Ač je Tittl dnes vyhlášený řezbář, dláto mu vůbec nebylo předurčeno. Narodil se v roce 1954 v Plzni do železničářské rodiny a práci měl jasně „nalajnovanou“ – měl být strojvůdcem. Ale postavil si hlavu a stal se pracovníkem v lesnictví. Je to už půl století, co dostal místo na Modravě. Bydlel v nedaleké Horské Kvildě a vše nasvědčovalo tomu, že tam zůstane až do důchodu. Ale po roce 1989 přišel zlom. „I když jsme to v lese uměli, tak nás vyházeli. A já si řekl, že to zkusím s řezbařinou, že by mě mohla uživit. Šel jsem dělat do Německa, kde jsem si pořádně mákl, abych si doladil dílnu, a pak už jsem mohl začít vyřezávat. Pomohli mně tehdy hodně řezbáři z Německa,“ vzpomíná. Přiznává, že začátky byly hodně těžké. „Strašně moc věcí jsem naházel do kotle, hodně toho shořelo,“ usmívá se dnes vzpomínkám.

Velký talent se projevil a Tittl stvořil díla, která znají lidé v celé republice. Kromě již zmíněného betlému pro papeže Benedikta XVI., který vyřezával v roce 2008, se podílel na tvorbě Sušického mechanického betlému pro Muzeum Šumavy, vyřezal i betlém velhartický, umístěný v jeho dílně, či betlém železnorudský, vystavovaný každoročně v kostele Panny Marie Pomocné z Hvězdy. „Ono těch betlémů, co jsem dělal, je strašně moc. Některé nejsou zajímavé velikostí, ale tím, kde jsou. Jeden je třeba v Mostě v kostele, který se stěhoval na kolejích. Zmínit mohu i netradiční betlém pro pivovar Kácov, to byla velká výzva… Těch betlémů je spoustu, řada z nich není vidět, neboť jsou v soukromých rukou. Některé jsou dost velké, stavím je roky. Pak se i stává, že vznikne osobní vazba mezi mnou a tou rodinou. Já jsem moc rád, když moje betlémy dělají radost lidem,“ říká šumavský řezbář.

Oslava stých narozenin Viktorie Krebsové v Dolanech.
Viktorie Krebsová z Balkov oslavila sté narozeniny. Ve zdraví a s elánem

S manželkou Marií a synem Martinem, kterého vyučil řemeslu a jenž bude jeho následovníkem, udělají ročně zhruba tři stovky betlémů různých velikostí. Naprostou většinu z lipového dřeva. Při tvorbě betlémů se drží tradičních předloh, figurky jsou podle Tittla dané. Ale zvláště v případě známých je ochoten při tvorbě udělat výjimku, a tak už do betlémů vyřezával i lamu, čerta či indiána, kamarádům dělá legendárního kakánka, tedy postavičku vykonávající velkou potřebu. „Ale když přijdou lidé a chtějí velblouda jednohrbého a dvouhrbého, tak mám osypky a říkám jim, že ti se mohli potkat jen v zoologické zahradě,“ směje se muž, který se letos dočkal dalšího ocenění - stal se Mistrem tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje. Přiznává, že když mu i cizí lidé pošlou fotografii, jak se celá rodina raduje z vánoční atmosféry u jeho betlému, udělá mu to velkou radost. A poklonu složil i své životní partnerce. „Moje manželka Marie by měla mít svatozář. Jsem s ní 47 let a ona snáší všechny moje výkyvy nálad, pomáhá mi, toleruje mě. Bez takového zázemí bych to nedal,“ přiznává.

Má ve svých 67 letech plánu ještě nějaký velký betlém, který by okouzlil republiku? „Ještě něco přijde. Cítím to pod kůží,“ odpovídá a chápe se dláta. Do večera toho ještě musí hodně stihnout.