Ondřej Pavelka má k Dolnímu Dražovu hluboký vztah. Má zde chalupu, na kterou jezdí už od dětství. Jak sám říká, tady je jeho domov. „Myšlenka obnovovat věci, které tu kdysi fungovaly, přišla už hodně dávno, už tak před dvaceti lety,“ říká Pavelka a Antonín Šnajdr přikyvuje. „Je pěkné, že se řeči u piva postupně začínají realizovat,“ poznamenávají.

Nápadů mají oba pánové hodně, ale nechtějí všechny prozrazovat. Jedním z prvních počinů, které realizovali za finanční podpory obce, byl obnova altánu, kde se místní při letních večerech setkávají. „Říkáme mu Klubovna u zastávky, protože u zastávky stojí. Chystáme se také zvelebit její okolí,“ pokračuje herec.

Dolní Dražov byl založen už v 15. století a stojí na někdejší kupecké stezce. V minulosti se tu těžilo uhlí, a fungovala tu dokonce továrna na zpracování této suroviny. Obec mívala dvě hospody, tři muziky i taneční sál. Velký odliv obyvatel zaznamenala po druhé světové válce po odsunu Němců. „Hledáme informace o historii obce. V archivech toho ale moc není, ani v muzeu jsme nic nenašli. Hodně nám pomohl Adolf Kršek, který už ale nežije. To on sepsal první neoficiální kroniku, ve které se zmiňuje i o tom, jaká tu byla zástavba po válce,“ vysvětluje Antonín Šnajdr. Oba hlavní aktéry napadlo, že by mohli v kronice pokračovat.

Už loni Dolnodražovský okrašlovací spolek začal s obnovou studánky, a dokonce se jim podařilo nalézt původní podstavec pod kříž s Ježíšem, který stojí hned vedle ní. Letos se chystají postavit repliku původní klasické dřevěné zvoničky. „Dokonce se našel i původní zvon, který má na sobě vyrytý rok 1869. Kde byl? Měl ho schovaný ve stodole soused, který až teď vysvětlil proč. Chtěl ho zachránit a vydat ho jen v okamžiku, až přijde někdo, kdo to bude myslet se zvoničkou skutečně vážně,“ vypráví Antonín Šnajdr.

Ze zvoničky se zachovalo i dřevo a zvon je ve výborném stavu, nechybí mu ani srdce. „Zvonička bude mít i sochu svatého Jana Nepomuckého, na které se už pracuje. V září bychom chtěli zorganizovat její slavnostní odhalení,“ pokračuje Ondřej Pavelka.

Doposud financoval spolek všechno ze svého. Aby mohl získat peníze například i od obce, dostal oficiální statut. „Chtěli jsme obnovit ráz vesnice. Navíc to lidi ohromně spojuje. Nic nás nežene, a ještě nás to baví,“ konstatuje známý herec, který si pamatuje, jak jako šestiletý přišel do Dražova s rodiči. „Tehdy nám obecní úřad nabízel asi deset volných domů. My si vybrali tento, který je starý asi dvě stě let. Kdysi to byl mlýn, pak hájovna,“ dodává Ondřej Pavelka.