První půlrok po smrti si nepamatuji vůbec, říká žena, které zemřelo dítě

Fakt, že přišla o dítě, dokázala přijmout až po dvaceti letech. To je jen jeden z příběhů tisíců rodičů, kterým odešlo dítě z tohoto světa dříve, než stačilo dospět a zestárnout. Někdy nečekaně a rychle, jako blesk z čistého nebe. Někdy pomalu a pozvolna, po dlouhé a těžké nemoci.

Nebo se narodí miminka, která se velikostí schovají do dlaně. Jednorázové plenky na ně vypadají jako by byly určené pro panenku Barbie. Pomáhají jim přežít neonatologická oddělení pro předčasně narozené děti. Zoufalí rodiče doufají v lékaře i sestry a modlí se, aby jejich dítě přežilo.

Pro rodiče všech těchto dětí jsou tu ale lidé a organizace, kteří jsou jim připraveni poradit či pomoci v nelehké životní situaci. "Naším posláním je pomáhat rodičům, kterým zemřelo dítě v jakémkoli věku a z jakékoli příčiny. Proces truchlení se velmi liší při ztrátě dospělého člověka a při ztrátě dítěte. Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti. Pokud si rodiče přejí mít pohřeb, měl by se vypravit do 96 hodin od oznámení úmrtí. Když umře dítě během těhotenství mohou být a mnohdy jsou prvotní reakce rodičů negativní. Ne, ne, nechceme žádný pohřeb. Nechceme ani žádné jméno. Po rozhovoru se mnou se mnohé reakce mění. Nabídnu rodičům pomoc a oni se sami rozhodnou. Stává se, že ještě večer mě kontaktuje maminka, že by se chtěla rozloučit. Někdy na to nemá sílu a zavolá otec. Jindy se zase rozhodnou společně. Je to velmi individuální," říká Soňa Škvareninová z chebského Hospice sv. Jiří. Ta spolupracuje také s organizacemi Dlouhá cesta nebo Dítě v srdci.

Zájem o výuku na základních uměleckých školách v kraji neklesá

I rozloučení s miminkem je podle ní velmi individuální. "Měla jsem případ, že rodiče nechtěli o rozloučení ani slyšet. Poté zavolali, že si to rozmysleli. S děťátkem se rozloučili, namazali ho dětským olejíčkem, pomazlili se s ním, pusinkovali ho. Já jsem ho oblékla a udělala fotky na památku. Někdo je chce, jiný ne. Upomínkové předměty můžeme půl roku uschovat v hospici. Rodiče si nechávají dělat i drobné šperky, ve kterých je zasazena část popela miminka. Další chtějí zase otisky chodidel. Je to různé. V našem memory boxu, který nabízíme, jsou mimo jiné dvě totožné hračky. Jedna odchází s miminkem, druhou si mohou rodiče nechat. Jedna z maminek si látkovou hračku schovává v igelitovém obalu, aby nepřišla o vůni olejíčku, kterým při rozloučení své miminko mazala. Nabízíme i pomoc s administrativou. Moje úloha je provést rodinu tímto obdobím," konstatuje Škvareninová.

Hospic nabízí pomoc nejen rodičům, ale i zdravotnímu personálu. I jim ulehčí, když se rodičům po podobné tragédii někdo věnuje.

"Sestřičky v nemocnicích celého Karlovarského kraje jsou při těchto situacích k pozůstalým neskutečně citlivé. Odvádějí perfektní práci," dodává Škvareninová.

Studenti vojenské školy v Sokolově běhali pro veterány

"Před třiadvaceti lety jsem přišla o dítě v 37 týdnu těhotenství a byla jsem poté několik let mimo. První půlrok si nepamatuji vůbec. Poslali mě k psychologovi. Ten při rozhovoru se mnou zvedal telefony a vyřizoval si své věci. Hned mi bylo jasné, že to je špatně a nepomůže mi. Podobné poradenství či nabídka pomoci, jako je dnes, by měla být doslova všude. Já se se svým dítětem nemohla rozloučit ani ho pochovat. Táhla jsem to sebou 20 let, než jsem to zpracovala. Mě pomáhala máma, která mohla říci jen: Neblázni, máš ještě jedno dítě. Dodnes si pamatuji, jak mě zastavovali známí na ulici a ptali se mě, kde mám to mimčo. Já se vždy rozbrečela a utekla," řekla při besedě v kraslickém klubu Šnek jedna z matek, která přišla o dítě. Rodiče, kteří se nemohli z jakýchkoliv důvodů se svými zemřelými dětmi rozloučit, poslouží možná vzpomínkové místo pro to určené. Tím místem je Loreta v Chebu.

Optimismus, sílu a naději se snaží nabídnout rodičům i Veronika Hřebejková, která je koordinárkou neziskové organizace Nedoklubko pro Karlovarskou nemocnici a Fakultní nemocnici v Plzni. Nedoklubko je nezisková organizace podporující rodiče předčasně narozených dětí. Veronika má tři syny, kteří se narodili předčasně. Ten nejstarší, dnes třináctiletý, dokonce už ve 24 týdnu těhotenství.

"V běžné porodnici se učí maminky novorozenců jak je koupat, přebalovat či kojit. Já se musela naučit resuscitaci a první pomoc dítěte. Není to pro rodiče vůbec lehké. Jsme tady, abychom jim pomohli. Řada matek si vyčítá, že za to mohou ony, že zklamaly. Jiné se zase bojí zeptat, co je a jejich miminko čeká. Myslí na to nejhorší. Celý rok předáváme do všech neonatologických oddělení uvítací terapeutické balíčky a tiskoviny pro rodiče, kterým se narodí miminko předčasně. Neonatologické oddělení je místo, kde se nechcete stát rodičem. Na druhou stranu je to místo, kde se dějí doslova zázraky," dodala Hřebejková.