Psal se prosinec roku 1612, když slavný italský filozof, fyzik a astronom Galileo Galilei vlastnoručně vyrobeným dalekohledem pozoroval noční oblohu a do svého pozorovacího deníku zakreslil jednu novou hvězdu. Nepřipadala mu nijak více významná. Po více než měsíci, už v roce 1613, si ale všiml, že se oproti své dřívější poloze mírně posunula. Byla ale příliš nezřetelná, aby jí věnoval větší pozornost.

Přesně v tomto momentě Galileovi rovnou pod nosem unikla příležitost, připsat si na konto objev nové planety. Ona "hvězda" totiž nebyla ničím jiným, než planetou, která později dostala název Neptun. A kterou svět nyní zná jako nejvzdálenějšího obra Sluneční soustavy. Na svoje objevení Neptun čekal až do 23. září roku 1846. Nález, který přepsal dějiny astronomie, se uskutečnil těsně po půlnoci.

Kdo ho najde první

Na začátku významného objevu totiž nestály lidské oči, ale matematické výpočty. Počátkem devatenáctého století francouzský astronom Alexis Bouvard zveřejnil astronomické tabulky, v nichž mezi jiným předpovídal další polohu tehdy již známého Uranu. Jenže jak se zakrátko ukázalo, i když Bouvard počítal bez chyby, místa, v nichž byl Uran později pozorován, se od jeho výpočtů značně lišila. „V jeho hlavě se proto zrodila myšlenka, zda se někde u známého plynného obra nenachází ještě jedna, další obří planeta, která by měla na pohyby svého souseda vliv," zmiňuje NASA.

A tak začalo velké hledání nové planety. „Matematicky vypočítat její polohu se začal pokoušet francouzský astronom Urbain Le Verrier. Stejné úsilí vyvíjel i Brit John Couch Adams, přičemž tihle dva muži o sobě vzájemně nevěděli," zmiňuje server Earth Sky.

Zatímco Verrier všechny své výpočty pravidelně zveřejňoval, Adamsova práce probíhala v utajení, protože Britové toužili přijít s objevem nové planety sami.

Ať už byly motivace obou mužů jakékoliv, podstatné je, že oba nezávisle na sobě došli ke stejnému výsledku. A určili místo, kde mají astronomové s teleskopy novou planetu hledat. „Jejich souběžná práce způsobila po potvrzení existence Neptunu hádku o to, komu tedy nález vesmírného obra připsat na konto. Celou situaci komplikovala i tehdejší politická situace a neustálé spory a soutěžení mezi Francii a Velkou Británii. V dnešních dnech jsou ale nakonec za objevitele považováni oba muži," píše server Earth Sky.

Mimochodem, Neptun je jedinou planetou Sluneční soustavy, jejíž existence byla prvotně určená matematickým výpočtem.

Popůlnoční radost

Ve chvíli, kdy Verrier a Adams skončili s počítáním, ještě nebylo vyhráno. Jedna věc totiž byla určit přibližnou polohu Neptunu (jméno získal až později, pozn. red.), druhá ale ještě výpočty potvrdit pozorováním. A to nebylo v polovině devatenáctého století právě jednoduché.

Neptun je totiž od Země tak vzdálený, že pouhým okem je nepozorovatelný a astronomové musí využít profesionální dalekohledy. V devatenáctém století jich však nebylo tolik, jako dnes. Verrier se i svými publikacemi dlouho snažil přesvědčit francouzské kolegy, aby jeho matematické výpočty ověřili, žádný z nich ale neměl pro jeho počítání pochopení.

To Němec Johann Gottfried Galle z berlínské hvězdárny se rozhodl příležitost využít. A i díky tomu je dnes jeho jméno vepsané nesmazatelným písmem do dějin astronomie. Jakmile dostal od svého kolegy Verriera dopis s výpočty, nastavil teleskop a začal pátrat. Onen radostný moment nastal v noci ze 23. na 24. září 1946, kolem půlnoci. Právě tehdy Galle Neptun poprvé pozoroval. V dalších čtyřiadvaceti hodinách pak definitivně potvrdil, že jde skutečně o planetu. „Nacházela se pouhý stupeň od místa, které určil Verrier," uvádí NASA.

Objev, který trojice mužů učinila, byl vskutku přelomový. „Potvrzením existence Neptunu se tehdy známá velikost Sluneční soustavy prakticky zdvojnásobila. Obří planeta je totiž od Slunce vzdálená 30krát více než Země. Objev rovněž znamenal velkou podporu pro Newtonovu gravitační teorii a její význam pro pochopení vesmíru," píše NASA.

Velmi dlouhá cesta

Přesto, že o existenci Neptunu ví lidstvo už 175 let, mnoho podrobností o planetě zůstává zatím lidem skryto. Vzhledem k jeho vzdálenosti je extrémně náročné vypravit k němu sondy. „Neptun dosud navštívila pouze sonda Voyager 2," uvádí NASA.

Modrozelený plynný obr je extrémně chladným, tmavým a větrným místem. Nejvíce se z ostatních planet Sluneční soustavy podobá sousednímu Uranu a dvojici se někdy říká i "ledoví obři". Atmosféra Neptunu je složena zejména z vodíku a hélia s větším podílem vody, čpavku a metanu.

Den na Neptunu trvá šestnáct hodin. „Jeden oběh kolem Slunce pak 165 let," uvádí NASA. I na Neptunu se střídají roční období, ovšem vzhledem k trvání jeho cesty kolem Slunce se střídají přibližně po čtyřiceti letech. Mimochodem, právě před deseti lety měl Neptun velké výročí, když dokončil jeden oběh kolem Slunce a dostal se do bodu, ve kterém se nacházel, když byl v roce 1846 objeven.