Jen pro představu. Když nad školou přelétává vrtulník záchranné služby, je to pro české děti zpestření. Ty ukrajinské měly v očích zmatek a strach z toho, co bude následovat. Některé z nich se snažily dokonce najít úkryt pod lavicí. Personál tamní školy se jim proto snaží zabezpečit především klid a bezpečí. Až poté přichází na řadu výuka, zejména základů českého jazyka. I v těch té se však nově příchozí děti snaží dělat pokroky. A nejen ony. Snaží se i jejich maminky.

„Když k nám přišlo prvních zhruba 20 dětí, snažili jsme se vše naplánovat dopředu, tak jak jsme zvyklí. Zahrnuli jsme jejich rodiče množstvím informací, ale oni nám řekli, to ne! Za týden budeme zpátky doma na Ukrajině. Bohužel pro ně, se tak nestalo, a proto se jim snažíme vyjít vstříc stejně tak jako město, které je velmi otevřené, za což jsme rádi,“ říká Čavojská. Ve středu bylo ve škole přihlášeno 43 ukrajinských žáků a jejich počet se každým dnem navyšuje.

Děti jsou rozdělené do skupin podle věku. Mladší děti byly po krátkém adaptačním programu zařazeny do běžných tříd. Starší děti se zatím se vzdělávají v samostatných skupinách. Počítáme s tím, že se budou postupně zapojovat do výuky i s českými dětmi. Půjde především o výuku angličtiny, tělocviku či jiných výchov. Dětem, které se ve svých školách učily němčinu, umožníme pokračování i v této výuce. Těžištěm výuky však bude jazyková podpora, která bude probíhat v oddělených skupinách.

Škole pomáhá i ukrajinská studentka z Prahy, která přerušila svá studia. Do vzdělávání skupin se zapojily také dvě bývalé kolegyně.

Sokolov chce zpřístupnit prostory kláštera, kam po staletí veřejnost nesměla
Sokolov chce zpřístupnit prostory kláštera, kam po staletí veřejnost nesměla

Po příchodu do třídy starších žáků z Ukrajiny, nás žáci přivítají tím, že si stoupnou a ozve se nahlas a jasně hromadné a čisté Dobrý den. Poté si sednou a pokračují ve výuce se svojí učitelkou a překladatelkou. Slečny se schovávají před objektivem fotoaparátu, kluci vše vtipně komentují. Rozdíl mezi českými a ukrajinskými dětmi tedy žádný. Přestože učitelé v Horním Slavkově předpokládali, že se ti starší adaptují dříve než ti mladší, je tomu přesně naopak.

Je to zřejmě tím, že si mnohem více ve svém věku uvědomují hrůzy, které jim do rodné Ukrajiny přinesla válka a které na vlastní oči školáci viděli. Malé děti jsou mnohem otevřenější. Všichni ale svorně tvrdí, že jsou ve škole šťastní.

„Jsem z Kyjeva. Ve škole je mi dobře. V těchto dnech mnohem lépe než v Kyjevě. Líbí se mi i ve městě, kde po škole trávím volný čas se svou rodinou. Mladší sestřičce je jeden rok,“ říká dvanáctiletý Sláva, který s námi mluví ukrajinsky, česky i anglicky. Jak dodává, angličtina je jeho oblíbeným předmětem. Na otázku zda něco potřebuje on či jeho rodina nebo zda jim lze ještě nějakým způsobem pomoci, odpovídá skromně: Vy už jste nám pomohli.

Školám i uprchlíkům pomáhá i ministerstvo školství, například díky novému zákonu Lex Ukrajina. „Musím zmínit, že ministerstvo je pružné. Zjišťuje si informace z terénu a rychle na situaci reaguje,“ potvrzuje Čavojská.

Je to ale především na ředitelích a učitelích, jak si se začleněním ukrajinských dětí poradí. Pokud do školy nastoupí jeden nebo dva žáci, školy je většinou přiberou do běžných tříd. Pokud škola přijme víc dětí, zřídí například zmíněné skupiny.

„Rozhodně to nefunguje na úkor českých dětí. Ty ukrajinské je mohou obohatit a naopak,“ říká ředitelka.

Rekonstrukce domů nad kinem Alfa.
Domy hrůzy se mění k nepoznání a mají už první, i když jen opeřené nájemníky

Jak zmiňuje zástupkyně ředitelky školy Květa Ketnerová, pomáhá i ukrajinské ministerstvo školství. Za prvé zavedlo celostátní distanční výuku, ke které se lze také připojit. Ukrajinská dívenka ze druhé třídy to zkusila při hodině matematiky a byla šťastná. Myslí se přitom i na psychiku dětí. Na začátku i konci rozvrhu on-line výuky se objeví s radami dětský psycholog. Další dobrou věcí je podle pedagogů fakt, že ministerstvo otevřelo on-line zásobník učebnic. Po celém světe se tak mohou učitelé podívat, jaké učivo by žáci na Ukrajině probírali, jak jsou daleko.

Kromě základní školy se do podpory dětí zapojila i zdejší umělecká.

„Mnoho dětí je nadaných pro tanec, malování, hudbu. Některé z nich chodily na sportovní školy. Podpora města je velká. Aktivně se však zapojují i maminky z Ukrajiny. Chtějí se co nejrychleji naučit jazyk, chtějí pracovat a nemít jen nataženou ruku. Doma nechaly nejen muže, ale i staré rodiče, kteří odmítali Ukrajinu opustit. Pro dárce charitativní sbírky v Krásně uvařily ukrajinské speciality, v jídelně školy upekly výborný medovník. Mezi ženami jsou učitelky, právničky, cukrářky, soukromé podnikatelky a další. Neztratily svou důstojnost, ztratily střechu nad hlavou,“ říká Čavojská.

Na závěr jsme se zeptali, na jak dlouho a zda vůbec se dá v případě ukrajinských dětí něco plánovat ve školních osnovách. „Samozřejmě myslíme dopředu tak jak jsme zvyklí. Zda se to dá i v tomto případě? Jakmile si připustím září, spojené s nástupy do prvních tříd, rozvrhem či dalšími organizačními věcmi, znamená to, že si připouštím pokračování válečného šílenství a to nechci. V hlavě mám zatím maximálně červen a konec tohoto školního roku,“ dodala Čavojská.