Jak zvládat „mateřskou nálož“ v hlavě? Nemusíte být dokonalá, naučte se vypnout

„Před devíti lety přišel na svět náš syn. Na permanentní únavu jsem si nakonec zvykla, ale ta plynule přešla do jiných druhů vyčerpání. Zpočátku jsem byla vysílená, protože jsem syna kojila v noci. O dva roky později se narodila dcera a noci byly zase přerušované kojením a hledáním ztracených dudlíků. Příčinou mé malátnosti však brzy nebyl jen chybějící spánek, ale především moje zatracená hlava. Přitom jsem neměla pocit, že bych dělala něco náročného: starat se o děti, vařit, uklízet, prát, to jsou přece obyčejné každodenní starosti,“ píše Laura Fröhlich ve své knize o psychické zátěži.

Přibylo Čechů, co se trápí. Vysvětlení je jednoduché

Vysoká očekávání společnosti vytvářejí na moderní ženy velký tlak a pro mnoho z nich je těžké nepřebírat nároky okolí. Informací a rad typu, jak správně vařit příkrmy, zda je lepší kočárek nebo nosítko, přes nenásilnou a respektující výchovu až po výběr správného kroužku nebo zubní pasty, je mnoho. Do toho tlak na perfekcionismus, který podporují sociální sítě.

„Mnoho matek nechce mluvit o pochybách, které mají o své roli, o tom, že jsou přetížené, ani o strachu z toho, že by mohly selhat. Sama jsem si dlouho nepřiznala, že všechny ty nároky nezvládám, a vzpomínám si na řadu okamžiků, kdy jsem se mezi ostatními matkami cítila nedostatečná. Měla jsem pocit, že brzy někde něco prošvihnu a všichni poznají, že svou práci matky vykonávám vlastně jen provizorně,“ svěřuje se Fröhlich.

Práce, která není vidět

Psychická zátěž, někdy také označovaná anglickým výrazem mental load, znamená, že člověk musí myslet na všechny úkoly, pamatovat si termíny a připomínat je těm, kterých se týkají. Odškrtává je, když jsou splněné, myslí na každodenní drobné povinnosti, jako je plánování, nakupování, hlídání toho, zda má s sebou dítě náhradní oblečení nebo jestli je upečený koláč na třídní besídku.

Patří sem ale i péče o emoce těch nejbližších – utěšování, povzbuzování, utírání nudlí a foukání každodenních drobných bolístek. Jde o nekonečnou šňůru starostí, které obvykle nikdo neocení a nejsou vidět.

Jednotlivé úkoly nestojí za řeč, ale jejich součet vytváří obrovskou duševní zátěž. Jde o široce rozšířený fenomén, který není způsobený jen tím, že matky nedokážou delegovat úkoly, ale i tím, že všechny práce související s chodem rodiny samy dělat chtějí. „Týká se to situací, kdy se ženy s rolí matky identifikují natolik, že je pro ně ohrožující, pokud by o ni přišly a zjistilo se, že nejsou nenahraditelné,“ míní Eliška Kodyšová ze Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio.

Mýtus o neschopném muži

„Od žen se očekává, že budou mít na starosti péči o domácnost a děti. Často převezmou velkou část zodpovědnosti na sebe a pak kritizují napůl vědomě, napůl nevědomě muže, když se snaží převzít část povinností. Když jedou děti někam s tatínkem, maminky balí dětem oblečení, aby měly to správné, a ještě na výletě kontrolují, jestli mají čepičky a ty správné boty a nemají mokré nohy,“ říká Kodyšová.

Deprese je nemoc. Dá se ale úspěšně léčit

Podle ní existuje silný mikromanagement ze strany žen vůči otcům. Není divu, že tátové potom na své snahy pomoct rezignují a nechají vše na ženě. Mýtus o neschopném muži je ale celospolečensky zakořeněný. „Projevuje se například v tom, že mateřské školky raději volají maminkám než otcům, komunikace o dětech jde často k ženám, automaticky se s tím počítá. A pro táty je pak náročné vymanit se a udělat si v tomto klimatu prostor. Celospolečenský tlak je zkrátka velký,“ potvrzuje Kodyšová. Jak z toho ven?

Uvědomte si svoje potřeby

Psychická zátěž vzniká tím, že příliš hledíme na potřeby okolí a zanedbáváme svoje vlastní. Domácnost, práce a především děti – to vše má před vámi přednost. Vychladlý šálek kávy je symbolem vystresované matky, která sice pověsila prádlo, obstarala děti, ale za celý den si nenašla čas na to si chvíli sednout, spočinout a uvolnit se. Naučte se postupně nedělat nic, vypnout. Dobrou příležitostí může být posezení s kamarádkou u čaje (bez dětí) anebo pravidelné cvičení.

Video: Na tenklé Lince

Cvičit můžete i doma, třeba s videoportálem Kondice.cz. Pomoci zklidnit se vám může jóga, meditace, dechová cvičení nebo lekce všímavosti (mindfulness). Naučte se každou hodinu na minutu zastavit, nadechnout se, vydechnout a položit si otázku: Co právě teď potřebuji? Nastavte si na mobilu upozornění. Vyzkoušejte relaxační činnosti, při kterých vypnete hlavu, jako je zahradničení, pletení nebo omalovánky.

Mluvte s partnerem

Podělit se o psychickou zátěž znamená v první řadě o ní s partnerem mluvit. Úplně nejspolehlivější způsob, jak vystopovat mentální zátěž, je podle Elišky Kodyšové vést si zápisky. „Vyhraďte si týden, kdy si oba s partnerem budete psát do mobilu nebo do bloku každou chvíli, kdy jste museli o něčem rozhodnout, něco plánovat, na něco si vzpomenout a myslet na to, ať je to něco spojené s dětmi, třeba prohlídka u doktora, nebo s tím, co obvykle zařizují muži, jako servis auta nebo výměna pneumatik.

Zapisujte si, jak často se vám v průběhu dne děje, že musíte takovou věc řešit. Na konci týdne si porovnejte poznámky,“ radí Kodyšová. Často prý páry zjistí, že mezi sebou mají výrazný rozdíl. Pak je dobré mluvit o tom, co z vašich povinností si partner může vzít na starost.

Naopak výčitky, hněv nebo obvinění typu: ‚Já se starám o všechno sama.‘ ‚Mám plnou hlavu, zatímco ty chodíš na golf a do práce…‘ a podobně nefungují. Podle Laury Fröhlich by debata měla být věcná a co nejkonkrétnější. „Ukažte svému partnerovi názorně pomocí lepicích papírků na poznámky, jaké množství úkolů řešíte. Rozdělte je do kategorií péče o druhé, domácnost a zajištění chodu rodiny. Můžete k tomu využít i tabulku v Excelu.

(Ne)výchova dětí: Příliš pozornosti dětem škodí podobně jako její nedostatek

Jednou týdně si vyhraďte čas na poradu, při které naplánujete, co je třeba udělat, rozdělte si úkoly a proberte komplikace. Dbejte na to, aby všechny úkoly, které je třeba vyřizovat každodenně, byly rozděleny spravedlivě,“ radí Fröhlich. A nezapomeňte si naplánovat volno pro sebe a pro vás dva společně. Volnu dejte stejnou prioritu jako úkolům.

Skoncujte s perfekcionismem

Vnitřní hlas nám říká, že když jsme zvládli všechny úkoly, které máme na seznamu, máme vše pod kontrolou. Ale to není pravda. Strach z nadměrného chaosu je velký, ale většinou neopodstatněný, protože se určitě neutopíme v hromadě špinavého prádla. Žádné dítě také nezačne trpět nedostatkem vitaminů, když každý den nedostane porci zeleniny. To vše je iluze, kterou nám vnutilo okolí. A my jsme se nechali, abychom byli perfektní.

Mějte na paměti, že ani domácnost nemusí fungovat vždy perfektně, stačí dostatečně. „Nesnažte se být perfektním rodičem, stačí být dostatečným rodičem. Děti se učí tím, že nejsme dokonalí a nemusíme uspokojovat vše, na co si vzpomenou nebo o čem nás marketing přesvědčuje, že ke štěstí nutně potřebujeme. Zkrátka nemusíme být dokonalí v ničem,“ říká Kodyšová.