Lidem se nabízí, že jim pomohou do aut naložit nákup a odvézt košík. Za to pak očekávají, že jim nechají euro či dvě, které vložili do nákupních košíků. Denně si přitom bezdomovec dokáže přijít i na dvacet eur.

Obchody s bezdomovci jen těžko bojují. Pokouší se je z parkovišť kvůli stížnostem zákazníků vyhnat, není to však nic platné. K německým marketům v Klingenthalu vyráží z Kraslic na Sokolovsku bezdomovec Tonda. Má to pěšky dobrých pět kilometrů. Jak ale sám říká, vyplatí se to. „Zkoušel jsem to u nás, ale tam lidi dávají do košíků jen pět, maximálně deset korun a jen tak něco mi nedají. To v Německu je to jiné. Někdo mě sice odbyde, jiní jsou ale štědří. Nechají mi i dvě eura,“ říká Tonda. 

Zatímco někteří zákazníci se mu vyhýbají obloukem, jiní ho nechají, aby odvezl košík a za to si nechal euro vložené ve vozíku. „Někdy to hodí denně deset, někdy i dvacet euro,“ říká spokojeně. To už přistupuje k dalšímu zákazníkovi a německy se ho s mírným úsměvem zeptá, jak se má a jestli pro něj něco nemá. Muž ho odbyde. Z toho si ale nic nedělá. „Vyjde to příště,“ je si jistý.

Čarodějnice se slétnou v neděli u chodovského KASSu.
Pálení čarodějnic v Chodově doprovodí bohatý program

„Žebrání bezdomovců u supermarketů je obtěžující. Když vidím, jak odváží košíky, štítím se ho pak vzít za madlo. Jsou špinaví, zapáchají, nic příjemného,“ říká Tino Schucht z německé Zwoty. Obdobně mluví i zaměstnanci tamních marketů. „Když vidíme, že se objeví na parkovištích, pokoušíme se je vyhnat. Často ale marně. Jen tak postávají, pak osloví pár zákazníků a jdou zase dál. Takto je to každý týden. Zákazníci si stěžují, že je to obtěžuje, že se štítí brát po nich košíky,“ krčí rameny prodavačka Mária Seidl.

S žebráním bezdomovců mají zkušenosti i supermarkety v sousedních Kraslicích. Právě odsud se bezdomovci přesunuli do Klingenthalu. U jednoho z tamních marketů se dokonce jeden z bezdomovců zabydlel. Okolí stačil za pár týdnů znečistit odpadky a výkaly. Vrcholem bylo, když si začal své věci sušit na nákupních košících.