Zapálit svíčku a zavzpomínat na Karla Gotta mohou lidé, kteří nepojedou do Prahy, i v Karlovarském kraji. Pietní místo vzniklo v Karlových Varech nebo v Mariánských Lázních. Tam se dnes ve 20 hodin s Mistrem přímo na kolonádě rozloučí a Zpívající fontána zahraje dvě jeho písně Být stále mlád a Srdce nehasnou, kterou Karel Gott nazpíval se svou dcerou. Tyto skladby si veřejnost bude moci poslechnout také v sobotu, kdy bude jedna z písní vždy zařazena za klasickou produkci Zpívající fontány.

S Karlem Gottem se loučí také Karlovy Vary. Jen pár hodin poté, co karlovarský magistrát oznámil vznik pietního místa ve Smetanových sadech, začali tam lidé chodit zapalovat svíčky a nosit květiny. K černobílé fotografii zpěváka přišla i Pavlína Smolíková. Šla v podvečer z práce a pietního místa si všimla náhodou. Ani na minutu nezaváhala a vyndala z kabelky svíčku, kterou na počest Karla Gotta zapálila.

„Nosím ji v kabelce stále. Pravidelně se stavuji na hřbitově za maminkou, které vždy svíčku zapaluji. Tu, co jsem měla v kabelce tentokrát, jsem ráda věnovala Karlu Gottovi,“ řekla devětačtyřicetiletá žena. Vzpomínala na čtyři koncerty Karla Gotta, které v minulosti navštívila a jež prý vždy byly nádherné. „Škoda že už žádný další nebude,“ dodala. Poslední rozloučení a zpěvákův pohřeb bude sledovat v televizi. „Do Prahy jsem jet nechtěla. Bude tam hrozný zmatek, a navíc člověk ani nemá jistotu, že by se Karlu Gottovi mohl poklonit,“ uvedla.

Do Prahy ale míří Helena z Chebu. „Celý život jsem ho poslouchala a vážila si ho,“ řekla. „Byl pro mě vzorem toho, že peníze a sláva nemusí z člověka nutně udělat namyšlence a snoba. A protože jsem ho měla ráda, chci se s ním rozloučit.“ Mezi těmi, kdo Mistra znali a kdo mu věnovali vzpomínku, je i Miroslav Stulák, profesor chebského gymnázia. „V životě mi bylo dopřáno stisknout panu Gottovi ruku celkem třikrát. V roce 1992 a poté v roce 2004 se pan Gott setkal v Praze s chebskými středoškoláky, a mladým lidem tak bylo dopřáno neformálně pobesedovat s tímto mimořádným umělcem, ale i skvělým člověkem,“ řekl.

„Před několika lety jsem ho oslovil v souvislosti s konáním dějepisné soutěže studentů gymnázií, zda by byl ochoten natočit otázku pro soutěžící, kterou jsme jim pak pouštěli. Jednu sobotu jsme se kolem oběda sešli v jednom z pražských hotelů, kde jsme otázku natočili. Trvalo to delší dobu, než jsem předpokládal, pan Gott byl naprostý perfekcionalista, a dokud záznam nebyl podle jeho představ, natáčení se opakovalo. Po skončení se mnou a kameramanem ještě chvíli poseděl, povyprávěl o svém vztahu k historii, zejména ke klíčovým událostem XX. století. Bylo vidět, že má neuvěřitelný přehled. Byl to zážitek, který se už nebude opakovat.“ (kor, bur, bež)