Ještě před rokem 1989 mohl člověk narazit na Lenina, Gottwalda popřípadě na sovětský tank na podstavci, takřka na každém rohu. Většina z nich zmizela z očí v depozitářích muzeí popřípadě ve šrotu. Ovšem i dnes, kdy komunisté museli skousnout největší prohru ve své stoleté historii, na jejich velikány narazíme ve veřejném prostoru.

Například na skulpturu Klementa Gottwalda. Sochu stojící od roku 1973 na někdejším „Gottwalďáku“ v Hradci Králové, odstranili studenti hned v lednu 1990. A náměstí se vrátilo k původnímu názvu podle slavného hradeckého starosty Františka Ulricha. V roce 2002 radnice darovala sochu Gottwalda Východočeskému klubu přátel vojenské techniky. Od té doby stojí na bývalém radiolokačním stanovišti u Ruseku a z dálky hledí na Hradec Králové. Společnost mu zde dělají revolucionář s puškou a děva třímající vlajku se srpem a kladivem. Tato nerozlučná dvojice stála zase dříve na hradeckém Velkém náměstí.

Ivo Klempíř na snímku z roku 2017
Komunismus je špatnej od začátku, říká Ivo Klempíř

Sochy komunistů ale stojí i jinde. Svého Gottwalda mohou například dál vidět lidé z Kroměříže. Ten už sice nestojí před zdejším kulturním domem, ale odstěhoval se na 20 kilometrů vzdálenou zalesněnou plochu u hospodářského sídla tvrze Rymice. „Socha Klementa Gottwalda, které dělají společnost i skulptury Rudoarmějce a Dělníka, jsou bohužel i v dnešní době větším lákadlem, než zdejší Muzeum v přírodě,“ řekla s povzdechem ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.

Zvláštní kapitolu v komunistických hrdinech v podobě Lenina či Gottwalda tvoří druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký. Jeho socha stojí od sedmdesátých let minulého století v Zákolanech na Kladensku, kde se prezident narodil.

A zůstane tu nadále. „Bylo tu několik diskuzí o tom, zda ji zde nechat, či nenechat. Někteří zdejší lidé na něj dál shlížejí kladně. Uspořádali jsem i odbornou diskuzi. Jejím výsledkem bylo, že by to měla zůstat,“ uvedla starostka obce Lucie Wittlichová k připomínce předního komunistického pohlavára, který se podílel nejenom na vykonstruovaných procesech, ale také po roce 1948 spolurozhodoval o trestech smrti.