Už je to šest let, co se Nikol s partnerem rozhodli založit rodinu. S vysazením antikoncepce však přišla velice bolestivá menstruace, nepravidelný cyklus a miminko nepřicházelo. Gynekolog nejprve tvrdil, že je vše v pořádku, ale když se ho Nikol rozhodla změnit, zjistila, že nic v pořádku není. Po různých vyšetřeních bylo jasné, že má Nikol endometriózu.

Maminka Martina s dcerou Anetkou na jejím imatrikulačním plese.
Jako rakovina duše: Těžko léčitelná nemoc. Martina popsala, jak jí sebrala dceru

Doktor jí vysazení antikoncepce vymlouval. Možná už tenkrát věděl, že má Nikol endometriózu a tušil, že s vysazením hormonální antikoncepce začnou Nikol potíže, které bude muset řešit. To se už ale nikdy nedozví. „Můj gynekolog z toho nebyl zrovna nadšený. Dokonce mě i pokáral, proč už nechci antikoncepci užívat. Na pravidelných kontrolách mi však tvrdil, že je vše v pořádku, tak jsem neměla důvod mu nevěřit,“ vzpomíná na rok 2016 Nikol. Jenže bolesti se zhoršovaly a miminko nikde.

Operace byla neodkladná

O rok později už měla Nikol takové bolesti v podbřišku, které ji dohnaly na pohotovost. „Měla jsem takové bolesti, že jsem mohla chodit jen v předklonu. Po absolvování různých vyšetření jsem zjistila, že mám endometriózu a přišlo plánování operace,“ říká Nikol, která celou situaci špatně snášela, jelikož miminko moc chtěla a najednou nevěděla, jak moc jsou její reprodukční orgány poškozené a jestli se je vůbec podaří zachránit. „Když mi doktoři řekli, že není jisté, zda budu vůbec plodná, bylo to těžké. Při operaci mi museli vzít jeden vejcovod, protože byl kvůli endometrióze hodně poškozený,“ vysvětluje Nikol. Šance na otěhotnění se tedy snížila ještě o polovinu.

I tak se však u Nikol endometrióza objevila znovu po dvou letech a plánovala se druhá operace. „Endometrióza postoupila i do střeva a nevědělo se, co všechno v mém těle poškodila. Primář mě upozorňoval i na variantu, že po operaci můžu skončit s vývodem,“ vzpomíná Nikol, která je jasným příkladem toho, že endometrióza neznamená „jen“ bolestivou menstruaci.

Endometrióza je bolestivé onemocnění, které kazí ženám sny o vlastní rodiněEndometrióza je bolestivé onemocnění, které kazí ženám sny o vlastní rodiněZdroj: Pexels

Dobré zprávy střídají špatné

Vše naštěstí dopadlo tak, jak nejlépe mohlo a Nikol začala s partnerem docházet do IVF centra. Po čtyřech letech se Nikol dozvěděla první dobrou zprávu: čekala miminko. „Když jsem na ultrazvuku poprvé slyšela srdíčko miminka, byl to ten nejkrásnější zvuk, který jsem do té doby slyšela a nemohla se ho nabažit,“ vypráví Nikol. Těhotenství probíhalo až do 29. týdne dobře, pak ale přišla další krutá rána.

„Nikdy nezapomenu na větu, která mi stále kolovala v hlavě po pravidelné kontrole ve 29. týdnu. Lékař mi sdělil, že neslyší srdíčko našeho miminka. Věřila jsem, že se jen spletl, ale v nemocnici mi bohužel vše potvrdili,“ vzpomíná Nikol. „V té době se mi zhroutil celý svět. Myslela jsem, že je to nějaká noční můra, která zmizí, ale nestalo se. Ten den jsem zůstala v nemocnici a lékaři plánovali porod naší vysněné holčičky. Probíhal císařským řezem v celkové anestezii, protože placenta byla přes porodní cesty,“ dodává.

V půl roce začalo Tadeáškovi kolečko neurologie - rehabilitace a později se přidaly návštěvy i u jiných odborníků
Tadeáš bojuje s nevyléčitelnou nemocí, kvůli které je jako hadrová panenka

Po porodu však začalo tělo Nikol kolabovat. Nastalo život ohrožující krvácení – embolie plodovou vodou. „Má duše chtěla být se svým dítětem. Naštěstí mě ale dali na ARO do pořádku a alespoň já jsem porod přežila. I když to nebyl vůbec příjemný návrat do reality. Měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo vyrval srdce z těla, totálně ho rozcupoval na milion kousků a vrátil ho tam zpátky. Ta prázdnota a bolest jak srdce, tak celého břicha se nedá popsat,“ hořce vypráví Nikol, kterou navíc začala trápit nespavost a musela začít řešit i pohřeb miminka.

Na těhotenství ji kvůli nemoci zbyla jen vzpomínkaNa těhotenství ji kvůli nemoci zbyla jen vzpomínkaZdroj: Se svolením Nikol Horutové

Pomohli jí rituály a sebepéče

„Nechtěla jsem žít bez svého dítěte. Snažila jsem se být silná a začala se věnovat sama sobě, svému tělu, sebeléčení a odblokům, tedy práci s podvědomím. Své dceři jsem napsala dopis, spálila ho a pustila ho po vodě, což mi hodně ulevilo. Navštívila jsem i centrum pro ženy Camelia, kde jsem si prošla rituálem zavinování a popovídala si o tom, co se přihodilo. To mi hodně pomohlo. Součástí rituálu byla i bylinná nápařka, při které jsem cítila úlevu ve spodní části břicha. Jako kdyby mi spadl balvan z těchto míst,“ vysvětluje Nikol, která věří, že když se o problému mluví, je to lepší, než když ho člověk nosí hluboko v sobě.

Většina států se shodla na tom, že umělé přerušení těhotenství je třeba regulovat.
Jeho srdce stále bije, ale. Těhotné ženy musí řešit i kruté verdikty

Myslí pozitivně a věří v lepší zítřky

Do života chodí různé situace, které prý Nikol pomáhají žít krásný život a radovat se, dívat se na věci jinak a hledat odpovědi v sobě. „I po porodu mi endometrióza dělá společnost, ale už ji nevnímám jako narušitele, ani jako nemoc, ale cestu jak najít sama sebe. Stále praktikuji bylinnou nápařku, která mi pomáhá spíš psychicky, ale psychika je velmi důležitou součástí celkového zdraví, proto cítím, že toto je moje cesta. Naučit se žít s nemocí, kterou mám a není vidět. S bolestí ze ztráty, kterou zná spousta z nás. Jen se o smrti tolik nemluví a přitom je tak přítomná. Stejně jako narození. Věřím, že budeme mít s manželem dítě, i kdyby nemělo být biologicky naše a mě to nemuselo stát málem život,“ uzavírá příběh dnes 32letá Nikol.