Ortoped Filip Veselý se trochu vymyká běžným zprávám, které jsme zvyklí slýchat o exodu českých lékařů za hranice. Zatímco každý rok odchází do Německa v průměru asi 200 českých lékařů a celkově jich tam působí už tisíce, on se naopak po šesti letech operování u našich západních sousedů vrátil zpět do Česka.

Nový život v pohraničí

Chirurg se dvěma doktoráty a zkušenostmi z českých, německých i francouzských klinik přitom nemíří zpátky do Prahy nebo do velké univerzitní nemocnice. Opustil post zástupce primáře na klinice v saském Freibergu a od března se stal novým primářem ortopedie v Sokolově na Karlovarsku. „Němci mě přijali skvěle, získal jsem nárok i na německé občanství a na klinice ve Freibergu mám stále dveře otevřené. Ale samozřejmě jsem v dobrém slova smyslu i domácí patriot, rodinu a přátele mám v Česku a chci, aby dcery chodily do českých škol,“ říká sympatický pětačtyřicátník sedící ve své nové kanceláři v Sokolově.

Poté, co bývalý primář na vlastní žádost odešel a další lékaři zamířili na jiná pracoviště, musel Veselý do pohraničí získat nové operatéry z Prahy i dalších regionů, což se mu nakonec povedlo. Nemocnice je soukromá (patří do sítě Penta Hospitals – pozn. red.) a lékaře tak v mnoha věcech dokáže lépe motivovat než velké polostátní kolosy.

„Ortopedie v Sokolově byla na dobré úrovni, takže je na co navazovat,“ pochvaluje si nový primář. Radost mu kazí fakt, že v celém Česku jsou kvůli covidu momentálně zakázány plánované operace, provádějí se jen ty akutní. Stejně tak i všechny sestry z ortopedie jsou dnes na covidových odděleních a pečují o pacienty s nákazou. „Je to i pro ně velmi složité, bavím se s nimi, rády by se brzo vrátily ke své práci na ortopedii, ale zatím nevíme, kdy to bude. Operovat začneme hned, jak to půjde,“ říká Veselý.

Trpí. A my s nimi

O „zákazníky“ ortopedové ze Sokolova nebudou mít nouzi. Na novou kloubní náhradu teď v regionu čekají skoro dva tisíce lidí. Jenže jako jinde i pacienti ze západu Čech teď musejí sedět doma a tiše trpět. „Bohužel jsou mezi nimi i tací, kterým dnes musíme ordinovat opiáty. Kromě bolestí mají mnozí z nich omezenou celkovou pohyblivost a odkládání výkonů jejich stav jenom dál zhoršuje,“ popisuje lékař.

Je na něm vidět, jak ho momentální „stop-stav“ trápí. Jako chirurg je specialista právě na léčbu velkých končetinových kloubů, operuje náhrady kyčelního, kolenního a ramenního kloubu. A věnuje se i artroskopickým zákrokům. V Sokolově je navíc nově rekonstruované oddělení a od loňska i úplně nové operační sály a sehraný tým sálového personálu a následné péče. Ale tohle všechno je utlumeno.

„Minulý týden jsem měl den volna, nevydržel jsem to, tak jsem vzal auto a jel jsem do Freibergu udělat dvě plánované operace,“ přiznává chirurg.

Ze své předchozí praxe rád vzpomíná na působení na ortopedicko-úrazové klinice univerzitní nemocnice Laribiosière v Paříži, kde se dostal do týmu profesora Laurenta Sedela, tehdejšího šéfa francouzské ortopedické společnosti.

Ve Francii a hlavně posléze v Německu zjistil, že lékaři na Západě jsou ušetřeni papírování. „Administrativní činnosti tam vykonávají administrativní síly, ušetřený čas ale nevěnujete svým soukromým aktivitám nebo privátní ambulanci, trávíte jej léčbou pacientů a především na operačním sále,“ popisuje Veselý.

Rozdíl je také v tom, že na Západě lékaři více rotují po klinikách. Začínající lékaři musejí měnit působiště povinně, pro zkušenější doktory se pak pravidelně vypisují řádné konkurzy. „Nevytvářejí se tam různé partičky, jak někdy známe v Česku. V konečném důsledku to jde proti pacientovi. Ten má právo na péči odborníků podle nejnovějších znalostí medicíny a ne, aby o něj pečoval někdo z titulu příslušnosti k nějaké partě či klanu doktorů,“ uzavírá Filip Veselý.