Málokterá oblast života pravěkých tvorů nabízí tak velký prostor pro vlastní fantazii jako právě dinosauří sex. Vysvětlení je přitom prosté. Do dnešních dní se nedochovaly žádné pozůstatky reprodukčních orgánů a pravděpodobnost existence zkamenělé verze dvou kopulujících dinosaurů se limitně blíží nule. Může za to skutečnost, že samčí i samičí reprodukční orgány jsou zpravidla tvořeny měkkými tkáněmi, které snadno podléhají rozkladu. 

Jistá vodítka se ale vědcům přesto nabízejí. Jsou jimi například nejbližší žijící příbuzní dinosaurů - ptáci a krokodýli. Je obecně známo, že právě oni se rozmnožují pomocí takzvané kloaky, tedy rozšířené části konečníku, do níž ústí trávicí, vylučovací i rozmnožovací soustava. V případě ptáků pak mluvíme o takzvaném kloakálním polibku, přenosu spermatu z kloaky samce do kloaky samice pouze jejich dotykem, připomíná server BBC Earth

Stejným způsobem se tedy snadno mohli rozmnožovat i dinosauři, a to bez nutnosti existence vnějších reprodukčních orgánů. 

Tím ovšem problematika dinosauřího sexu ani zdaleka nekončí. Případné použití kloaky totiž automaticky znamená, že se samec i samice musí dostat do těsného vzájemného kontaktu. To sice nemuselo být problémem u menších dinosaurů, například zhruba 1,5 metru dlouhého a pouhé dva kilogramy vážícího Kulindadromea, jenže nesmíme zapomínat ani na dinosauří giganty. 

Za všechny jmenujme alespoň diplodoky, rod obřích sauropodních dinosaurů, jehož několik druhů žilo na konci jurského období na území dnešních Spojených států amerických. Ti mohli vážit až ohromujících osmdesát tun. Je tedy možné, aby jeden jedinec svou váhou nerozdrtil jedince druhého? Inu, v tomto bodě přichází ke slovu jedna z bizarních teorií, podle níž se dinosauři mohli pářit v mělké vodě, která je nadnášela.

O něco pragmatičtější verze pak tvrdí, že pokud by diplodocus zaujal "správnou" pozici, pravděpodobně by byl schopen krátkého páření i na pevnině. 

Kastrace, nebo potomek? 

Další záhadou je páření těch druhů dinosaurů, jejichž tělo pokrývaly potenciálně smrtící hroty či ostny. Například při pohledu na  kentrosaura se nabízí myšlenka, že jakákoli neopatrnost mohla snadno vést ke kastraci, či smrti. Jakkoli se bezesporu jednalo o choulostivou situaci, i v tomto případě našli vědci odpověď. Samice zkrátka mohla ležet na boku, nebo se oba kentrosauři k sobě postavili zády. Romantiku si sice běžně představujeme jinak, rozhodně se však jednalo o praktické řešení, konstatuje server BBC Earth. 

A tím se dostáváme k poměrně početné skupině bipedálních dinosaurů, kteří se drželi vzpříma na dvou nohou. Vzhledem k horší rovnováze těchto pravěkých tvorů by jejich páření vyžadovalo značnou míru vzájemné koordinace. Proto existuje poměrně vtipná teorie, která hovoří o tom, že zakrnělé přední končetiny tyranosaura sloužily mimo jiné k tomu, aby se jimi při páření přidržel zad svého protějšku. Ale co když se obávaný tyranosaurus oddával sexu v sedě? 

Jak vidno, teorií souvisejících s dinosauřím pářením skutečně existuje celá řada. A objevují se i další otázky, o nichž zatím nebyla řeč. Měli dinosauří samci skutečně kloaku, nebo penis? A jakým způsobem bylo případně zajištěno jeho dostatečné prokrvení? Byli pravěcí titáni dobrými rodiči?

Zdá se, že pokud jednoho dne nevznikne reálná verze Jurského parku, o odpovědích na tyto otázky se budeme jen dohadovat.