Kliknutím zvětšíte„Stalo se to, když jsem Honzíka poprvé kojila. V tu chvíli se nám všem naprosto změnil život,“ vzpomíná bolestivě maminka Lenka.
Honzíka lékaři okamžitě resuscitovali a udělali všechny nezbytné kroky k tomu, aby ho zachránili. V nemocnici strávil místo několika dnů první tři měsíce svého života. Domů si rodiče synka odvezli se sondou do žaludku, díky níž získával veškerou výživu. Zdrcující prognóza lékařů zněla: už navždy bude „ležák“. V nejlepším případě zvládne mrkat, zněl tvrdý verdikt.
Honzovi je dnes 11 let. Sice stále nemluví, nedokáže sám chodit a potřebuje nepřetržitou asistenci své maminky, ale přesto dělá každým dnem obrovské pokroky. „Mentálně je na tom dobře, vnímá okolní svět a pomocí přikyvování dokáže komunikovat se svým okolím,“ popisuje maminka.
Neurorehabilitace dokážou nejvíc
Dokonce se zvládne převrátit z lehu na břicho a kleknout si. K tomu všemu mu velmi pomáhají pravidelná cvičení.
„Honzík jen těžko udrží hlavičku ve vzpřímené poloze, neleze, ani nechodí. Jezdíme s ním na fyzioterapii, hipoterapii a speciální logopedii, která mu pomáhá s polykáním. Třikrát týdně docházíme také na neurorehabilitaci. Ta mu pomáhá ze všeho nejvíc,“ vysvětluje maminka Lenka.
Honzík nemluví, s okolím komunikuje přikyvováním
Jak maminka dodává: „S Honzíkem je to čím dál tím náročnější i fyzicky. Neurorehabilitace nám však dávají šanci, že se bude moci alespoň o trošku víc hýbat.“ Bohužel tato forma terapie je finančně velmi náročná a rodina ji ze svých příjmů již hradit nezvládá.
Pomoci Honzíkovi, aby se jednou třeba posadil, nebo si dokonce stoupl, může úplně každý právě teď. „Za pomoc s úhradou neurorehabilitací na jeden rok bychom byli nesmírně vděční,“ vzkazuje maminka.
Pomůže každá koruna či sdílení příběhu, který zveřejnil projekt Partron dětí, zaměřený na přímou pomoc, poskytovanou zdravotně a sociálně znevýhodněným dětem a jejich rodinám z celé České republiky. Přispět můžete ZDE.
„Když jsme si Honzíka přivezli z porodnice domů, tak nebyl schopen žádného mimického vyjádření. Vůbec se nesmál, nemračil se, neplakal. Jen koukal a poznat, co se mu honí hlavou bylo těžké,“ vypráví maminka.
„Po pár týdnech jsme si ale všimli, že mu při spaní cukají koutky a časem se začal smát, i když nespal. A věřte, že za ten smích stojí žít. Tehdy jsme si uvědomili, jak velkým darem je pro nás všechny i ten nejmenší posun vpřed v Honzíkově vývoji, a že uděláme vše pro to, aby takových posunů měl v životě co nejvíc.“
„Když jsme si Honzíka přivezli z porodnice domů, tak nebyl schopen žádného mimického vyjádření. Časem se ale začal smát,“ vypráví maminka Lenka
Do svých sedmi let Honzík nepoznal chuť jídla, byl krmen pouze hadičkou. Potom se však rozhodl jíst pusou a umělý vstup do žaludku už nikdy nebyl potřeba. Od té doby ho rodiče mohou krmit jakoukoliv rozmixovanou stravou.
Dokázal Honzík opravdu nemožné?
Podle dostupných dat na syndrom náhlého úmrtí v České republice umírá v průměru 22 kojenců ročně. Postihuje zhruba jedno dítě na 2 000 až 1 000 živě narozených novorozenců. Přežít ho je však podle lékařů prakticky nemožné.
„Od založení našeho projektu v roce 2017 jsme nejrůznějšími formami pomohli již více než 12 tisícům dětí, které v životě neměly štěstí, napříč celou Českou republikou. S příběhem, kdy dítě přežilo syndrom náhlého úmrtí jsme se však setkali úplně poprvé,“ popisuje Svatava Poulson, provozní ředitelka charitativního projektu Patron dětí.
Ostře sledované finance
Provoz Patrona dětí plně hradí jeho zakladatelka, což je Nadace Sirius, proto jde na pomoc Honzíkovi i dalším dětem 100 procent vybraných peněz. Ty Patron dětí neposílá rodičům, ale rovnou z nich hradí potřebné služby, nebo věcnou pomoc.
Cvičení Honzíkovi hodně pomáhá
Patron dětí se snaží Honzíkovi a dalším stovkám dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním pomoci prostřednictvím sbírkových příběhů. Každý příběh je před zveřejněním pečlivě prověřován v oddělení risku.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
