkně, jednoduše a pokorně předala lidem své znalosti – jak rostlina vypadá, k čemu slouží a komu pomohla.

MONIKA JANOŠOVÁ
* Pochází z Ostravy, žije v Háji ve Slezsku.
* Bylinkářstvím se zabývá intenzivně deset let pod značkou Bylinkový Háj (profil na FB).
* O bylinkách přednáší a píše do časopisů.
* Pracuje jako technička v nadnárodní IT korporaci.
* Žije s dcerou (17) a dvěma kocoury.

Jak moc nám bylinky mohou pomoci?
Bylinky jsou našimi průvodci. Dokážou nám pomoci, pokud sami chceme. Je jen na nás, jestli se chceme uzdravit. Nemůžeme klást odpovědnost ani na rostlinu, ani na lékaře. Ale pokud bylině dáme šanci, může být našim pomocníkem.

Jejich sběrem to ale zdaleka nekončí…
Když máte to štěstí bylinku najít, musíte ji dobře zpracovat, usušit a uchovat. Můj dům jste viděla, bylinky mu vládnou! Používám síta, na tuhé plody jako šípek či jablíčka pak sušičku. Při uchovávání je třeba dát pozor na moly, na dno zavíracích sklenic proto dávám hřebíček. Mnoho lidí si myslí, že se bylinky suší na přímém slunci. To nikdy! Vždycky v průvanu a ve stínu.

Ona je to dost věda…
A taky dřina a špína. Bylinkaření vypadá jako krásná voňavá barevná činnost, což taky je, ale zároveň je to fyzicky náročná a špinavá práce. Při sběru se brodíte bahnem, domu si nosíte spoustu klíšťat a broučků. Z bylin se taky hodně práší, naštěstí nejsem alergická. Ale podívejte se na moje ruce! Neustále mozolky a trny, protože rukavice nosit neumím.

Jaké jsou ideální podmínky pro sběr?
Sucho. Den předtím nesmí pršet, ranní rosa opadne kolem deváté. Ideální je teplý den – když se lidé schovávají doma ve stínu, bylinkáři vyrážejí. Mám ráda brzká rána, kdy se projdu po zahradě kolem svých bylinek, a kolem desáté se vydám do terénu na asi dvouhodinový okruh. Ideální je sbírat kolem poledne, kdy slunce vytáhne nejvíce silic.

Sbíráte i v noci?
Bylinky se sbírají přes den. Ale jsou magické dny v roce, třeba slunovraty, kdy jsou se sběrem spojené rituály. Na svatojánskou noc běhala děvčata v lese nahá, přála si muže a mohla věštit. Já tedy v lese nahá neběhám, no i když…

Jak se správně namazat opalovacím krémem? Přípravek nanášejte pečlivě a nezapomínejte na často zanedbávané oblasti těla. Většinou jsou to proužky podél plavek, dekolt, zadní strana těla, nárty, zadní strana paží a horní část zad.
Češi na slunci hazardují. Při opalování dělají chyby, které se jim mohou vymstít

Máte vy sama nějaký rituál spojený se sběrem?
Určitě. Vycházím z branky pozpátku, snažím se, aby mě vidělo co nejméně lidí. Až posléze jsem se dozvěděla, že bylinkáři dříve chodili sbírat nečesaní, neměli nikoho potkat ani s nikým při sběru mluvit. Také chodím sama, byliny sbírám zády ke slunci. Když je najdu růst v kruhu, obejdu si ho. Pozdravím je. A když jdu na kořeny, nosívám s sebou dřevěné rydélko. Babička mě učila, že jen málo rostlin můžeme zpracovávat kovovými předměty. Občas donesu do přírody nějaký pěkný kamínek. Příroda je žena, také má ráda dárky.

Ani při zpracování bylin vám nikdo nepomáhá? Jako když se dralo peří…
Občas mi pomůže dcera, ale je to teď typická teenagerka, tak se do toho nehrne, i když vášeň pro rostliny má naštěstí také. Ale ten ženský kruh, který máte na mysli, zažívám až později, když se sejdeme nad namíchanými čaji. Míchám je na míru přátelům a jejich přátelům – vždy konkrétnímu člověku. Nedělám najednou dvacet unisexových čajů proti kašli.

Podle čeho čaje mícháte?
Každá bylina je droga a je potřeba ji užívat opatrně a jen určitou dobu. Jak dokáže být pomocníkem, v nesprávnou dobu může uškodit. Často se stane, že přijde paní s tím, ať jí namíchám čaj pro manžela: „On to sice nechce pít, ale já ho přinutím!“ Takhle to opravdu nefunguje. Na počátku musí být popud od člověka, který má pocit, že mu bylinky mohou pomoci. A zásadní je komunikovat. U žen – zda není těhotná nebo chce otěhotnět, například třezalkový čaj snižuje účinnost hormonální antikoncepce, zda kojí, zda má vysoký tlak, to i u mužů, jako to mají s cukrem, léky…

Vy jen nemícháte čaje. Hlavně ženy k vám jezdí popovídat si, na masáž, což plně chápu. I mně je u vás na zahradě moc dobře.
Mám ráda pestrost a vnímání v souvislostech. Život je jako puzzle, které si skládáme. Jezdí za mnou hlavně ženy, které se často při rozhovorech posunou a najdou odpověď samy v sobě. Během toho jsem jejich průvodkyní, která jim v klidném a milém prostředí pomáhá věci si utřídit. Láskyplně. Čaj namíchaný po takovém rozhovoru má úplně jiné grády. Potom jdeme na společnou procházku do přírody a mlčky navazujeme na rituál propojení se zemí a ukotvení se. Po návratu následuje olejová bylinná masáž.

Jaká jsou nejčastější témata těchto setkávání?
Nedostatek sebedůvěry a sebelásky, což si ženy většinou uvědomují, a proto přicházejí. I to, že žena je hybatelkou všeho. Jaká je žena, taková je její rodina. Žena byla vždycky uzdravovatelka svou láskyplností. Když se má ráda a je naplněná, pak to kolem ní funguje lépe. Když si myslí, že jí sebevědomí dodá někdo zvenčí, pokud možno partner, tak to nefunguje.

Bezový čaj pomáhá proti nachlazení.
Kouzelná bezinka. Uctívaná je pro léčivé účinky a pestré využití v kuchyni

Jaké složení má harmonizující ženský čaj?
Každopádně obsahuje jetel, který dělá dobře ženskému tělu od 15 let až do stáří. Ženskou bylinou je řebříček a kontryhel. To je základní trojlístek. Když žena své ženství vnímá, ráda přidávám harmonizující růži.

Jak vypadá profesní deformace bylinkářky?
Nedávno jsem četla rozhovor, ve kterém se objevilo slovo „rostlinoholik“. Podepsala bych se pod to. Ať jsem kdekoli, i ve městě, vždycky mě to přitáhne k nějakému záhonu nebo obchodu s květinami. No, i s barmany se nakonec bavím o tom, jaké tam mají kytky a bylinky. Vždycky to k nim sklouzne.

Bavíte se o nich i se svými kolegy v práci?
Jistě. Dělala jsem pro ně i přednášku o bylinkách. Ne každý ajťák je uzavřená osoba někde u počítače. Jsou to úplně normální lidé. Toto jsou tak odlišné světy, že si navzájem pomáhají, jeden druhého uzemňuje. Ono se říká nadnárodní IT korporace, ale za vším jsou lidé a komunikace s nimi.

Pět bylin pro začátečníky

Divizna velkokvětá i malokvětá
Léčivka oblíbená našimi předky. Žlutými květy zdobí rumiště, stráně a kamenité rokle. Od června sbírejte květy a listy. Odvar ze sušených květů pomáhá díky velkému množství slizu uvolnění hlenu z průdušek, při angíně a zánětu hrtanu.

Jetel červený a bílý
Trifolium je ženská bylina patřící bohyni Freye a Venuši. Obsahuje hodně fytoestrogenu, pomáhá hlavně při menopauze. Sbíráme a sušíme květy. Přidáváme je do čaje při nachlazení, proti kašli. Jetel uvolňuje průdušky, čistí krev, lymfu a játra.

Kontryhel obecný
Alchymisté mu v 16. a 17. století připisovali tajemnou moc. V době květu sbíráme celou nať. Obsahuje třísloviny, silice, kyselinu salycilovou – látky účinné při zánětech kůže a v krku, při paradontóze. Příznivě ovlivňuje hormonální procesy u žen.

Kopřiva dvoudomá
Madam léčivka, které si vážili už Keltové, Slované i Germáni. Vařili z ní polévku, pekli koláče. Sbíráme listy jen do doby květu, pak její síla přechází do pylu a semen. Nálev z čerstvých kopřiv pomáhá při jarní únavě a čistí krev.

Sedmikráska
Když dokážete skrýt pod jednou nohou sedm sedmikrásek, začíná jaro. Květy přidáváme do salátů. Čerstvá šťáva pomáhá při nachlazení, žaludečních a střevních potížích. Odvar ze sušených květů používáme při kataru horních cest dýchacích.