A to hned v těsné blízkosti jednoho z největších zajateckých táborů v tehdejší rakouské monarchii, který tam fungoval v letech 1915 až 1918. Připomíná ho také unikátní jindřichovické mauzoleum, kde jsou uloženy ostatky 7100 Srbů a 189 Rusů.

Místo se proměnilo k nepoznání. Pozůstatky mohyl a hrobů se ztrácely pod nálety, povalovaly se tam betonové sloupky někdejšího oplocení a o čedičové bloky se opíraly o dva kříže, latinský a pravoslavný. A právě dvěma branami se nyní ke křížům dostaneme. „Jeden symbolizuje místo, kudy se vcházelo do katolického a druhý, kterým se vcházelo do pravoslavného hřbitova,“ řekl správce jindřichovického mauzolea Dejan Randjelovič. Vybudována tam byla také kaple a to přesně v místě, kde kdysi táborová kaple stála. K ní vede cesta lemována devíti pomníčky, které po 1. sv. válce nechali vyrobit pozůstalí padlých. Na pietním místě nalezneme také u otevřené kaple nápis Památce zesnulých v češtině, srbštině, italštině a ruštině. Osudy vojáků symbolizují čedičové sloupy trojúhelníkového tvaru, které se postupně zvedají do výšky 1,7 metru.

Součástí jsou také pulty s knihami, ve kterých jsou zaznamenána všechna jména padlých. „Je to velká věc, kterou udělala Česká republika. Jsem ráda, že se tímto způsobem uchová vzpomínka na to, co se tedy stalo,“ řekla srbská velvyslankyně Vera Mavrić.

Vybudování pietního místa stálo 2,3 milionu, které investovaly Lesy ČR. Zprvu poskytl 320 tisíc Karlovarský kraj na projektovou dokumentaci.

Jindřichovice navštěvují díky mauzoleu tisíce lidí. Zejména se jedná o turisty ze Srbska, kterému mauzoleum patří. Věnoval mu ho tehdy prezident Masaryk. Srbové se zase postaraly o ostatky padlých českých vojáků v Srbsku. „Ročně navštíví mauzoleum až deset tisíc lidí. Pořádají se sem například zájezdy srbských studentů,“ řekl správce mauzolea.

Před dvěma lety ho dokonce navštívil srbský prezident Tomislav Nikolić. Návštěva tak vysokého státníka byla v roce 2016 vůbec první od roku 1931, kdy místo navštívil tehdejší srbský král Alexandr I. Karađorđević. „Srbům hodně záleží na tom, aby mauzoleum v Jindřichovicích a lesní hřbitovy byly důstojnými pietními místy.“

V jindřichovickém mauzoleu je uloženo přes sedm tisíc malých rakví s exhumovanými kosterními ostatky vojáků, zejména Srbů. Je vzpomínkou na obří zajatecký tábor. Při vstupu do mauzolea dýchne na návštěvníky zvláštní atmosféra. Na zdech visí dobové fotografie. Je tam také umístěná maketa obřího zajateckého tábora. V útrobách jsou pak vyskládány malé rakve s ostatky. Jsou zde uloženy ostatky nejen vojáků, ale i dětí, které v zajateckém táboře žily. Nejmladšímu chlapci bylo sedm let a zahynul tu i se svým dědečkem. Mauzoleum vzniklo z bývalé vodárny, která lágr zásobovala. Zajatecký tábor měl kapacitu 30 tisíc zajatců. Na nemoci, podvýživu nebo epidemie v něm zahynulo přes čtyři tisíce vojáků.

Historici mají za to, že lágr nefungoval rozhodně jako koncentrační tábor. Monarchie tam vybudovala celé město se strážními věžemi, fotbalovým hřištěm, pekárnami.

Podle historiků to bylo skoro moderní město, které mělo i vlastní kanalizaci. V místě stála stovka dřevěných domů pro zajatce. Dnes je tam jen pustá a holá pláň. Vystavěny byly sklady potravin, prádelny, sprchy, kaple, a dokonce dva objekty s posuvnou střechou, určené k relaxaci a léčení zraněných či nemocných. Nechyběla ani pošta, stáje pro koně a třeba i kasino pro důstojníky. Celkem tam bylo 170 domů. Postavení zajateckého tábora stálo monarchii sedm milionů rakouských korun. Na konci války tam bylo až 36 tisíc vojáků.

A jak to v zajateckém táboře fungovalo? Popisuje to například kniha Ozvěny velké války, které v roce 2012 vydalo sokolovské muzeum. „Vojáci vstávali v šest hodin ráno. Poté dostaly pracovní skupiny práci. Obědvalo se o jedenácté. Po dvouhodinovém oddychu se muselo zase pracovat, a to do sedmnácté hodiny. Zajatci pracovali v místech, kde chyběli muži, kteří rukovali na frontu,“ uvedl historik a autor knihy Vladimír Bružeňák, který v pondělí provázel po pietním místě v Jindřichovicích.

Zajatci na konci války umírali zejména na hlad. Čím dál více potravin totiž směřovalo na frontu a tenčily se i zásoby chleba. Počet úmrtí rostl už od poloviny roku 1916. O rok později tam vypukla epidemie tyfu, kdy umíralo až čtyřicet lidí denně. Márnice už přitom byly přeplněné, a tak těla končila v masových hrobech.

Slavnostního vysvěcení se v pondělí u příležitosti výročí konce 1. světové války účastnili delegace ze Srbska, Ruska i Itálie. Ty se dozvěděly, že kraj chce ještě zlepšit dostupnost pietního místa. „Vykoupili jsme pozemky pro budoucí parkoviště. Zhotovili jsme navíc informační tabule u hřbitova a mauzolea s tím, že další bude stát právě u nového parkoviště,“ řekla hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová.