Je-li na tomto světě něco andělského, je to hudba a její chvění, naznačil svými dvěma chrámovými koncerty na Chebsku letošní mezinárodní Festival uprostřed Evropy. V chebském gotickém kostele Zvěstování rozechvěli diváky mladý hornista Christoph Ess, spolužák a přítel místního mladého trumpetisty Jana Lindy, a Zemlinského kvarteto (na snímku). Barokní chrám svatého Jana ve Skalné naplnily zase nadpozemské tóny skladeb inspirovaných nebeským světlem a anděly v podání pěvců Komorního sboru Hof, varhaníka Wolfganga Wesera a anglického ´anděla s trubkou´ Petera Lawrence.
Do fascinujícího vysokého žebroví klenby přízračné ruiny chebské svatyně vyslali ´Zemlinští´ s mladým hornistou nejprve velmi snivou, slovansky melancholickou Idylu petrohradského zázračného dítěte Alexandra Konstantinoviče Glazunova. Soubor i sólista předvedli jedinečnou souhru jakoby nejen nástrojů, ale i svých duší. Smyčce pak pokračovaly samy dramaticky naléhavým prvním kvartetem vídeňského modernisty von Zemlinského a dále opět se sólistou Essem, který zazářil v Hoffmeisterově letním zábavném klasicistním kvintetu pro lesní roh. Vyvrcholením byl jímavý kvintet pro hornu od fenomenálního Amadea, kterým umělci představili kostel jako nejlepšího spoluhráče pro lesní roh hned po hlubokém lese. Přídavkem pro aplaudující povznesené publikum byla tesklivá první sonáta pro lesní roh a smyčce od Florenťana s andělským jménem Cherubini, jíž Christoph Ess rozechvěl středověkou chebskou svatyni a její návštěvníky do krajnosti až k slzám.
Ve Skalenském kostele publikum přivítal charismatický Peter Lawrence jako na královské svatbě vznešenou Purcellovou Trumpet Voluntary. Svatbu nebe se zemí připomínaly i následující dech beroucí sbory - modlitby od renesančního otce anglické chrámové hudby Thomase Tallise, ale například i od současného amerického experimentátora s elektronikou a virtuálními sbory Erica Whitacrea. „Láska Ježíšova nás spojuje a proto plesáme a radujeme se,“ zněl kostelem ve fascinujícím podání hofského Komorního sboru latinský kánon dalšího amerického současníka Mortena Lauridsena, nazývaného kritiky ´jediným mystikem v novodobé historii zámořské hudby´. Svatební, milostná a mystická je i starozákonní Píseň písní, kterou lidé ve Skalné zažili jako vřelý, velmi emotivní ´mnohohlasý duet´ mužských a ženských hlasů od norského génia Edwarda Griega. Zcela zasahující pak byla Lawrenceova vlastní space-jazzová improvizace na Tallisovo O nata lux (Zrozen ze světla), vibrující a chvějící se v prostoru, při které excelující trumpetista zůstal skryt kdesi v oltářišti, neoslavujíc tak po liturgickém způsobu sebe, ale Všemohoucího.
Duchovní hudba do chrámů v regionu patří a vrací-li ji sem Festival uprostřed Evropy, pamatujíc přitom na nastupující generaci interpretů i autorů, je to přínos dvojnásobný.
Tomáš Kábrt
