Kliknutím zvětšítePřipomene vám Olympijský festival v Brně atmosféru olympiády?
Když si vzpomenu na první olympiádu v Turíně v roce 2006, byl jsem tam zaskočený velikostí akce, až jsem zapomněl, že jsem ještě sportovec. Tak jsem koukal, co se všechno děje kole mě, kolik tam je sportů. Olympijský festival pro mě je konečně místem, kde si ty sporty užívám, koukám kolem sebe, vnímám detaily, radost dětí, nadšení a pro mě to je vlastně daleko sportovnější zážitek, než když jsem tam účinkoval, protože jsem zažíval stres s mým vlastním vystoupením. (úsměv) Tady nevystupuji, podávám pomocnou ruku už jen tím, že něco vyzkouším, inspiruji děti, aby mě překonaly, protože ne v každé disciplíně jsem kovaný a ve spoustě mně mohou malé děti překonat. To jim zase dělá radost.
V čem se necháte překonat od dětí?
Pardon, takhle ne! Nikde se nenechávám překonat od nikoho, protože myslím, že to do sportu nepatří, ale prostě jsou disciplíny, kde mě i děti mohou překonat. Ať už to bude biatlon, který jsem zkoušel před lety a trefil jsem starou bačkoru, nebo to může být skok na lyžích, protože k tomu se možná ani nepostavím, z toho mám velký respekt. A je tu pár dalších disciplín, ve kterých můžou být děti daleko lepší než já. To jim udělá radost a třeba to odstartuje jejich olympijskou kariéru.
Co je vám ze zimních sportů blízké, třeba jako fandovi?
Nebyl bych Čech, kdybych neřekl hokej, biatlon, skoky na lyžích, protože mám svoje tréninkové místo spjaté s Oberstdorfem, kde jsem šest let trénoval a koná se tam Turné čtyř můstků, to mi přirostlo k srdci. Poslední dobou sleduji curling, boby, i když tu není dráha, ale stačí rozběh, ten je asi nejbolestivější z celých bobů kromě havárií. Sportů je fakt dost. Jediný, který bych fakt nechtěl naplno zkoušet, jsou saně. Sáňkování na kopci je super, ale v tom ledovém korytu určitě ne. (úsměv)
Závidíte sportovcům, co míří do Pekingu, nebo vzhledem k opatřením jste radši, že se vás to netýká?
Nedá se to úplně přiblížit běžnému člověku, který si tím neprošel. Díky televizi jsme měli možnost si při StarDance projít obdobným martyriem, kdy člověk trénoval, pracoval a dřel, ale čekal na výsledek testu a ten rozhodl o všem. A to byla jen televizní soutěž. Tady se jedná o sportovní život, o olympijské hry, které jsou jednou za čtyři roky, někdo na nich končí, někdo začíná. Je to prostě milník v životě sportovce, něco obětoval, podrobil se úplně všem opatřením, ale covid nikdo neovládá a oni vlastně každý den žijí s tím, že je ranní výsledek může poslat domů. A to je stres, na který sportovci nemůžou zareagovat pozitivně, nemůžou se na něj připravit a je to úplná novinka ve sportovním prostředí. Doufám, že si na to nebudou muset zvykat. Nezávidím jim!
Jistě jste sledoval mistrovství Evropy v krasobruslení, jak hodnotíte výsledky českých závodníků směrem k olympiádě?
Mistrovství Evropy jsem sledoval, dlouhá léta pracuji pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na našem resortním sportovním centru Victoria a všichni sportovci, kteří reprezentují jak na olympiádě, tak na mistrovství Evropy jsou naše ovečky, které spravujeme. Takže jsem sledoval každý jejich krok, některé se povedly, některé ne, ale kritizovat nějaké špatné výsledky je velmi krátkozraké v olympijské sezoně, protože ne všichni třeba vědí, že krasobruslení je sport, který v olympijské sezoně má vedle her jak mistrovství Evropy, tak i světa. A připravit se kvalitně a stoprocentně na všechny tři vrcholy je skoro nemožný úkol, proto si myslím, že u těch, kterým se úplně nedařilo, není třeba lámat hůl. Byl to odrazový můstek na to, aby olympiáda dopadla líp.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
