Trénuje v sokolovském gymu a sparingpartnery a trenéry jsou mu borci, kteří chodí do práce a na zápas připravili Stevena ve svém volném čase. Na druhé straně legendární Monster Kníže, který se v přípravě potkává například s borcem Karlosem Vémolou a ostatními špičkami mezi bojovníky. Kluk ze Sokolova je historicky první šampion dvou elitních organizací RFA a IAF. Steven šokoval MMA svět. Sedmadvacetiletý sokolovský bojovník prozradil Deníku svou cestu, která začala kdysi při hospodských bitkách, pokračovala úmornou dřinou v trénincích a vedla až k získání dalšího vítězného pásu a skalpu známého Petra Monster Knížete.

Jak jsi se dostal k bojovým sportům?

K bojovým sportům jako takovým jsem se dostal přes hospodu. Rval jsem se tam ve svých osmnácti letech a v té době jsem si zároveň řekl dost. Chtěl jsem, aby můj život měl nějaký řád, směr, disciplínu a začal se věnovat bojovým sportům. Byl to očistec, ale musím říct, že mě to pořád hlavně baví. Dnes se tomu věnuji profesionálně, což jsem v počátku paradoxně nechtěl, aby se mi to jako práce lidově řečeno nezhnusilo. Ale začalo mě to bavit, vyhrával jsem a ten pocit vítězství je asi to nejvíc.

Co takové tréninky obnáší?

Jako amatér jsem chodil jednou denně. Nyní jsou tréninky i dva denně, zaměřené pokaždé na něco jiného. Někdy je to silový trénink, bejkárna, pak zase trénuji reflex nebo pohyb. Důležité jsou i dny odpočinku, které musí zápasník zařadit, jinak by to tělo nevydrželo. Dnes jsou zápasníci takovými atlety, kteří se musí o své tělo starat. Naučit se s ním zacházet. Mám šest trenérů, kteří jsou zároveň mými sparingpartnery. To co s nimi trénuji, to s nimi i driluji. Důležitou součástí a oporou je i moje rodina. Manželka Martina to má se mnou mnohdy těžké. Hlavně při přípravách na zápasy, kdy je člověk nevrlý hlavně kvůli shazování váhy. Já mám obecně 90 kilo a shazuji do váhové kategorie 77 kilo.

Jak se člověk dostane do klece s legendárním Monster Knížetem?

Ve své organizaci jsem měl nějaká vítězství a schválili mi tudíž titulovou bitvu tady v Sokolově. Vyhrál jsem a získal pás. Poté se organizace má a Monster Knížete spojily a mohlo dojít ke zmíněnému zápasu. Když jsem se dozvěděl s kým mám bojovat, vůbec se mi do toho nechtělo. Znám ho jako velkého zápasníka, který je známý svou tvrdostí. Poté jsem si ale řekl, že nemám co ztratit. Peru se každý den a furt je to jen chlap z masa a kostí jako já. Je sice mnohem zkušenější, ale zároveň starší o 19 let. Řekl jsem si, že když ho má jednou někdo porazit tak to budu já. Jak se říká na každého frajera je frajer. Hrálo nám do karet i jeho možné podcenění mé osoby. Petr má okolo 50 profesionálních zápasů a mnohem více zkušeností. Já mám v amatérech 10 zápasů, v profi šest. Čekal asi nějakého Lojzu z horní dolní, ale my jsme se na něj perfektně připravili.

Jaký byl samotný zápas, zpočátku asi nic moc?

O mě se ví, že mám špatná první kola, což se opět potvrdilo. Jakmile ale první kolo přežiji, tak je zápas víc a víc v mé režii. A to se stalo i teď. V prvním kole jsem jasně prohrál, druhém asi těsně také. Ale třetí, čtvrté a páté jsem jasně vyhrál. Ohromný úspěch pro mě. Petr trénuje s Karlosem Vémolou. Jeho svěřenci jsou v nejprestižnější organizaci UFC, příkladem je Machmud Muradov, kterého Kníže připravuje a trénuje s ním. Má prostě skvělý tým. Ve stejné organizaci UFC je například i Jirka Procházka.

Co dál, kam se chceš posunout?

Prvním cílem bylo vyhrávat v profi, to se mi daří. Pak jsem chtěl nějaký ten titul, opasek. To se mi též podařilo. Dalším cílem bylo porazit někoho velkého jménem, což se mi teď podařilo také. Teď bych chtěl zkusit nějakou zahraniční organizaci. Na UFC to zatím asi ještě není, ale existuje polská prestižní KSW a ta nabírá české zápasníky. To by se mi líbilo. Průměrný zápasník stihne jeden až tři zápasy ročně, někdo čtyři. Příprava je velmi náročná a ideálně trvá na jeden zápas dva až tři měsíce.

Jak to vypadá se zápasníky v Sokolově?

Jde to neskutečně nahoru. Za poslední dva roky jsem tady vytvořil stáj zápasníků, sehnal jsem trenéry, prostory, které jsou naše. Jsou dobří, zápasí, je to tady fajn, daří se nám. Karlovarský kraj měl vždycky dobré zápasníky. Byli v Karlových Varech, Chodově, ale v Sokolově až nyní. Pouštím sem kluky i od třinácti, patnácti let. Mnozí z nich jsou už chlapi. Kolem dvaceti jich je hodně a jsou tu i třicátníci. V každé váhové kategorii máme někoho, kdo má tři, čtyři sparingpartnery. Vyjíždíme i do Prahy, kde máme spřátelené kluby. Jsme malý gym. Snažím se ho neustále vylepšovat, jsem tu totiž zároveň provozákem. Teď momentálně šetřím na cvičná pletiva pro tento sport. Nějaká máme, ale potřebujeme jich víc. Lépe vybavený gym pro zápasníky určitě nejde pod milion korun. Kdyby nám chtěl kdokoliv pomoci s vybavením budeme jedině rádi.

Jaký je Steven Krt, to o něm prozradil jeden z trenérů Jan Jelínek:

"Steven mi neskutečně sedl zejména po lidské stránce. Já jsem starý kozák, který takzvaně bouchá celý život. Když jsem sem přijel poprvé, věděl jsem jen, že tady je nějaký kluk co má tělocvičnu a chce zápasit. Moc se mi do toho nechtělo, ale když jsem se setkal se Stevenem, byl jsem mile překvapen. Takhle slušného a pokorného kluka už jsem dlouho neviděl. Jsem rád, že máme nyní nějakou spolupráci, jsem z něj nadšený, prožíváme to s ním všichni. Zatím u mě nemá, po lidské stránce, žádné negativum. Po té sportovní nejsem takový kabrňák, abych si dovolil soudit třeba jeho talent. Ale vidím tu dřinu, kterou nechává na žíněnce a v celém gymu. Co bych mu malinko vytknul je, že se musí naučit odpočívat. On má volno a jde si potajmu zatrénovat… Musí pochopit, že odpočinek je stejně důležitý jako ta dřina. Musí to být v rovnováze. Jinak je to bez debat, výsledky mluví za sebe," říká jednapadesátiletý Jelínek, který se bojovým sportům věnuje od svých sedmnácti. Rád by také zmínil práci kluků, kteří se Stevenovi věnují. "Dali tomu neskutečně moc. Jezdí sem, věnují se mu, študují zápasy, vymýšlejí taktiky. Ač se to možná někomu nezdá, je to mravenčí práce. I když je v té kleci nakonec sám, žije tím celý oddíl," dodal Jelínek.