Kdo zavítal 11.března do Žalmanova na první letošní koncert Roháčů, byl možná trochu překvapen. Za basou nestál jako obvykle Miloš Rybař, ale úplně nová posila kapely Tomáš Čepelák, jehož příznivci folkové muziky znají především z nejdecké Trepky.

„Miloš je dál Roháčem první kategorie. Budete ho vídat za volantem jeho mikrobusu, můžete si u něj koupit CD, budete si na něm moci zchladit žáhu, když se vám nebude líbit ozvučení,“ vysvětlují Roháči na svých stránkách. 

S basou v ruce budete tedy vídat a slýchat Tomáše Čepeláka, který s Roháči poctivě cvičí od poloviny ledna letošního roku. Kromě přípravy na první společný koncert si našel čas i na malý rozhovor.

Jak jste se dostal k muzice a na co hrajete?

Hraju celý život na basu. Můj dědeček byl vesnický kantor, a tudíž muzikant, tak nás k tomu vedl v podstatě odmala. Vodil nás do houslí, jenže pak mi narostly velké ruce a paní učitelka usoudila, že musím zvolit nějaký větší nástroj, že na ty housle to nepůjde, tak jsem zvolil basu.

A jak dlouho už hrajete?

Začínal jsem v lidušce, tak se tenkrát říkalo umělecké škole, v nějakých sedmi letech.

Pracujete na Městském úřadě v Ostrově. Jak se dá spojit muzika s vaší profesí?

Muzika se dá spojit s profesí v mém případě velice snadno, protože když jsme se poznali s Ríšou, tak jsme začali jezdit na trampy. Tam se hraje, samozřejmě, tak jsme začali hrát. Jsem člověk, který je nejradši venku a na městském úřadě mám na starosti ochranu přírody a krajiny na životním prostředí, to je zase, alespoň zčásti, venku. Takže vlastně díky trampování jsem skončil v přírodě, s trampováním je spojená muzika a u té jsem zůstal.

S hraním v kapele je spojené i koncertování, někdy i výjezdy na několik dní. S tím nebudete mít problém?

Myslím, že ne, je tu třeba možnost vzít si dovolenou. Ale pokud dopředu vím, že nemůžu, v této kapele to funguje tak, že řeknu: tenhle termín se nedá vzít, a kapelník to respektuje.

Příznivci folkové muziky vás mají léta spojeného s kapelou Trepka a najednou ta změna. Můžu se zeptat proč?

Já jsem s Ríšou hrál už jako gymnazista, v nějakých 16 letech jsme začali. Pak jsme se rozešli, život nás rozfoukl po okolí. A když jsem po dlouhých letech, zhruba po čtyřiceti, dostal šanci zas uzavřít ten kruh, tak jsem v podstatě neodolal, a protože jsem za sebe měl okamžitě náhradu, tak jsem odešel k Roháčům. Ale musím říct, že Trepka mi opravdu hodně dala, a to po muzikantské i člověčí stránce.

Hrál jste i v jiné kapele než v Trepce?

V 16 letech, když jsme začínali, jsme měli kapelu, jmenovala se Tennessee expres. To trvalo asi tři nebo tři a půl roku. Pak přišla skupina Třibři, jako kapela tří bratrů. Na vysoké škole jsem hrál asi ve dvou nebo třech kapelách. Pak jsem moc nehrál, protože vzhledem k povolání jsem se ocitl v různých vesnicích, kde možnost hraní zdaleka nebyla reálná. Hrál jsem v podstatě jen nárazově, ne s kapelou. Zpátky do kapely jsem se vrátil až do Trepky před čtrnácti lety.

Jak se vám líbí u Roháčů?

Je to samozřejmě jiné, než to bylo u Trepky, a zatím jsem spokojen. Ale jsem tam krátce, na zkoušky jezdím něco přes měsíc, ještě to nemám pod kůží, ještě to samozřejmě teprve vykrystalizuje.

Na zkoušky dojíždíte do Božičan z Ostrova. Máte nějaký problém s dojížděním?

Nemám. Tonda Vyšehradský dojíždí z Kraslic a má to dál. Pro mě je to dvacet kilometrů cesta do Božičan. Už jsem v podstatě dojížděl do Nejdku, což vyjde nastejno.

Jaký byl první koncert s Roháči?

Přes věk přece jen pracovaly nervy, bylo to o zvládnutí celého repertoáru v krátké době, s vyhranými muzikanty, navíc Ríša nesnáší pultíky s notami. Ale po skončení jsme si vzájemně potvrdili další spolupráci a to mě opravdu těší.

LUCIE ŽIPPAIOVÁ