Kliknutím zvětšíteHudba měla v rodině, v níž Marika Gombitová v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska vyrůstala, vždycky čestné místo. Její otec hrál na housle, na varhany v kostele a také zpíval. I ona si ze všech uměleckých oblastí, jimž se věnovala, nejvíce oblíbila zpěv. Jejím velkým vzorem byla v tomto směru americká bluesová a rocková zpěvačka Janis Joplin.
První angažmá získala v amatérské skupině Matador, v níž zpívala coby třináctiletá se svými bratry. Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích působila v kapela Profily a v košických tanečních orchestrech Júlia Olajoša a Juraja Szabadoša.
Když pak roku 1976 přijala nabídku od Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus, stala se profesionální zpěvačkou. Byla to pro ni mimořádně šťastná volba – po boku se zmiňovaným Jankem Lehotským a Mirem Žbirkou tvořili silné interpretační trio, které i díky autorskému repertoáru platilo za značku nejvyšší muzikantské kvality. Skupina vydala několik nahrávek a v roce 1977 vyhrála s písní Úsmev Bratislavskou lyru. Kromě toho koncertovala doma i v zahraničí.
Paralelně s tím nahrála Marika Gombitová i své dvě řadové desky - Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Požehnáním z nebes pro ni byl, kromě jiných uznávaných hudebníků, básník a textař Kamil Peteraj, s nímž společně vytvořili její styl propojující rock, pop, šanson a poezii. Coby sólistka pak zaznamenala na Bratislavské lyře další zářezy, když v roce 1978 získala zlato s písní Študentská láska v domácí i mezinárodní soutěži.
O rok později následovalo stříbro za prezentaci balady Vyznanie, s níž pak v roce 1980 (společní s písní Chcem sa s tebou deliť) zvítězila na Mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech.
Marika Gombitová
V témže roce ztvárnila hlavní roli v televizním muzikálu Neberte nám princeznú, v němž jí byl partnerem Miro Žbirka a z něhož pocházejí písně Šaty a Tri slová. S Mirem Žbirkou mimochodem nazpívala i hit V slepých uličkách z roku 1980 (později také Nespáľme to krásne v nás a Tajnosľubná).
Jenže pak přišel šok, když téhož roku, 30. listopadu, vinou dopravní nehody ochrnula. Českými médii se poté nesmyslně rozšířila informace, že se stáhla do ústraní, přestala komunikovat s novináři a s fanoušky, že skončila s koncertováním a vydáváním desek.
Marika Gombitová se nevzdala
Ona ale naopak projevila svoji nezdolnou vůli, když půl roku po tragickém okamžiku, který ji upoutal na invalidní vozík, vystoupila opět na Bratislavské lyře. Jen měsíc před festivalem převezli Mariku z nemocničního lůžka do rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Hned po recitálu na zmiňované Lyře se do Kladrub zase vrátila a zůstala tam ještě půl roku.
Následovalo pětadvacet aktivních let, během kterých nazpívala 134 písní (k 58 z nich si sama napsala hudbu), vydala sedm sólových alb (například na desku Ateliér duše, kterou nahrála s Vašem Patejdlem, zařadila i duet s Karlem Gottem Neznámy pár), absolvovala víc než 150 koncertů a 114 televizních vystoupení. V roce 2016 byla) jedním z hostů turné Mekyho Žbirky Road To Abbey Road.
Momentálně se Marika Gombitová připravuje na dva koncerty v pražské O2 areně, které se uskuteční 16. a 30. ledna příštího roku. „Pochopitelně mi budou nejvíc chybět Karel Gott, Miro Žbirka a Vašo Patejdl. Nazpívala jsem s nimi nádherná dueta a byli to mí velcí přátelé. Nejen kolegové,“ uvedla zpěvačka.
Nadále bydlí v Bratislavě, ale do svého východoslovenského rodiště se stále vrací. „Je mi tu krásně! Přírody, hor, lesů si tady nesmírně užívám. Společnost mi dělají mí tři psíci - bišonek Láska, maltézáček Majky a na ulici nalezená Bella,“ rozplývá se Marika Gombitová, která je živým příkladem, že píseň se nemusí jen odzpívat, ale dá se i prožít.
Získala mnohá ocenění jako Zpěvačka století nebo Žena 21. století. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu.
Hráli jste kličkovanou? Toto jsou příběhy zpěváků z 80. let
Také jste zpívali, že chcete žít non stop s Michalem Davidem, nebo jste hráli kličkovanou spolu s Daliborem Jandou? Vzpomínáte na hity Ivety Bartošové, Michala Penka, Mariky Gombitové, Sagvana Tofiho, Pavla Vítka, Věry Martinové, Stanislava Hložka, Petra Kotvalda a dalších hvězd československé populární hudby?
Potom je nový seriál Deníku Zpívali v osmdesátkách určen přímo pro vás. Od 2. srpna bude v Deníku každou středu vycházet seriál, ve kterém se dozvíte, jak skončili zpěváci a zpěvačky, kteří nás provázeli osmdesátými léty minulého století. Dočtete se v něm, jak prožívali dobu největší slávy i co dělají dnes. Připomeneme vám i jejich nejslavnější písně, které nás provázely hitparádami pozdního socialismu a často i brzkého kapitalismu.
V době diska a depešáků, kdy hudbu ovládly syntezátory a převzaté písničky, často zazářily hvězdy, které si už dnes nikdo nepamatuje, ale spousta jiných tvoří a zpívá dodnes. Podíváme se i na jejich začátky a soukromý život, který s popularitou mnohdy dostal na frak. Žijící zpěváci a zpěvačky připojí i své vzpomínky na pro ně zlaté osmdesátky.
Reportéři Deníku se zaměřili i na fotky z jejich kariéry nebo zajímavosti, jako je typický znak daného interpreta, největší zklamání, skandál či propadák, který zažil, jeho citát, největší hit nebo nejsledovanější video na YouTube. A dozvíte se i to, co jste o něm možná nevěděli. Na webu Deníku bude fotografií a videí (včetně nejslavnějších videoklipů) mnohem více.
Všechno odstartoval Michal David, následovali Stanislav Hložek s Petrem Kotvaldem, Dalibor Janda, Iveta Bartošová, Michal Penk, Sagvan Tofi a Marika Gombitová. Postupně se pak přidají další hvězdy naší pop music. Příběhy českých a slovenských zpěváků a zpěvaček najdete na www.denik.cz/osmdesatky.
Výběr z největších hitů
Vyznanie (1979)
Správne dievča (1979)
Územie zázrakov (1982)
Slnečný kalendár (1982)
Zem menom láska (1985)
Adresa ja, adresa ty (1986)
Koloseum (1987)
Ateliér duše (1987)
Nenápadná (1987)
Kam idú ludia? (1993)
Typický znak
Zpěvačka disponuje hlasem, který je naprosto mimořádný, a to jak svým zabarvením, tak i celkovým rozsahem. Kromě toho vždy platila za sympatickou dívku či ženu s typickou blonďatou hřívou.
Největší šlágr
„Viem, mal si plnú čiapku snov, viem, tuším, čo sa stalo s ňou, tak príď, v tmavej chodbe stoj a blúď, zazvoň, prídem odomknúť…“ zpívá v písni Vyznanie, která je nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu.
Šťastné období
Zažila jej v kapele Modus, do níž ji přizval Ján Lehotský a pěvecky v ní působil i Miro Žbirka. S ním pak ještě mnohokrát spolupracovala, natočili několik duet, zahráli si spolu i ve filmu Neberte nám princeznu.
Největší šok
Zlomovým okamžikem v jejím životě byla autonehoda, která ji upoutala na invalidní vozík. Musela si projít osobním peklem, stejně tak to zdrtilo její fanoušky. Marika se ale nepřízni osudu postavila čelem a dál pracovala.
Úspěchy s přesahem do zahraničí
Jako první slovenská zpěvačka se objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Uspěla i na zahraničních festivalech - například na Schlagerfestivalu v Drážďanech, jedním z vrcholů její kariéry bylo vítězství na festivalu Intervize v polských Sopotech.
Co možná nevíte
Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milion. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů – devíti alby.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
