Do míst podmáčených smrčin, kde půdy jsou doslova nasáklé vodou a porosty jsou ponechány samovolnému vývoji. Jsme v Českém lese na Tachovsku v přírodní rezervaci Pavlova Huť. Podloží je tak nepropustné a bohatě zásobené vodou, že staletí zde dochází ke vzniku rašeliny.

Vodou nasáklé hvozdy

Zdroj: Youtube

Rašeliniště funguje jako veliká houba, dokáže zadržet vodu. Mnoho malých, pomalu tekoucích pramenů, se spojuje ve Sklářský potok. Jeho koryto bylo kdysi sice napřímeno, ale od roku 1990 je prameniště přírodní rezervací a koryto dostalo hrázky. Dřevěné přelivy zpomalují odtok a zvyšují hladinu spodní vody. Rašeliniště i rezervace jsou přeshraniční a registrovány v soustavě chráněných území evropského významu NATURA 2000.

Rezervace nese jméno zaniklé sklářské obce založené kolem roku 1740. I pojmenování Sklářského potoka připomíná to, co se v příhraničí vyrábělo, skleněné tabule, lahve, pivní sklenice a sklíčka do hodinek. Dnes ale příroda na státních hranicích připomíná spíše kanadskou divočinu.