Bývalé gestapo jde k zemi

„Z obrazu města Karlovy Vary mizí v současné době další významný objekt – bývalé obvodní oddělení Policie České republiky v ulici I. P. Pavlova. Přesně na výročí obsazení československého pohraničí, tak zvaných Sudet, německou třetí říší a v den udělování cen Paměti národa se v Karlových Varech odstraňuje místo hluboké paměti, které bylo spojeno s tragickým obdobím druhé světové války,“ uvedl historik architektury Lubomír Zeman.

BUDOVA JE V HAVARIJNÍM STAVU

Magistrát poukazuje na to, že budovu prodalo minulé vedení města a to současné nemohlo dělat už nic než s tím, že ji majitel nechá strhnout, souhlasit. „Statický posudek prokázal, že budova je v havarijním stavu, a proto byl vydán demoliční výměr,“ zdůraznila primátorka Andrea Pfeffer Ferklová (ANO).

Komplex těchto budov původně částečně vlastnila Policie České republiky a Karlovy Vary z něj pak získaly jednu budovu jako svůj historický majetek. Podle dřívějších slov mluvčího magistrátu Jana Kopála se Policie České republiky, která tyto objekty v roce 2016 opustila, pokoušela domy prodat nejprve samostatně. Marně. „I my jsme se objekt pokusili prodat dvakrát. Přihlásil se nám v obou případech pouze jeden jediný kupující. Konečná cena měla činit 30,3 milionu korun,“ vysvětloval tehdy mluvčí.

Příprava na příjimačky se stává pro rodiny hororem

Ředitelství Policie ČR proto souhlasilo se směnou, kterou mu město nabídlo, a získalo objekt bývalé kožárny, do něhož se přemístilo. Celý komplex budov tak Karlovy Vary mohly k prodeji nabídnout jako celek a v roce 2016 jej zakoupila společnost IBE Properties za 30 milionů korun. Majitel ale zjistil, že byl při stavbě použitý takzvaný hlinitanový beton. „Nějakou dobu s námi jednal, jak se ke zjištěné skutečnosti postavíme,“ uvedl v roce 2017 náměstek primátora Michal Riško. Město o objekt nejevilo zájem, a tak zchátral.

HISTORIE PLNÁ TRÝZNĚ

Podle Lubomíra Zemana první plány na výstavbu objektu na tomto místě vypracoval již v roce 1911 stavitel Ludwig Stainl. „Tehdy se mělo jednat o novostavbu Muzea a úředního domu. K realizaci však nakonec nedošlo. Takřka ve stejné situaci připravil projekt pro státní policii v Karlových Varech v květnu 1934 karlovarský architekt Karl Riedel,“ upozorňuje Lubomír Zeman.

Dne 1. března 1938 bylo policejní komisařství v nové budově zprovozněno. Ovšem za sedm měsíců, po připojení pohraničí k nacistickému Německu, se do nové policejní stanice nastěhovalo gestapo. „Nacistická mašinérie přeměnila budovu ve svou úřadovnu a vyšetřovnu. Z původně provozních místností a učeben pro mužstvo ve 4. patře vybudovalo gestapo nové cely. U jednoho z vchodů byla místnost, v níž nacisté ukládali těla těch, kteří jejich vyšetřování nepřežili. Byl tady i výtah, kterým vyváželi vězně do vrchního patra k celám. Za domem by měly být údajně ve skále vytesané a zazděné chodby a obrovský komplex jeskyní, soustava dlouhých chodeb a místností, které mají sahat až po bazén hotelu Thermal. Po druhé světové válce se do objektu nastěhovaly československé bezpečnostní složky. Počátkem šedesátých let přešel celý komplex pod správu Sboru národní bezpečnosti s ředitelstvím StB v horních patrech objektu,“ vysvětluje historii komplexu Zeman.

Voják si v Hradišti prostřelil hlavu

Budova se do dnešních dnů zachovala prakticky v nezměněné podobě. V podstřešním patře jsou nacistické vězeňské cely s kompletním vybavením, uzavřené vězeňskými oplechovanými dveřmi s vyklápěcím okénkem a kukátkem. Zůstaly i originální sklopné kavalce, sklopné stolky a záchody se splachovacím systémem pomocí páky. Zůstala i výslechová místnost, jejíž součástí byla nádrž na vodu s původním vodovodním kohoutkem, kde vyšetřovatelé vodou mučili a posléze křísili vězně. Na stěnách chodeb se dochovala i masivní madla, ke kterým byli zadržení před výslechem připoutáni. „Jednalo se tedy o pietní místo mimořádné hodnoty. Navíc šlo o unikátní příklad nejčistší meziválečné moderní architektury, nemající v Karlových Varech obdoby,“ připomíná architekt.  Podle něho Vary přicházejí o další cennou stavbu modernistické architektury, a to bez ohledu na připravovaný vstup lázeňského města mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. „Bylo by nanejvýš korektní se s tak významnou památkou důstojně rozloučit a s úctou vzpomenout na oběti minulých dob dříve, než nadobro zmizí z paměti místa,“ uzavírá historik.

Paměť národů neúprosně zničena aneb Bestia Triumfans v Karlových Varech opět triumfuje

Z obrazu města Karlovy Vary mizí v současné době další významný objekt – bývalé obvodní oddělení Policie České republiky v ulici I. P. Pavlova. Přesně na výročí obsazení československého pohraničí, tzv. Sudet, německou třetí říší a v den udělování cen Paměti národa, se v Karlových Varech odstraňuje místo hluboké paměti, které bylo spojeno s tragickým obdobím druhé světové války.

První plány na výstavbu objektu na tomto místě vypracoval již v roce 1911 stavitel Ludwig Stainl. Tehdy se mělo jednat o novostavbu Muzea a úředního domu. K realizaci však nakonec nedošlo. Takřka ve stejné situaci připravil projekt pro státní policii v Karlových Varech v květnu 1934 karlovarský architekt Karl Riedel. Stavba s oblým uličním průčelím probíhala v letech 1936-1938. Dne 1. března 1938 bylo policejní komisařství v nové budově zprovozněno. Ovšem za sedm měsíců, po připojení pohraničí k nacistickému Německu, se do nové policejní stanice nastěhovalo gestapo. Nacistická mašinérie přeměnila budovu ve svou úřadovnu a vyšetřovnu. Z původně provozních místností, učeben pro mužstvo ve 4. patře, vybudovalo gestapo nové cely. Ve vyšetřovací místnosti byla vybudována i nádrž na vodu, sloužící pro mučení vězňů. U jednoho z vchodů byla místnost, v níž nacisté ukládali těla těch, kteří jejich vyšetřování nepřežili. Byl tady i výtah, kterým vyváželi vězně do vrchního patra k celám, který měl být celý i s výtahovou klecí zazděn. Za domem by měly být údajně ve skále vytesané a zazděné chodby a obrovský komplex jeskyní, soustava dlouhých chodeb a místností, které mají sahat až po bazén Hotelu Thermal. Po druhé světové válce se do objektu nastěhovaly československé bezpečnostní složky. Počátkem šedesátých let přešel celý komplex pod správu Sboru národní bezpečnosti s ředitelstvím StB v horních patrech objektu.

Budova se do dnešních dnů zachovala prakticky v nezměněné podobě. V podstřešním patře hlavního traktu se dochovaly nacistické vězeňské cely s kompletním vybavením, uzavřené vězeňskými oplechovanými dveřmi s vyklápěcím okénkem a kukátkem. Dochovaly se i originální sklopné kavalce, sklopné stolky a záchody (šlapky) se splachovacím systémem pomocí páky. Dále zde byla výslechová místnost, jejíž součástí byla velká nádrž na vodu s původním vodovodním kohoutkem, kde vyšetřovatelé vodou mučili a posléze křísili vězně, a křeslo, po kterém zbyly stopy v podlaze. U vstupu do koridorové chodby se nacházel původní hydrant v zapuštěné skříňce včetně kohoutu a napojovacího ventilu. V mezipatře mezi 1. a 2. podlažím byly další, ještě předválečné vězeňské cely předběžného zadržení, včetně dřevěných vězeňských dveří obsahujících všechny náležitosti. Na stěnách chodeb se dochovala i masivní madla, ke kterým byli zadržení před výslechem připoutáni. Jednalo se tedy o pietní místo mimořádné hodnoty. Navíc šlo o unikátní příklad nejčistší meziválečné moderní architektury s konkávně vydutým průčelím, nemající v Karlových Varech obdoby. Toto architektonické a urbanistické řešení bylo jedinečné i z hlediska stavební produkce na území celé České republiky.

Národní památkový ústav proto inicioval návrh na zapsání objektu mezi nemovité kulturní památky České republiky. V některých konstrukcích byl ale zjištěn hlinitanový cement, sloužící jako hydraulické pojivo betonových směsí, díky němuž bylo zbouráno již několik památkově hodnotných staveb. Sanace těchto konstrukcí, jak se ukázalo například v případě úspěšné záchrany nové radnice v Jablonci nad Nisou, je ale možná. Vlastník, který objekt odkoupil od Města Karlovy Vary a připravoval rekonstrukci pro byty, s návrhem nesouhlasil a Ministerstvo kultury ČR nakonec objekt mezi památky nezařadilo. Tím byly dny další existence budovy sečteny. Bez ohledu na její význam, jak pro město Karlovy Vary, tak i pro celou společnost. Připomínka nelidského mučení tisíců antifašistů za Německé říše a následné perzekuce nevhodných spoluobčanů za dob nedávno minulých, rovnající se dalším pietním místům dokládajícím nacistická zvěrstva na území bývalého Československa (jako je Terezín či Zámeček v Pardubicích) je tak v současné době již odstraňována. Paměť národů (nejen českého) na tragické chvíle v novodobých dějinách tohoto místa, tak bude naprosto zničena, pošlapána a změněna v prach. Nenávratně zničeny jsou i všechny artefakty připomínající brutalitu totalitních systémů. Nad vchodem zázrakem přežil i prvorepublikový znak Československa, který byl ve válečné době pouze překryt znakem SS – před nedávnem byl odstraněn a skončil neznámo kde.

Karlovy Vary tak přichází o další cennou stavbu modernistické architektury, jako byl klášter redemptoristů s kostelem Panny Marie ustavičné pomoci (na místě dnešního magistrátu města Karlovy Vary), areál karlovarské mlékárny (v místech supermarketu Lidl) či Plynové a sluneční lázně (Lázně VI naproti Galerii umění). Smutný osud budovy policejního komisařství ji spojuje právě s redemptoristickým kostelem, který v roce 1931 navrhl také dipl ing. Karl Riedel. Tato dominanta Dolního města, dnešní obchodně-správní části města, byla bez milosti zbourána 20. října 1984. Prošlo 36 let, doba i společenský systém se změnily, přesto je výsledek stejný. Bestia Triumfans se v Karlových Varech opět probudila a znovu zasáhla tvář města na citlivém místě. A to bez ohledu na připravovaný vstup lázeňského města mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Město pod Vřídlem tak postihla další nenahraditelná ztráta na jeho duši. I v tak nelehké době, jakou dnes prožíváme, by bylo nanejvýš korektní se s tak významnou památkou důstojně rozloučit a s úctou vzpomenout na oběti minulých dob dříve, než nadobro zmizí z paměti místa.

Mgr. Lubomír Zeman

historik architektury