Byla jednou z posledních dvou ženských účastnic letošního ročníku drsné reality show TV Nova Survivor. Dokázala se probojovat až do Sloučení. Ještě před pár měsíci jméno Jana Zicklerová bylo známo jen na Sokolovsku, kde tato dvaapadesátiletá úspěšná účastnice nejtěžší reality show na světě provozuje fitness klub. Dnes si musí zvykat na popularitu, která jí není vždy až tolik příjemná. I s touto stránkou angažování v Survivoru Jana, která je kvůli svému vzhledu nepřehlédnutelná, ale dopředu počítala. S každým, kdo ji požádá o fotografii, ovšem ráda zapózuje.

V rozhovoru pro Deník se svěřila, že si reality show velmi užívala, že na ostrovech Dominikánské republiky, kde se pořad natáčí, byla velmi šťastná. Prozradila, že do castingu se přihlásila už potřetí, kdo ji nejvíce štval, komu přála vítězství, a rozpovídala se o hygieně během reality show, kde účastníci nemají k dispozici ani opalovací krémy a kde dívky z emočního i fyzického vypětí a nedostatku jídla přicházejí o menses.

Kdy jste se vrátili zpět do Čech?

„Doma jsme od 18. dubna. Tím, že jsem se dostala do Sloučení a na místě zůstávala jako porotce, odlétali jsme pak všichni společně. Nemusela jsem tak zůstávat doma v utajení.

Díváte se na díly v televizi a viděla jste je i zpětně od začátku? Překvapilo vás něco na vašich protihráčích, když jste pak mohla vidět věci, o kterých jste nevěděla a nyní byly na kamerových záběrech?

Dívala jsem se od prvního dílu, ale nezvládla jsem úplně všechny. Chtěla jsem vidět, jak to vypadá v televizi, jak se to nastříhá. Štáb se snaží vypíchnout to podstatné, co je v té hře, a to zmapoval velmi dobře. V jednom díle je celý týden. Samozřejmě že chcete vidět, co se děje mimo váš obzor, zda jste se hodně zmýlil, jak přemýšlejí ostatní lidé o vás, o té hře. Občas jste překvapený, ale z toho, co jsem zatím viděla, jsem příliš překvapená nebyla.

Ono se dlouho nehrálo, začalo se hrát až později, a to se teprve začaly vytvářet intriky, zatím jsem se k těmto dílům ale nedostala. Realita byla podobná jako v televizi.

Veronice jste postupně přestávali věřit a nevěřili jste jí, ani že měla půlku skryté imunity, kterou hledala po nocích na pláži. Asi jste se divila, když jste viděla pak pravdu v televizi…

To ano, my jsme si mysleli, že si chodí s Bandurkem povídat na pláž, a ona hledala ztracenou imunitu (smích). Když říkala, že jí uplavala, považovala jsem to za úplnou blbost a další lež. Když jsem pak viděla, že to byla pravda, musela jsem se smát.

Zklamal vás někdo z hráčů nebo naopak příjemně překvapil?

Ti hráči se během reality show vyvíjejí. Poznáváte jejich charakter jak lidský, tak hráčský. Někteří se vyvíjeli dobrým směrem. Za mě udělal ohromný pozitivní pokrok Bandurko. On do toho šel ze začátku velmi hráčsky. V tandemu s Veronikou to ale neodhadli. Jsou to dva hlasy v jednom a to nikdo v kmenu nechce.

A kdo mě nejvíce zklamal, tak to byli dva lidé. Je to už známo, tím prvním je Jack. Když vstupoval do hry, brala jsem ho za fajnového člověka, už v prvních dnech se ale ukázalo, že to je člověk na úplně druhé straně mého já, a ta jeho povaha se zhoršovala. Možná to bylo diskomfortem, jazykovou bariérou nebo jeho náturou, čím jsme byli dále, on byl vzdálenější a snažila jsem se mu více vyhýbat. Byl to on, který ničil atmosféru v kmeni. Když odešel, dalo se konečně dýchat. Druhý člověk byl pak Radek. Něco už jsem o něm slyšela, udělala jsem si nějaký názor, a když přišel k nám do kmene, tak ten názor se nejen potvrdil, ale bylo to horší, než jsem si myslela.

Kdo vám byl nejblíže a komu byste vítězství přála?

Byly jsme si zpočátku blízko s Kristýnou, ta pak odešla do druhého kmene, u ní mi ale vadil Tomáš, který na ni byl nalepený. To je člověk bez názoru. Nejblíže mi pak byla Nikča, to je hrozně hodná holka a hodně citlivá. Jí bych vítězství přála.

Jak vám bylo, když přišel tajfun?

Ten byl strašný. Evakuovali nás z ostrova na malé loďce. Ta cesta běžně trvá dvacet minut, my jsme tu trasu jeli hodinu, byly ohromné vlny, ze kterých jsme byli rozmlácení. Hodně jsem se bála. Psychicky nic moc. Jeden z nejhorších zážitků během Survivoru.

Nastal během soutěže nějaký okamžik, kdy jste si říkala, že jdete od toho?

Ne, ani jednou. Já si tu hru chtěla užít právě kvůli tomu diskomfortu, kdy nemáte jídlo, nemáte kde spát, nemáte hygienu, kolem cizokrajné prostředí plné havěti, máte kolem sebe další hráče, chodíte na souboje a do toho všeho musíte přemýšlet o taktice. Je tam hodně negativních věcí, ale já si to v sobě nastavila tak, že mi to bylo příjemné. Byla jsem tam šťastná, nemáte tam žádné rozptylování civilizovaným světem a máte tam jen sám sebe.

Survivor byl mým snem dvacet let a já si ho splnila. Nevadí mi, že jsem nevyhrála, chtěla jsem zažít tu cestu. Moje meta bylo nevypadnout v prvním kole a dostat se do Sloučení a to se mi podařilo. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak tam budu fungovat.

Hrála jste vy nějakou taktiku, nebo jste byla zcela svá?

Nebyla jsem to úplně já. V mém soukromém životě bych se leckdy zachovala mnohem ostřeji.

Jak moc náročné byly pro vás souboje? Který byl nejtěžší?

Předpokládala jsem, že budu silnější. Trochu mě to zklamalo, ale vím, kolik mi je let. Postavte se proti těm, kterým je až i o třicet let méně. Vůbec mi nevyhovovaly ty opičí dráhy, protože jsem vysoká. Například z toho, jak jsme bojovali o individuální imunitu a viseli za podpaždí, mám nyní bolavá ramena a léčím se s nimi. Pro mě toto byla hrozně krutá hra, z níž jsme měli umrtvené ruce. Tento souboj ovlivnil nás všechny, všichni jsme od začátku prožívali neuvěřitelnou bolest. Bylo to o tom, zvládnout ji, překonat ji v sobě. To byl souboj, kde jste si tu bolest museli odpustit. Problém byl v tom, že se vám odkrvily ruce a ty přestaly poslouchat. To, že mě ramena bolí, jsem zjistila, až když jsem ze Survivoru vypadla.

Jana Zicklerová: V Survivoru jsem byla šťastná. Vítězství jsem přála Nikče | Video: Kopecká Jana

Pro nás diváky se zdá někdy scénář těch soubojů hodně složitý, když se skládají z několika částí. Museli jste to pochopit okamžitě, když vám to Ondra Novotný vysvětloval, nebo jste na to měli více času?

Ta hra je poměrně složitá a musí být jednoznačná pravidla. Nám souboje předváděl gamemaster, který nám podrobně vše vysvětlil, a figurant předvedl. To trvalo třeba i tři čtvrtě hodiny, kdy jsme se mohli i ptát, co je dovolené. Diváci pak vidí zkrácenou verzi. Samotná hra běží v reálném čase. Neexistuje žádné stop a znovu.

Můžete prozradit, kolik je u kmene kameramanů?

To bohužel nesmím říci.

Připravovala jste se nějak na účast, když už jste věděla, že jste byla vybrána?

Fyzicky ne, ale upravovala jsem svůj jídelníček. Začala jsem strašně jíst a snažila jsem se nabrat, ale ono to nešlo, za měsíc a půl jsem přibrala jen nějaká tři kila.

Kolik jste během reality show shodila?

Myslím, že celkově to bylo asi dvanáct kilo. Když jsem se pak viděla v zrcadle, tak jsem si říkala, jak ze mě všude trčí kosti. Oblečení všechno velké. Už mám ta shozená kila ale téměř zpátky. Ono to jde zpátky nahoru hrozně rychle, protože neděláte po návratu nic jiného, než spíte a jíte.

Co bylo první teplé jídlo po odletu ze soutěže?

Vůbec první bylo bun bo nam bo a první klasické české jídlo bylo kuře na paprice s knedlíkem od mamky.

Jaké byly příděly rýže během soutěže?

Je to 100 gramů na týden pro člověka, což je 14 gramů denně, tedy dvě polévkové lžíce. To se vždy uvařila rýže, do které jsme přidávali hodně vody, a ten vývar jsme si pak dávali do čutor, protože jsme se snažili využít všechno, co je teplé. Rozdělovala jsem to já do hrnečků, protože mi kmen důvěřoval. Pak se k tomu upražil nebo udusil kokos. To jídlo bylo opravdu obřad.

Ochutnala jste tarantuli nebo něco podobného?

Ne, tarantuli opravdu ne, nebudu jíst něco, k čemu mám naprostý odpor. Ale zkusila jsem nějaké švábíky. To oddělíte křídla, hlavu, upečete to, to mi nevadilo. Chtěli jsme sníst hada, ale štáb nám to zakázal, protože byl jedovatý. Nemohli jsme jíst nic, co nám neposvětil medik. Ten je tam dvacet čtyři hodin.

Jak je to s hygienou? Mohli jste mít alespoň opalovací krémy? Co holení?

Ani ty ne, proto jsme se schovávali před sluncem. Nemůžete mít zubní kartáčky, hřeben, vlasy si rozčesáváte vidličkou. Žádné holení na ostrově, před účastí jsme byli na laserové depilaci.

Ani krém na obličej?

Ne (smích). My s holkami jsme to dělaly tak, že když jsme dostali olej, tak aspoň z víčka jsme si namazaly rty. K dispozici byly tampóny u medika, to byla jediná hygienická pomůcka, ale holky menstruovaly jen jednou a pak kvůli stresu přestaly. Toaletní papír? Zapomeňte (smích), všichni jsme chodili do moře, k čemu by vám byl? Uvědomte si, že po pár dnech se u všech dostaví průjem a nemůžete chodit na tom vyhrazeném prostoru na záchod a zahrabávat to. To nejde. Štáb řekl, že nejlepší je chodit do moře, kde se rovnou umyjete.

Po celou dobu tedy zůstáváte od slané vody?

Měli jsme neomezené množství pitné vody, takže tou jsme si oplachovali aspoň obličej. Tou jsme si i splachovali vlasy, které jsme si nejdříve v moři vydrbali pískem.

Svůj souboj s Mikýřem jste prohrála hlavně proto, že jste nemohla mít brýle…

To je rozhodnutí produkce, v mnohých zahraničních verzích Survivoru jsou přitom brýle povolené. Kontaktní čočky bohužel nosit nemůžu. Ty měla Ivka, která si je každý večer chodila vyndávat k medikovi. Během pobytu se mi zrak hodně zhoršil, až o dvě dioptrie.

Už jste měla po návratu kokos?

Ano, dcera mi připravila kokosový balíček. Všechno, co bylo s kokosem možné sehnat, mi naservírovala. A já si druhý den doma udělala kokos s rýží. A jak mi to chutnalo.

Co všechno jste mohla s sebou mít?

Jeden malý batůžek a v něm jedno tričko a jedny kraťasy, dvoje plavky, jednu sportovní podprsenku, troje ponožky, troje spodní kalhotky a jednu teplákovou soupravu. Jedny ponožky mi hned uplavaly. Naštěstí jsem udělala jednu super vychytávku. Produkce nespecifikovala, jaké ponožky jsou dovolené, a já si tak s sebou vzala teplé zimní s beránkem.

A co spaní na tvrdé zemi?

Myslela jsem, že tohle nedám, ale zvyknete si. Naučíte se. Zima mi naštěstí nebyla.

A poslední dotaz, i když bych ji byla ještě spousta – nejsilnější moment z celé soutěže?

Příchod na první Kmenovou radu, protože to znáte jen z televize a dýchá tam na vás to tajemno, a vám dojde, že jste najednou její součástí. To jsem uronila i slzičku.