Mezi jeho významné sochy patří například Podaná ruka stojící na česko-německé hranici mezi městy Aš a Selb nebo instalace Odvaha, která je nově umístěna u karlovarského Výměníku naproti Dolnímu nádraží. "Především díky Tereze Bredlerové Vlašímské z karlovarského Výměníku a Jirkovi Hankovi jsem poprvé instaloval sochu ve varském veřejném prostoru. Navíc jsme odhalení stihli během nabitého filmového festivalu," sdělil radostně umělec, jehož tvorba dávno překonala hranice Karlovarského kraje.

V rámci festivalu Umění ve městě, který se koná v Českých Budějovicích, například vystavuje sochu s názvem Rozdělená společnost. "Socha původně vznikla na sochařském symposiu v Mladé Boleslavi a měla být umístěna na jednom z místních kruhových objezdů. Kvůli vstřícným úředníkům se ji ale dosud nepodařilo v Mladé Boleslavi umístit. Metalové sympozium ji tedy pro festival zapůjčilo,"vysvětlil Dolejš, který měl autorské výstavy například v Praze, v Chebu, v undergroundové galerii Vokno v Osvračíně, nebo v bavorském Bayreuthu. V Aši spolupořádal Mezinárodní sochařské sympozium Kořeny. Je také součástí kolekce Příběhy našich sousedů v databázi Paměť národa.

Jeho poslední socha s názvem Luční víla vznikla na zakázku od soukromých sběratelů. První myšlenka na dílo s mystickým motivem se tvůrci vnukla během setkání na vernisáži ke společné výstavě Identity s fotografkou Štěpánkou Jáchymovou v kavárně Mimo. "Později na místě, kde měla socha být, což je krásná a klidná krajina ve středních Čechách, bylo mně i sběratelům jasné, že na zahradě musí tančit luční víla. Shoda nastala během minut. To se pak pracuje skvěle," říká Tomáš Dolejš.

Luční vílu, stejně jako většinu svých dosavadních děl, vytvořil z cortenu, což je speciální kov, který zrezne pouze na povrchu a nerezne do hloubky, čímž získává téměř věčnou trvanlivost. Její představení si v prostorách doubské kavárny i přes horké sobotní odpoledne nenechaly ujít desítky lidí.

"Tomášovu práci sleduji několik let. A ačkoliv nejsem fanoušek figurálních soch, Tomáš díky cortenu a hravé práci s jednotlivými segmenty dokáže vytvořit něco, co vás baví sledovat dlouho a ze všech úhlů. I tak drsný materiál, jako je zrezlý plech, přetvořil v jemnou vílu, které se ve vánku pohybují vlasy a její sukně překvapí svou lehkostí," řekl jeden z hostů Petr.

"Jsem na něj moc pyšná, řada lidí jej i jeho dílo uznává. Je skvělé, že se mu sami ozvou s žádostí o jeho sochu. Jsem ráda, že se věnuje tomu, co ho baví, a doufám, že se mu bude dařit dál," uvedla po křtu jeho dcera Andrejka Kyralyi, která pronesla slavnostní řeč. "U této sochy použil nový styl. Jak vidíte, jednotlivé díly jsou oblých tvarů, což, jak říká moje maminka, podtrhuje smyslné ženské křivky," dodala.

"Podpora přátel i veřejnosti mě moc potěšila. Bylo skvělé vidět, že se socha sběratelům líbila, protože jsem při její tvorbě použil odlišný přístup než u mých předchozích děl. Celá akce dopadla skvěle a jsem rád, že je socha nainstalována," uzavřel Dolejš.

Jeho dosavadní tvorba se kromě práce s cortenem vyznačuje ztvárněním s převážně geometrickými obrysy, kdy záměrně vynechává ruce, nohy nebo tvář. Jeho cílem je zachytit náladu, pocity a pohyb postavy, aniž by se spoléhal na konkrétní detaily. V případě Luční víly je tento přístup obzvlášť patrný. "Víly jsou v lidové tradici tajemné a neuchopitelné bytosti, což jsem se snažil podtrhnout tím, že jsem vynechal její tvář. Tím socha získává mystickou a neuchopitelnou auru, která divákovi nabízí prostor pro vlastní představivost," komentoval autor svůj nejnovější sochařský počin.