I zavření ekonomiky může stát životy lidí, říká profesor Štěpán Jurajda

Je možné žádat po obyvatelstvu, aby se chovalo stejně vzorně a solidárně jako na jaře, když tehdy šlo o zcela novou situaci, zatímco teď už na ni stát mohl být připraven?
Právě proto je nejdůležitějším úkolem vlády a představitelů protiepidemického boje, aby se dokázali přiblížit lidem, přesvědčili je, aby byli opět solidární a ohleduplní. A zároveň nám nabídli vizi, jak budeme dál fungovat. Přes vyhlášení nouzového stavu a přijímané restrikce se lidé zatím pořád setkávají zhruba stejně jako na začátku června. Z domova, na takzvaném home office, pracuje stále málo lidí. Pokud se nepodaří občany přesvědčit, aby do toho šli znovu a v jednu chvíli se dobrovolně omezili v pohybu a kontaktech, hrozí nám, že současná opatření nebudou stačit a bude nutné přistoupit k téměř úplnému zákazu vycházení. Velmi přísný lockdown (v překladu uzamčení či uzavření užívá se v souvislosti s omezením či zákazem volného pohybu, pozn. red.) musel udělat například Izrael. Jakkoli je to tedy těžko uchopitelné, může nastat ještě horší stav, než v jakém jsme nyní. To by mohlo mít ohromné zdravotní a ekonomické důsledky. Zavřeme-li zcela ekonomiku a lidé přijdou o práci, také to může stát lidské životy.

Kde se Češi nejčastěji nakazili koronavirem? Data mluví jasně

S čím by tedy vláda měla lidi oslovit?
Zřetelně jim vysvětlit, že jediné, co dokáže epidemii efektivně zlomit, je společná dohoda. V jeden okamžik se na sebe všichni podíváme a řekneme si, ok, tak to ještě jednou vydržíme. Aby se tak lidé zachovali, potřebují vizi, kam celá společnost směřuje. Nestačí, aby vláda požádala obyvatelstvo, aby se na nějakou dobu izolovalo. Zároveň musí lidem nabídnout zprávu o tom, jak budeme dál fungovat, jestli to má nějaké řešení.

Má Babišův kabinet takovou zprávu po ruce?
Jedna možnost, jak se posunout dopředu, existuje v podobě rychlotestů virového antigenu. Ty se zatím u nás nepoužívají, ale na rozdíl od PCR testů se dá jejich kapacita a pokrytí populace navýšit rychle. Jejich vyhodnocení trvá patnáct minut a jsou nesrovnatelně levnější, v Madridu jeden takový test stojí pět euro. Pokud by vláda podpořila jejich zavedení ve firmách, na pracovištích, pomohlo by nám to v současné krizové situaci a zároveň ukázalo způsob, jak dlouhodobě fungovat. Když byste potřebovali někam cestovat vlakem nebo letadlem, udělali byste si antigenový test a za čtvrt hodiny byste měli výsledek. Na pár měsíců bychom v tomto režimu mohli existovat, aniž by to lidi výrazně zatížilo.

Tomu nerozumím. Pokud by test prokázal pozitivitu, stejně by lidé museli do karantény a v případě těžšího průběhu do nemocnice. V čem by byl rozdíl proti dnešku?
Abychom mohli alespoň trochu normálně fungovat, musejí počty nakažených klesnout na mnohem nižší úroveň. A k tomu potřebujeme odhalit maximum lokálních ohnisek nákazy. Jakmile se dostaneme dejme tomu na tisícovku nově nakažených denně, pak na udržení situace a nepřetížení nemocnic stačí chytrá karanténa doplněná o nástroj tohoto typu. Rychlotesty na odhalení viru sice nejsou tak přesné jako PCR testy, ale jsou rychlejší a levnější, takže by nám jako doplňkový nástroj mohly pomoci při omezení dramatického růstu nově nakažených, udržení firem v chodu, odhalení lokálních ohnisek nákazy, o nichž dnes nevíme, respektive nestíháme to zjistit a pak zavíráme lidi a ekonomiku plošně. Kdybychom měli lepší testovací kapacity a kontrolu epidemie, mohli bychom zkracovat karanténu a třeba posílat lidi dřív do práce a děti do školy. O těchto investicích do kontroly epidemie bychom měli hovořit.

Když mluvíte o antigenních testech, okamžitě si vybavím slib ministra zdravotnictví Romana Prymuly v jeho projevu k národu, že se otestuje celá populace, aby to týden poté změnil jen na obyvatelstvo některých lokalit, třeba Karvinska nebo Uherskohradišťska, kde o tom ale místní autority nevěděly a v podstatě to odmítly. Neočekávají lidé právem jiný způsob komunikace?
To máte pravdu. Ideální komunikace je taková, že si to nejdříve mezi sebou vydebatují odborníci a teprve pak politici prezentují jednotnou linii. Když se vrátím k našemu příkladu, tak se tu vede diskuze o tom, že PCR testy jsou přesnější a vhodné pro lidi s příznaky. O antigenním testu se bavíme jako o doplňku, který umožní lidem dlouhodobě chodit do práce a zabrání dramatickému rozšíření lokálních ohnisek.

Covid zastavil plánované operace. Odmítáme asi deset pacientů denně, říká lékař

Proč to u nás nefunguje tak, že si odborníci problém vyříkají a až poté veřejnost dostane od vlády jednoznačné sdělení?
Protože se tu střetávají dva pohledy. Lékaři jsou celý život zvyklí přijímat rozhodnutí z hlediska potřeb jednoho pacienta. V celospolečenské situaci rozsáhlé epidemie ale logika individuální léčby není úplně stejná jako logika krocení pandemie, kdy musíte brát v potaz reakce obyvatelstva. Kdyby se ve firmách masově začaly používat testy na antigeny, podle mě by na ně šli i lidé, kteří jinak k lékaři na testy příliš nechodí, tedy mladí a bezpříznakoví. Přitom právě oni mohou nákazu šířit a ohrožovat své rodiče a prarodiče, pochopitelně aniž by to věděli. Podle mě je tedy důležité zvažovat i společenské vazby a aspekty epidemiologických rozhodnutí. Tyto dvě skupiny odborníků pak někdy nenacházejí ihned společnou řeč právě proto, že mají celoživotně zažitý svůj pohled na věc. Ten je v běžné situaci třeba správný, ale my se teď nacházíme v unikátních poměrech také pro experty.

Neplatí to i o české vládě, speciálně o Andreji Babišovi? Když se společnosti ve všech ohledech dařilo, byl jako schopný firemní manažer úspěšným premiérem, zatímco v krizi působí bezradně?
Není to podle mě až tak specifická záležitost současného ministerského předsedy, jakkoli má samozřejmě jako premiér největší odpovědnost. Na jaře se vládě povedlo zavést všechna opatření velmi rychle, a to bylo výborné. Z epidemiologických modelů totiž vyplývá, že čím rychleji šlápnete na brzdu, tím dříve a s menšími náklady epidemii zkrotíte a můžete začít rozvolňovat a žít relativně normálně. Náklady brzdění jsou prostě nižší, když auto ještě není tak rozjeté z kopce. Kromě toho tu na jaře panovala fantastická míra celospolečenské sounáležitosti, opravdu jsme jako společnost byli premianti Evropy a příklad pro všechny ostatní. Pak se nám ale povedlo na tuto etapu zapomenout a teď za to platíme všichni dohromady. Kromě role médií bych poukázal na strašně důležitou úlohu expertů. Třeba já jsem ekonom práce a vím, že různé typy rekvalifikačních programů pro nezaměstnané mají odlišnou efektivitu, některé pomáhají hodně, jiné málo nebo vůbec. Když tohle neměříte a nevyhodnocujete na takzvaně tvrdých datech, pak vyhazujete prostředky na kurzy, které jsou k ničemu, a lidé zbytečně zůstávají dlouhodobě nezaměstnaní, což má drastické dopady na jejich životy. Role expertů a jejich metod je v tomto případě podobná jako úloha lékařů, kteří rozhodují o typu léčby. Ve společenských vědách nám v Česku ale chybí větší využívání empirických měření. Týká se to ekonomiky, ale i pedagogiky, aktuálně distančního vzdělávání, vypadávání žáků z výuky, stejně jako duševního zdraví nebo politické scény a její radikalizace, vlivu sociálních sítí a dezinformačních kampaní. To je záležitost aplikovaného výzkumu ve společenských vědách, který je stejně potřebný jako technický a přírodovědní výzkum vedoucí k výrobě kvalitnějších roušek nebo testovacích postupů v biochemii.

Takový výzkum neexistuje, nebo si jen politici jeho výsledky neberou k srdci a neřídí se jimi?
Oproti vyspělým zemím je ho u nás strašně málo. V Německu, Nizozemsku nebo ve Švédsku je tohoto výzkumu, který dává politikům možnost opřít se o tvrdá data, mnohem víc. A když je nevyužívají, mohou být oprávněně kritizováni. U nás je ho málo, protože z historických důvodů tady nemá tradici, za minulého režimu na tom společenské vědy nebyly dobře. Máme tu tradičně silné přírodní vědy, ale sociální vědy jsou podfinancované a jejich výzkum chybí. Při rozhodování v různých typech krizí, ať už jde o epidemii, migrační vlny nebo společenské aspekty změny klimatu, tak nemá vláda dostatečnou oporu v datech. A neplatí to jen o Babišově kabinetu. Je to dlouhodobý problém, kterého bychom si měli víc všímat.

Prezident České lékařské komory: Vláda zaspala, teď se mělo ještě víc přitvrdit

Přijde chvíle, kdy se koronavirus podaří díky vakcíně porazit. Pak ale vyvstanou velké problémy, které způsobil v hospodářství růst nezaměstnanosti, pád celých odvětví, zchudnutí strukturálně postižených regionů. Musí se na scénářích záchrany pracovat již nyní?
Určitě. I proto, že ve vyspělých ekonomikách roste nerovnost, ať už příjmová nebo příležitostí, která trhá společnosti na kusy. Proces narůstání nerovností bude koronavirovou krizí nepochybně urychlen. To je dlouhodobá výzva, které je třeba čelit opatřeními v ekonomické, sociální a vzdělávací politice. Na to je nutné se mnohem víc soustředit. Kdybych mohl dnes spustit jedno jediné vládní opatření, byla by to podpora aktivit ministerstva školství a nevládních organizací, které pomáhají žákům vypadávajícím z výuky, protože nemají připojení k internetu, počítač nebo notebook, podporu rodičů a tak podobně. Rozsáhlé výzkumy z mnoha zemí ukazují, že pokud ztratíte kontakt s výukou, zbytkem třídy, má to dlouhodobé efekty na to, jakého vzdělání dosáhnete a jak budete úspěšní na trhu práce. Společnosti by se proto vyplatilo investovat několik desítek milionů na to, aby velké skupiny dětí neopouštěly vzdělávací proces.

Studie zveřejněná v týdeníku The Economist už na jaře přinesla sdělení, že největší negativní dopad bude mít krize právě v oblasti vzdělávání. Když jeden populační ročník ztratí rok nebo půl roku výuky, bude to mít nedozírné následky na celou společnost. Měly by se i proto školy zavírat až jako poslední?
Ano, a to i vzhledem k tomu, že negativní dopady jsou největší na děti, které měly horší výsledky už před krizí. Třeba kvůli rodinnému prostředí. Silně to ovlivní také žáky, kteří přecházejí ze základní na střední školu a o jejich osudu se častokrát rozhoduje během jediného dne, kdy musejí při zkoušce podat optimální výkon. Výzkumy jednoznačně prokazují, že jejich úspěch závisí na tom, jak jsou zapojeni do vzdělávacího procesu a jakou mají oporu ve škole a v rodině. Když je na to někdo úplně sám, má to mnohem těžší.

Nezdá se vám, že od začátku koronakrize se vláda zabývá hlavně tím, kdy a kde se ve školách mají nosit roušky, ale těmto zásadním aspektům vzdělávání potřebnou pozornost nevěnuje?
Ministerstvo školství rozhodně tyto typy aktivit plánuje a zabudovalo je do Národního plánu obnovy, který se připravoval na konci léta. Z mého pohledu je ovšem třeba jednat ihned, včera bylo pozdě. Mělo by se to dít jednak standardními kanály, například zvýšením odměn pro učitele, kteří budou tyto děti doučovat nebo s nimi budou v kontaktu nad rámec svých povinností, jednak přes neziskové organizace v terénu. Každý ztracený den, který zaostávání zvyšuje, je drahý pro celou společnost. Zároveň se na širších jednáních, například Národní ekonomické rady vlády (NERV), snažím zdůrazňovat prvek důležitosti lidského kapitálu, kvalitního a dostupného vzdělání. Investice do dopravní nebo energetické infrastruktury jsou nepochybně také významné, ale oba typy investic by měly být vyváženy.

Naslouchají vám politici?
Do nějaké míry ano, nejenom mně, ale i dalším, kteří říkají totéž. Avšak poradní orgány typu NERVu samozřejmě nejsou u toho, když se formuje konečná podoba vládních rozhodnutí. Veřejná debata by se podle mě měla více věnovat nejenom plánu obnovy, ale také struktuře výdajů z evropských kohezních fondů. Tam totiž hrozí, že výdaje do takzvaných měkkých aktivit, jako je kvalita učitelů a regionální dostupnost vzdělávání, budou oproti minulým letům kráceny.

Vláda schválila pobyt cizích zdravotníků. Žádat bude prodloužení nouzového stavu

Vláda nyní dělá rychlé kroky, aby pomohla živnostníkům a odvětvím, která jsou anticovidovými nařízeními nejvíc postižena. Opozice ale často namítá, že programem Antivirus možná uměle udržuje obory, které jsou neperspektivní. Měla by vytipovat preferované segmenty ekonomiky a tam pouštět peníze?
Patří to k vládním úkolům, ale tento krok by měl přijít na řadu až poté, co překonáme nejhorší období. Prvotní úlohou vlády je udržet domácí spotřebu na rozumné výši. Je přirozené, že lidé méně utrácejí proto, že z obav z budoucnosti šetří nebo už přišli o příjmy. A firmy přestávají investovat, neboť žijí ve vysoké míře nejistoty. Pokud by do toho vláda nevstoupila a nepodpořila příjmy domácností, osob samostatně výdělečně činných a firem, všichni bychom přišli o práci. To je teď její prvotní a nezastupitelná role. Druhá úloha se týká programů, které pomáhají udržovat zaměstnanost. Pokud poběží několik měsíců a země se dostane z nejhoršího ven, musíme začít diskutovat o tom, kdy a v jakých oborech je začneme vypínat. Pokud bude zřejmé, že nějaký segment není životaschopný, je správné nechat lidi z těch pracovních pozic odejít, aby si mohli najít perspektivní profesi. Tento krok je ale omezený tím, do jaké míry lidem nabízíte podporu v rekvalifikačních programech aktivní politiky zaměstnanosti.

Měla by být tato podmínka zanesená do zákona o kurzarbeitu, který je nyní ve sněmovně?
Není nutné, aby to bylo přímo v zákoně, ale strategie aktivace nezaměstnaných, tedy jak dostat lidi do nových pracovních pozic, by měla být součástí jeho zavádění do praxe. Pokud se to neudělá, bude pak politicky těžší v některých odvětvích kurzarbeit ukončit, byť už třeba nedává smysl tam nechávat ležet kapitál a lidi. Tím jsme se vrátili na začátek, kdy jsme mluvili o odborných expertizách. Politika zaměstnanosti je přesně ta oblast, kam můžete nalít spoustu peněz bez většího efektu, pokud neměříte, jak to funguje. My jsme ovšem zatím neudělali příliš velký pokrok ani v plánování nových strategií v oblasti doplnění vzdělání, online školicích center, ani jsme nepokročili ve vyhodnocování těchto typů programů, abychom věděli, zda to, co lidem nabízíme, jim skutečně pomáhá.

Vít Rakušan: Minářova výzva se naplní. Spojíme se

Máte představu, které obory budou v příštím desetiletí perspektivní a na trhu práce žádané?
To není snadné odhadnout. Kdybych to uměl předpovídat lépe než ostatní, pak by bylo logické očekávat, že vezmu vlastní úspory a budu investovat do těchto oborů na kapitálových trzích. Pochopitelně lze popsat základní trendy. V Česku máme velmi vysoký podíl zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, takže v něm se nepochybně bude muset zvyšovat přidaná hodnota pracovních míst, nebo se jinak neudrží. Je také evidentní, že bohatnoucí země mají větší podíl lidí v sociálních a zdravotních službách. Já jsem ročník 1970 a moje generace bude potřebovat dlouholetou péči ve vysokém stáří. To žádný robot za člověka neudělá. Proto budeme muset převést část pracovních sil tímto směrem. Jestli vás ale zajímá, zda budoucnost u nás patří umělé inteligenci, nanotechnologiím nebo biotechnologiím, tak to opravdu nikdo přesně předpovědět neumí. Od toho jsou investoři, aby díky svým financím udali směr. Každému čtenáři, který je v tuto chvíli bez práce, bych ale doporučil, aby si zkusil doplnit vzdělání, vylepšil znalost cizího jazyka, naučil se nový počítačový nástroj a tak dále. Je to nejlepší příprava na to, co nás všechny čeká v budoucnosti. Země, které mají vzdělané lidi, kvalitní rozhodování na úrovni vlády a fungující instituce, jsou prostě úspěšné.

To si připadám jako v pohádce o králi Miroslavovi.
Ale ono to tak funguje. Tam, kde se lépe rozhoduje a lidé mají kvalitnější vzdělání, přijde i kapitál, který tyto hodnoty využije. Když budou v zemi vzdělaní lidé, tak firmy, jak naše, tak z celého světa, za nimi dorazí.