VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Létání je neuvěřitelná volnost a štěstí

Sytno – Ta žena je učiněný poklad, říkám si už řadu let, co znám Jaroslavu Hanzalovou ze Sytna. Je to takový můj vzor, umí mnoho věcí, které bych také chtěla dokázat.

5.11.2017
SDÍLEJ:

Jaroslava Hanzalová ve svém "ultralajtu".Foto: Deník / Sihelská Martina

A když tak někdy poslouchám její životní novinky, říkám si, no, vždyť mám ještě čas začít? Už jsem o Jarce kdysi psala, ale musím připomenout alespoň to zásadní. Letos oslavila krásné půl kulatiny (75 let), je jednou z nejstarších pilotek v naší republice, její letecký miláček nese název Straton D4, místo srdce mu pod kapotou bublá motor ze známých „trsátek na pochodu“, z Trabanta 601. Mezi její další lásky patří ale také i muškaření, zahrádka, houbaření, jízda autem a celkově je to milující tvor se srdcem na dlani. A také mi odpověděla na pár všetečných otázek, abyste věděli, jaké úžasné lidi na Tachovsku máme.

Odkud vlastně pocházíš, jsi původem Syteňačka?
Považuji se za Jihočešku, ale narozená jsem na Sedlčansku, rodiče šli po válce osidlovat zdejší pohraničí. Vyučena nejsem, mám základní vzdělání, sice jsem chtěla jít dál na školu, ale jako nejstarší ze šesti dětí jsem musela jít od 14 let pracovat.

Lehce připomínám řadu úspěchů v muškaření, jaké jsi nasbírala ceny?
Cen mám plnou vitrínu, ani si je všechny nepamatuji. Tak namátkově si vzpomínám na osmkrát první místo na Mistrovství ČR v muškaření, několik druhých a třetích míst, tak 10 let jsem byla členkou družstva v soutěžích druhé ligy v muškaření, no a asi pětkrát mám první místo na Poháru veteránů.

Čtenáře by jistě zajímalo, jak jsi ke všem těm zálibám přišla, vedl tě někdo k rybaření, létání a tak dále?
Nikdo mě k ničemu nevedl, to přišlo všechno samo. Jen jako malá holka na prázdninách u babičky jsem chodila na ryby. Rybařili všichni, babička, děda i strýc. K létání jsem v 17 letech přišla tak, že jsem na letišti v Jindřichově Hradci byla na okresní soutěži s modelem větroně (tenkrát se ovšem žebra do křídel vyřezávala po jednom lupínkovou pilkou z překližky a stavba modelu trvala několik týdnů, či spíše měsíců). Tam jsem poprvé viděla „opravdová“ letadla a bylo rozhodnuto. Celou zimu jsem jezdila do Hradce na kurzy, na jaře složila zkoušky z teorie a začala s praktickým výcvikem. Tenkrát ještě byly pracovní soboty, takže jsem na letiště jezdila v neděli, 17 kilometrů tam a 17 zpět na kole z Nové Bystřice. Než jsem mohla složit zkoušky a získat pilotní průkaz, trvalo to více než rok. To nebylo jen létání, k výcviku se mohlo přistoupit až tehdy, když jsem měla na letišti odpracováno v daném měsíci alespoň 20 brigádnických hodin. A pak se absolvovalo tolik startů na navijáku, kolik bylo přítomno adeptů a kolikrát to na každého vyšlo. Některou neděli třeba pět startů, jindy jen dva. Po složení zkoušek jsem létala ještě dva roky, bylo nás na letišti hodně, takže to za tu dobu bylo několik přeletů a celkem asi 50 nalétaných hodin. První start na navijáku pět minut, až na přeletech ty minuty přibývaly rychleji. Pak jsem se vdala a bylo po létání. K 60. narozeninám mi známý rybář ve Vsetíně domluvil svezení v „ultralajtu“. Pilot mi pak nahoře řekl, že dnes si dělají pilotní průkaz i lidé starší než já. Po návratu domů jsem se přes jednoho prima člověka ze Stříbra dověděla, že na letišti v Plešnici je na prodej letadlo. Koupila jsem ho dřív, než jsem absolvovala povinnou lékařskou prohlídku a začala s výcvikem. Po několika měsících jsem úspěšně složila zkoušky a dodnes mám nalétáno více než 500 hodin.

Sleduji i tvou bohatou zahradu a navíc tak upravenou. Co všechno pěstuješ?
Zahradu mám u domu, a tak si většinu zeleniny sama vypěstuji. Pak mohu ušetřené peníze prolétat, tedy koupit benzín. Co všechno mám? Mám medvědí česnek, ředkvičky, kedlubny, mrkev, petržel, červenou řepu, celer, brusinky, ostružiny, jahody, papriky, rajčata, okurky, rakytník řešetlákovitý, hrušky, lískové oříšky, kedlubny gigant, růžičkovou kapustu, zelí, kadeřábek, několik druhů dýně. A aby to nebylo málo, tak ještě na dvoře pěstuji malinoostružiník, aronie, chisandra, kanadské borůvky, převislé stáleplodící jahody, měsíční jahody, kustovnici čínskou, muchovník (indiánská borůvka) zimolez kamčatský, tři druhy révy.

Tak a teď nám popiš ten tvůj ďábelský stroj, ve kterém křižuješ oblohu?
Jde o Straton D4. Amatérsky postavený celodřevěný „ultralajt“, plátnem potažená křídla, motor trabant s tlačnou vrtulí. Rozpětí křídla 13 metrů, délka sedm metrů. Průměrná rychlost letu 75 km/hod vůči ovzduší, vůči zemi podle proudění vzduchu nahoře.

Pěkný popis, a co ti vlastně to létání přináší?
Neuvěřitelný pocit volnosti a štěstí. Pozorování krajiny ubíhající pod letadlem, hlavně na podzim neuvěřitelná škála barev listí různých stromů, modré hladiny rybníků a řek, lesy, vesnice a spousta hradů a zámků. Prostě ta naše malá země má tolik krásy, že je to až neuvěřitelné. Někdy pociťuji smutek nad lesy, shora vypadají často jako šachovnice, spousta vykácených ploch.

Musíš, než vylétneš, někde hlásit akci?
Lety nehlásím, pokud se pohybuji v prostoru, kde nejsou žádné zakázané nebo omezené prostory. Pokud chci proletět omezeným prostorem, musím mít k tomu povolení. Také pokud chci přistát na některém letišti, měla bych se na místní věži ohlásit a žádat povolení k přistání.

Máš třeba nějaké životní motto?
Neznám slova to nejde, nebo to nezvládnu..

Máš nějaké velké přání?
Přání? Abych stále kolem sebe měla pár velmi dobrých kamarádů.

Popiš, co ráda jíš, co bys ještě chtěla zkusit, co čteš či sleduješ?
Pokud bych se dostala k moři, tak bych chtěla ochutnat všechny možné mořské potvory. Nejraději jím to, co vypěstuji a přinesu z lesa. Sleduji pořady o přírodě, zvířatech, cestování, také atletiku, tenis, biatlon, hokej, no prostě, skoro všechno.

Závěrem prozradím, že jsi měla i nečekané nouzové přistání?
Jednou pozdě dopoledne jsem se vracela ze sletu v Písku a zradil mě motor. Hledala jsem pak nejvhodnější plochu pro nouzové přistání. Musela jsem se spokojit s polem řepky, nic lepšího jsem zrovna nenašla. Povedlo se, nic se mi nestalo, ani letadlu. Už je to deset let.

Od té doby pilotku Jarku nic podobného nepřekvapilo a létá bez nehody dodnes. A jak potvrdila Letecká amatérská asociace ČR, je 75letá Jaroslava Hanzalová nejstarší aktivní pilotkou České republiky.

Martina Sihelská

Autor: Redakce

5.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Přestavba a úprava opuštěného modrého věžáku, který se nachází nedaleko centra města Chebu, vyjde na celkem deset milionů.

Přestavba za miliony

Martin Jiroušek na vernisáži výstavy v Městské knihovně Loket.

Poe je diagnóza doby, říká majitel unikátní sbírky

Seriál o kraji má desetitisíce diváků

Karlovarský kraj – Poznávat přírodní krásy a památky Karlovarského kraje mohou v současnosti lidé i díky novému cestovatelskému seriálu, který realizuje Karlovarský kraj ve spolupráci se společností provozující internetový portál.

Zima může začít. Města nezaskočí!

Karlovarský kraj – Zima už o sobě dala vědět a města i vesnice v celém kraji se musejí popasovat s napadaným sněhem, ale i náledím. Brzy totiž začne období sypání, odhrnování a odmražování.

O nevšední prohlídku byl zájem

Cheb – Na chebské radnici se konal první den otevřených dveří.

Modelky ne, vojáci ano

Karlovy Vary – Příliš mnoho gymnázií v kraji, které musíme redukovat. To jasně zaznělo na jednání krajského zastupitelstva.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT