Josef Mlejnek: V krajských volbách se hlasuje podle celostátních preferencí

Zmínil jste bleskovou výměnu v resortu zdravotnictví, kde Adama Vojtěcha vystřídal Roman Prymula. Šlo o čistě politický tah pro vylepšení image ANO?
Myslím, že Andrej Babiš k tomu přistoupil hlavně proto, aby přikryl svou chybu a ukázal na nějakého viníka, ačkoli jím Adam Vojtěch rozhodně nebyl. Ten v létě navrhoval, jak se nyní ukazuje, správná opatření ohledně nošení roušek, ale Andrej Babiš jich s apelem na zdravý rozum většinu zrušil s tím, že je to přehnané. Teď to staví tak, že za to může Adam Vojtěch, který epidemii nezvládl a boj s virem ho přemohl.

Jan Kubáček: Prohra i přidušené vítězství Babiše před sněmovními volbami poškodí

V úterním projevu ovšem připustil, že to byla chyba, když se nechal unést létem. Jinak ale spíš obviňuje opozici, média a celý svět vůkol, že Adama Vojtěcha, slušného člověka a nejlepšího polistopadového ministra zdravotnictví, uštvaly.
Ano, byl prý uštván. To, že Babiš uznal chybu, je u něj výlučná věc. Problém je v tom, že politik chybu udělat nesmí.

Podle vás ministerská šaráda byla jen zástěrkou související s volbami?
Jednak jde o volby, jednak o předvolební průzkumy, které ukazují, že preference hnutí ANO klesají. Andrej Babiš a jeho tým si uvědomují, že pokud by si to lidé vyhodnotili tak, že ze zhoršenou epidemickou situaci může premiér a jeho nezodpovědnost, mohlo by se to projevit odchodem části voličů od ANO. Průšvih, který se na premiéra Babiše řítí, ohrožuje celou jeho politickou kariéru.

Ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček se znovu umístil v čele žebříčku nejdůvěryhodnějších politiků. Proč se jeho kladné hodnocení především jako šéfa Ústředního krizového štábu téměř vůbec neodrazilo na preferencích sociální demokracie?
Jedna věc je hodnocení konkrétního politika, druhá příklon ke straně, kterou reprezentuje. Hamáčkova aktivita a image záchranáře v červené mikině nestačí k tomu, aby větší skupina voličů přešla k ČSSD. Pro politickou stranu je zajisté dobře, když je její lídr vnímán pozitivně, ale je to jen půlkrok. Dokud si voliči neřeknou: ten Hamáček je fakt dobrý, a proto budou volit ČSSD, ale zůstanou jen u první části té věty, pak to nestačí. Automatismus v této věci nefunguje a je hrozně těžké najít recept, jak přízeň k předsedovi přetavit do hlasů pro jeho stranu. Asi by měl být zacílen na bývalé voliče ČSSD, kteří přešli k ANO, protože Babišovo hnutí vnímali jako garanta splnění předvolebních slibů. Teď se hraje o to, aby se vrátili. Možná proto Andrej Babiš reagoval povoláním Romana Prymuly. Nezapomeňme, že Hamáček už v létě tvrdil, že by se proticovidová opatření měla zpřísnit. Babišův tým dobře ví, že když Babiš udělá chybu a Hamáček nikoli, mohou se lidé začít vracet k sociální demokracii.

Průzkum společností Kantar CZ a Data Collect pro ČT ovšem ukázal, že hnutí ANO by s převahou vyhrálo ve všech krajích. Na druhém místě stejně jednoznačně skončili Piráti, kteří zatím v krajských radách nezasedají. Je to překvapivé?
Nutno zdůraznit, že šlo o průzkum volebního potenciálu, který ukazuje možný zisk jednotlivých stran, kdyby se k nim přiklonili všichni, kdo zvažují jejich volbu. Přesto potenciál zhruba odpovídá celostátním volebním preferencím. A to je další risk krajských voleb, v nichž lidé převážně hlasují podle svého postoje k celostátní politice, nikoli na základě specifických krajských témat. Regionální scéna má také smůlu, že zdaleka není tak široce medializovaná jako ta centrální. Málo voličů je natolik důkladných, že by studovali jednání krajského zastupitelstva a postup hejtmana a radních. Pokud tedy Piráti celostátně rostou, je celkem logické, že by se to mělo odrazit i v krajských volbách bez ohledu na to, jestli mají nějakou pevnou regionální strukturu.

Poslední prověrka před sněmovnou. Kraje jsou Babišovou Achillovou patou

Očekáváte, že se v povolebním vyjednávání stane to, čeho se Andrej Babiš hlavně pro rok 2021 obává nejvíc, totiž že se všichni poražení spojí proti ANO, které tak může skončit s jedním či dvěma hejtmany?
To se pochopitelně stát může, koneckonců něco podobného se ANO přihodilo před čtyřmi lety. Letos je ale pravděpodobnost tohoto scénáře o něco vyšší kvůli výhledu na sněmovní volby v příštím roce. Centrální stranická vedení možná budou i tlačit, aby to tak dopadlo a ona mohla voličům ukázat svou zásadovost, že s ANO nikdy do koalice nepůjdou. Krajští politici to pochopitelně vidí daleko pragmatičtěji, všichni se tam znají, takže sami by to asi takto nehrotili.

Andrej Babiš řekl, že by byl spokojen s obhajobou vítězství v devíti krajích, kde by ale chtěl mít všude hejtmany. Kdyby výrazně neuspěl, jaký to bude mít dopad na celostátní politiku?
Pokud by ANO hodně ztratilo, bylo by to pro ně špatné. Šlo by o porážku, která by se s ním vlekla, získalo by negativní nimbus a ztratilo pel vítěze. V očích voličů mu to může ublížit.

Podíváme-li se na věcnou stránku voleb, tak o co vlastně v krajském hlasování jde? Jak důležitým prvkem v politickém systému krajská zastupitelstva jsou? Připomínám, že Andrej Babiš o nich mluví spíš s despektem.
To proto, že těch hejtmanů moc nemá, a když už je má, tak jsou problematičtí jako středočeská hejtmanka Pokorná Jermanová. Objektivně ale mají šéfové krajů těžkou pozici. Podle průzkumu z minulých let jen malá část voličů vůbec zná jejich jméno. Z toho plyne, že málokdo poctivě hodnotí jejich čtyřleté působení. Když se nějaký hejtman snaží a má dobré výsledky, musí se modlit, aby jeho partaj na celostátní úrovni na tom byla dobře. Kdyby nebyla, pravděpodobně má málo šancí u voličů uspět. Proti tomu se na krajské úrovni těžko něco dělá.

Z obsahového hlediska jsou kraje důležitý článek řízení?
Jsou, ale i v tomto směru to mají obtížné, protože většina jejich pravomocí je sdílená. Mají důležité kompetence v oblasti zdravotnictví, dopravy a školství, ale většinou nejsou výlučné, promlouvají do toho obce i vláda, investice jsou často spojeny s evropskými fondy.
V politologii existuje termín víceúrovňové vládnutí, což znamená, že na všech důležitých akcích v daném místě participuje několik účastníků. Těžko se pak určuje, kdo může jak za úspěch, tak za neúspěch. Vystavit vysvědčení krajské politické reprezentaci jen na základě toho, co všechno se v kraji postavilo, může být problematické, neboť zásluha není jednoznačně adresná, stejně jako to, co se nepovedlo.

Generál Petr Pavel: Během krize lidé musejí vědět, kdo jim velí

Od vzniku krajů se s nimi táhne nepříjemný odér malé domů. Začalo to v Ústeckém kraji za hejtmana ODS Jiřího Šulce, pokračovalo lidoveckým Jiřím Čunkem ve Zlíně, zavřeným středočeským Davidem Rathem z ČSSD. Liberecký Martin Půta byl očištěn až letos po pěti letech soudních tahanic. Potíže, byť jiného rázu, má i hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová z ANO. Hrají tyto kauzy v rozhodování voličů roli?
Může je to ovlivnit, byť ty případy jsou různé. Martin Půta je důkazem, že místní popularita sehrává důležitou roli. Jako představitel Starostů pro Liberecký kraj je dlouhodobě úspěšný a jeho výborné volební výsledky trestní stíhání nijak neovlivnilo. Vždy tvrdil, že je nevinný, a voliči mu to věřili. Je jedním z mála politiků, který si dokázal vydobýt vlastní regionální kredit a těžit z něj. Kdyby ho neměl, asi by tu aféru nepřežil. David Rath sedí ve vězení, takže to vizáži sociální demokracie a hejtmanů jako takových určitě nepomohlo.

Jaroslava Pokorná Jermanová má problém s manželem, který jezdil hejtmanským služebním autem a nevybíravě zaútočil na její konkurenty z ODS. To jsou spíš drobnosti, ale voliče to může někdy rozčílit víc než nějaká složitá aféra kolem zneužívání evropských fondů. Pravda je, že když už se o nějakém hejtmanovi mluví, tak většinou proto, že má problém, že je namočen do korupční aféry, nebo jeho partner jezdí služebním autem. Málokterý hejtman se probírá pozitivně, byť řada z nich by se určitě mohla vykázat tím, že vyjednala a zařídila řadu věcí ve prospěch obyvatel regionu.

Jednoho takového exhejtmana bychom asi neměli opomenout, neboť šéf Senátu a bývalý hejtman Kraje Vysočina Miloš Vystrčil neměl žádný skandál a nyní zazářil dokonce na celosvětové úrovni. Jak vnímáte jeho politickou kariéru včetně cesty na Tchaj-wan v souvislosti s prestiží horní komory?
Vystrčilovu cesta na Tchaj-wan pozitivně přivítala především ta část voličů, která má obavy z vlivu Číny a Ruska. Ti ji brali jako symbol odhodlání boje za demokracii a lidská práva. Návštěvou potěšil voliče, kteří dlouhodobě tyto hodnoty zastávají. Lidé se silným vztahem ke svobodě a demokracii, tedy k linii, kterou Miloš Vystrčil reprezentuje, zároveň chodí volit a Senát vnímají pozitivně nebo minimálně neutrálně. Určitě to nejsou zastánci jeho rušení. Chápou, že je to důležitá instituce.

Politolog Jiří Pehe: Výměna ministra je Babišův úhybný manévr před volbami

Prezident Miloš Zeman míní, že je zcela zbytečná. Jaké nabízíte protiargumenty?
Senát sehrává řadu pozitivních rolí v oblasti zkvalitňování legislativy, neboť vrací sněmovně zákony s věcnými připomínkami. Podle mě je velmi důležité, že Ústavu ČR lze změnit jen se souhlasem obou parlamentních komor, a to je skutečná pojistka demokracie. Díky tomu je složité provést jakoukoli ústavní změnu. Politické složení Senátu a Poslanecké sněmovny je dost odlišné, v současnosti ta odlišnost až bije do očí. Některé myšlenky Andreje Babiše, že se Senát zruší nebo se zavede většinový volební systém, tudíž nemají šanci na úspěch, senátoři by je zarazily. Byly to tak jen jakési balónky, které vypouštěl, ale dál je legislativně nerozvíjel, neboť si asi sám uvědomil, že mu k jejich prosazení nestačí většina ve sněmovně. V Senátu by zkrátka neuspěl.

Jako důležitou vnímám i pravomoc Senátu schvalovat návrhy na ústavní soudce. Adepty navrhuje prezident, ale bez souhlasu horní komory nikdo neprojde. V minulosti tak několik nevhodných nominantů neprošlo, čímž se zabránilo politizaci Ústavního soudu. Právo Senátu schvalovat kandidáty na ústavní soudce je garancí, že funkce ústavního soudce se nebude udělovat za minulé zásluhy nebo příznivcům současného prezidenta či vlády. To jsou ovšem bohužel věci, které většina voličů nedocení tak jako politolog. Možná i proto jich k senátním volbám chodí málo.