Historickou hrázděnku z roku 1737 přivádějí krasličtí nadšenci k životu.Historickou hrázděnku z roku 1737 přivádějí krasličtí nadšenci k životu.Zdroj: Deník/Roman CichockiMezi zásadní milníky záchrany řadí oba i odvahu města, které do toho s nimi před lety šlo. Letos chtějí dosáhnout částečné kolaudace hrázděnky. Jedna její polovina je totiž před dokončením rekonstrukce. Na té druhé budou práce pokračovat v příštích letech.

„Letos jsme dělali například dlažbu a podařilo se nám ji sehnat zdarma jako dar od místních strojíren Kukal, které jsou naším věrným partnerem a sponzorem dlouhé roky. Bourali starou budovu ve svém areálu, odkud jsme si mohli dlažbu odvézt. Je stoletá, a tudíž do historické hrázděnky lépe zapadne. Mákli jsme si, druhý den jsem necítil nohy,“ říká předseda spolku Josef Konrád.

Obchodní dům Ural v Sokolově.
Obchodní dům Ural v Sokolově má hlídat ochranka. Jde o reakci na stížnosti lidí

„Zní to jednoduše, ale tak lehké to v praxi nebylo. Museli jsme narychlo před demolicí sehnat co nejvíce lidí a jít si dlažbu vyndat a odvézt. Navíc nebylo jednoduché jednotlivé díly dostat neporušené. Pak se musely očistit a znovu položit v hrázděnce. Bylo to narychlo, ale podařilo se,“ popisuje Otakar Mika jednu z příhod, jak se dá při opravě historického skvostu ušetřit. Svou činnost totiž vykonávají dobrovolně a s nimi dalších zhruba 20 členů spolku. Vše dělají v souladu s památkáři. Snaží se též zachovat původní stavební postupy. Například výplně vnitřních stěn mezi dřevěnými trámy jsou z materiálu, který používali naši předkové. Omítka je jílová v kombinaci se slámou. Spolek odhaduje, že prostavěli zhruba přes dva miliony korun. V projektové dokumentaci jsou celkové náklady vyčísleny na šest milionů korun. Každý rok žádají o granty město i kraj, pomáhají místní i okolní firmy. Ke každé částce z grantů musí spolek přidat 40 procent ze svého.

„Letos nám Karlovarský kraj přispěl na opravu hrázděnky částkou 100 tisíc korun a Kraslice přidaly 20 tisíc. Musíme zde dokončit sociální zařízení, zepředu do hlavní ulice chceme dodělat dřevěnou část fasády, okna u domu číslo dva, oplotit celý objekt a možná bude i lavička s přístřeškem,“ říká Konrád s tím, že nyní se soustředí na zajištění nezbytných prací právě k provedení částečné kolaudace.

Zdroj: Deník/Roman Cichocki

Poté by chtěli hrázděnku otevřít a ukázat. Je v ní i expozice krajky, která Kraslice proslavila v celém světě. „Otevřeno by mohlo být v období od dubna do září. A můžeme také zmínit, že chceme jednat s ředitelem městského kulturního centra, zda by zde nemohlo být jakési doplnění informačního centra. Zdůrazňuji doplnění, Kraslice své infocentrum mají. Zde by ale mohl někdo poskytnout návštěvníkům informace také,“ plánuje Mika.

Informace o hrázděnce a její podobě shánějí, kde se dá. „Kromě kronik, historiků, pamětníků a archivů se občas vyskytne náhoda, jako u této fotky. Je na ní vidět kolona ruských okupantů, kteří do Kraslic dorazili z bývalého východního Německa v roce 1968. Kdosi fotil dlouhou kolonu vojenské techniky v dnešní ulici 5. května a v popředí fotografie je hrázděnka v plné kráse," ukazuje Konrád. A kde fotku sehnali? „Jeden místní mi ji prodal za 250 korun, protože neměl na pivo,“ směje se Mika při vzpomínce na koupi fotky.

Hodinový stroj z kostela umístili do kraslické historické hrázděnky. Na snímku Bohumír Břehovský
Hodinový stroj z kostela umístili do kraslické historické hrázděnky

„Řada věcí a prací není na první pohled vidět. Jsou to například zemní práce pod podlahou, rozvody, sítě a tak dále. Hrázděnku chceme dát do kupy komplet celou. Jak dlouho to bude trvat, netuším. Nejsme už nejmladší, ale chodí další. Jsou to zhruba čtyřicátníci, my jim říkáme mladí. Největší podíl na celém nápadu má Ota, protože on má v tomhletom zkušenosti, má i známé lidi, důvěřuji mu. Ale důležité je taky, že spolek vykonává zdarma brigády. Kdyby se mělo vše platit, bude vše trvat mnohem déle a možná by na to ani nebylo.“

Když se člověk obou nadšenců zeptá, kolik zde strávili hodin, nedokáží odpovědět. „To opravdu nevím. Ale jak se říká s nadsázkou a humorem, kdybyste mi dali deset korun za každou hodinu, tak jsem milionář,“ dodává se smíchem Konrád.