Kliknutím zvětšíteA to by právě Lenka jako neformální pečující chtěla změnit. Vždyť kdo by kolikrát neuvítal radu, pomoc ve chvíli, kdy neví, co má dělat, anebo se jen třeba na chvíli nechtěl odreagovat a popovídat si s lidmi s podobnými zkušenostmi?
Jak přiznává, když s péčí o maminku začínala, byla bezradná. Nevěděla, že třeba může žádat o příspěvek na péči nebo že má její maminka nárok na zdravotní pomůcky. „Sama jsem zpočátku nevěděla, co mám dělat. Nebylo mi třeba dobře ani po psychické stránce, přestávala jsem si chvílemi věřit, že to zvládnu. A právě v takové chvíli bych uvítala, kdybych si mohla s někým popovídat, načerpat sílu,“ svěřila se. Proto se rozhodla, že by chtěla vytvořit komunitu pečujících lidí, kteří by o sobě vzájemně věděli, podporovali se a předávali si zkušenosti.
Současně s tím by chtěla rovněž bořit určité mýty a předsudky, které kolem lidí pečujících o někoho blízkého existují. „Z vlastní zkušenosti jsem se setkala s tím, že jsem byla ze začátku pro mnohé nemakačenko, holka, která se odvolává na nemocnou maminku. Nikdo ale neviděl, co to doopravdy obnáší, že je to práce na 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, že jsem za těch pět let neměla dovolenou a zpočátku byla na všechno úplně sama,“ vylíčila.
A protože to s péčí i založením komunity pečujících myslí opravdu vážně, přihlásila se i do projektu, který pořádá Fond dalšího vzdělávání. V něm existují dva týmy, tým pečujících a expertů z řad pracovníků ministerstev nebo lékařů. Fond se snaží šířit osvětu týkající se neformálních pečujících, jak taková péče funguje, co potřebují, co jim schází a co by uvítali. „Zúčastnila jsem se jako pečující i jednoho jednání expertů a bylo to pro mě velmi obohacující, zjistit, z jaké strany to vidí ti, kteří tvoří zákony. Jak chtějí za nás bojovat, abychom měli důstojnější život, aby na nás společnost nepohlížela jako na ty, kteří zneužívají dávky,“ přiblížila své další vzdělávání.
Právě v tomto kurzu se seznámila i s řadou pečujících z celé republiky a ti ji v mnohém inspirovali. Někteří z nich totiž podobné komunity pečujících založili a fungují tak, jak by si to sama představovala. A jsou třeba i provázaní s jinými institucemi a neziskovými organizacemi v příslušných krajích. Tady pomoc našla ve stacionáři Mateřídouška. „Paní ředitelka mi dala kontakt na jednu z maminek klientů. Ty se taky pravidelně scházejí, komunikují a předávají si zkušenosti. Tak bych viděla, jak to funguje,“ říká.
Plánů má mladá Chodovačka hodně. Jak dodává, zatím je ale nejdůležitější, aby ostatní pečující věděli, že tu je, že se stará a má zkušenosti, které ráda předá. A také aby věděli o sobě navzájem, aby péče o blízkého člověka už nezůstávala jenom za zavřenými dveřmi.
Neformální pečující
Neformální péče je péče poskytovaná osobě závislé na podpoře, pomoci a péči jejími blízkými rodinnými příslušníky, příbuznými nebo známými. Počet neformálních pečovatelů v České republice se odhaduje na 250 tisíc. Jiné prameny uvádějí až téměř 300 tisíc osob. Polovinu osob pečujících tvoří osoba blízká.
LENKA ŠVANDOVÁ
tel. 735 522 466
e-mail: lenkasvandova7@gmail.com
facebook: fb.com/neformalnipecujici
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
