Tradiční oblíbený páteční hudební večer, který se odehrál na terase františkolázeňské restaurace U Uzlů, se vydařil. Hosty potěšilo skvělé vystoupení Sonetu – romské kapely z Chebu . S její zpěvačkou Magdalenou Kosteleckou jsme hovořili nejen o muzice.
Zcela zaplněnou terasu U Uzlů jste dokázali skvěle rozproudit. Působíte sehraně. Vystupujete v současném složení už dlouho?
V tomto obsazení – klávesy Bohumil Kakur, kytara a zpěv Václav Červenický a moje ´pěvecká maličkost´ fungujeme už pět let.
Kde nejčastěji hrajete?
Pravidelně muzicírujeme ve františkolázeňské ´Bažině´ a občas jsme vystupovali také v Německu, v Sokolově a na Seebergu.
Prozradíte váš typický žánr?
Hrajeme hlavně pop, ale vždy se snažíme vyhovět publiku. Dokážeme k tanci i k poslechu ´střihnout´ třeba i dechovky. Nemáme zcela vyhraněný styl.
Už jste při vystoupeních zažili také nějaké rasistické narážky?
Většinou ne. Vše bývá v pohodě. Už se nám ovšem několikráte stalo, že německý host třeba říkal něco o cikánech. Já pak bývám ráznější a kluci zase mírumilovnější. Vždy případný menší konflikt zažehnáme muzikou. Ovšem žádné velké problémy s rasisty jsme nezažili.
Vystupovali jste doposud někdy doslova na sídlišti, tak jako U Uzlů?
Zatím ne. Je to tady ale perfektní a myslím, že zde panuje skvělá atmosféra.
Neodpustím si otázku, když s vámi hovořím, vůbec neslyším ani náznak toho typického romského dialektu. Jak je to možné?
To je jednoduché, vychovala mne totiž česká adoptivní rodina.
