Do irácké ofenzívy u Chafdží nasadil Saddám Husajn dvě divize, pátou mechanizovanou a třetí obrněnou, jejichž pohyb zaznamenal americký pozorovací letoun E-8 Joint STARS kolem půl desáté večer. 

O co mu jde?

Chafdží představovalo saúdskoarabské město ležící asi deset kilometrů jižně od hranic s Kuvajtem a na první pohled se nezdálo být ničím zajímavé. Za normální situace je to oblíbené turistické letovisko u pobřeží Perského zálivu, ale po zahájení válečných operací ho jeho obyvatelé vyklidili. V blízkosti města se také nacházely ropné vrty, jenže Husajn je díky anexi Kuvajtu nepotřeboval. Koaličním silám nebylo zřejmé, co ho k jeho kroku  vede.

"Opravdu jsme nechápali, o co se irácká armáda pokouší, jaké jsou její cíle," uvedl o sedm let později generál vzdušných sil ve výslužbě Charles A. Horner, pod jehož velení spadalo během války v Zálivu koaliční letectvo.

Důvod irácké ofenzívy není zcela zřejmý dodnes, s odstupem let se ale jeví jako pravděpodobné, že Saddám chtěl vyprovokovat koaliční jednotky a zatáhnout je do pozemního boje, dokud ještě mohl manévrovat v kuvajtském operačním prostoru. V té době mu již notně zatápěly tvrdé a přesné letecké údery, kterým nedokázal čelit, a od pozemního střetu si zřejmě sliboval větší výhody na své straně.

"Od chvíle, kdy začala Pouštní bouře, se Irák několikrát pokusil převzít iniciativu tím, že využil své zbývající taktické síly ke změně bitevní situace. Den po zahájení spojeneckých leteckých útoků, 18. ledna, vypálil rakety Scud proti městům v Izraeli a v Saúdské Arábii. Během následujících deseti dnů vystřílel téměř 60 procent raket, jež za celou dobu války v Zálivu odpálil. Zatáhnout Izrael do války a rozbít tím spojeneckou koalici se mu ale nepodařilo," popsal iráckou strategii v roce 1998 odborný americký titul Air Force Magazine.

Dne 22. ledna Irák zapálil dvě kuvajtská ropná pole a pokusil se také zamořit ropou Perský záliv. Ani tento krok mu nevyšel, protože čerpadla, která měla vhánět ropu do moře, zlikvidovaly přesné údery dvou amerických víceúčelových stíhacích bombardérů F-111.

Irácký třetí obrněný sbor a pátá mechanizovaná divize však byly stále nepoškozené. A Husajn se je rozhodl využít jako jeden ze svých posledních trumfů.

Prubířský kámen koaličního letectva

Spojenecké letectvo teď muselo předvést něco, co ještě nikdy předtím žádná letecká síla nedokázala: v noci, v krátké době, bez času na přípravu a bez koordinace s dalšími silami, které by v tutéž dobu provedly pozemní protiútok, zastavit pohyb obrněných nepřátelských sil. 

"Hlavní fáze bitvy u Chafdží trvala necelých 48 hodin, ale znamenala zásadní zlom v debatě o tom, zda je bojové letectvo schopné zvládnout nepřátelskou manévrující pozemní sílu," napsal Air Force Magazine.

Již během předchozí války s Íránem si irácká vojska osvojila taktiku provést pozemní průzkum bojem, zkusmo udeřit na íránské linie a rychle se stáhnout. Tím se jí občas dařilo vyprovokovat nepřítele k protiútoku, a pak mu způsobit těžké ztráty z předem dobře připravených obranných pozic.

Irácký diktátor se možná domníval, že přeshraniční útok na Chafdží bude fungovat stejně. Irák s ofenzívou uspět nemohl, ale kdyby se mu podařilo zatáhnout pozemní vojska do vleklého pronásledovacího boje, mohla taková nákladná bitva spojence oslabit, a možná by dokonce zabránila vytlačení Iráčanů z Kuvajtu.

Útok začal 29. ledna po setmění, kdy irácké síly napadly první základny americké námořní pěchoty. Mariňáci se ale za opětování palby začali stahovat a letečtí navigátoři a velitelé zatím zapínali mozky na nejvyšší obrátky, aby včas připravili dostatečný letecký protiúder. Irácké divize rychle obsadily Chafdží, které bylo vyklizeno již před několika měsíci.

V půl desáté večer se konečně do bitvy zapojila první letadla přímé letecké podpory, o půldruhé hodiny později dalších 11 letadel. Vrchní velitel koaliční armády Norman Schwarzkopf se rozhodl, že na Saddámovu lest neskočí a nebude mu nahrávat zahájením pozemního protiútoku. "Schwarzkopf řekl, že tam žádné další síly poslat nechce," vzpomínal pro Air Force Magazine generálmajor vojenského letectva ve výslužbě Thomas R. Olsen, který v té době sloužil jako zástupce velitele centrálních amerických leteckých sil.

Draze vykoupený úspěch

Všechno teď záleželo na nasazených letadlech. Ta skutečně dokázala v těžkém několikahodinovém boji zatlačit první irácké jednotky na ústup, ale za tento úspěch zaplatili spojenci vysokou cenu. Při narychlo spuštěné operaci bohužel došlo omylem i k "přátelské palbě" a k následnému zničení dvou vlastních lehkých obrněných vozidel, v nichž zahynulo jedenáct příslušníků námořní pěchoty.

Operaci ztěžovalo také to, že řada bojových letounů v té době prováděla letecké údery na předem stanovené cíle v Kuvajtu a v Iráku, takže bylo potřeba je převelet na místo aktuální bitvy. Přesto však letectvo vydrželo ve vzduchu a dokázalo zastavovat nepřátelský postup až do sedmi ráno.

V následujících dnech se nejvyšší prioritou koaličního velení stalo znovudobytí samotného města Chafdží a zastavení jakýchkoli iráckých pokusů o jeho případné opevnění. 

Ačkoli bylo město vyklizeno, úplně prázdné nebylo, protože v něm zůstávaly průzkumné týmy americké námořní pěchoty, které se v důsledku irácké ofenzívy dostaly do obklíčení. Rozpoutaly se tak pouliční boje zblízka ve městě i v okolí. Letecké síly se snažily zničit přesnými údery irácké jednotky ve městě, na které obklíčení mariňáci pomáhali navádět palbu. I v tomto případě se bohužel párkrát stalo, že se pod ni dostali sami.

Další koaliční letecké údery směřovaly na shromaždiště iráckých divizí u hranic a snažily se zabránit tomu, aby iráckým jednotkám v Chafdží přišly posily. Jedenatřicátého ledna odpoledne, necelé dva dny poté, co irácká ofenzíva začala, se saúdskoarabským a katarským pozemním silám podařilo konečně donutit izolované irácké vojáky ve městě k tomu, aby se vzdali. Bitva o Chafdží skončila.

"Chafdží ukázalo všem, i těm nejzarytějším skeptikům, že letectvo dokáže pomocí hloubkových vzdušných úderů utvářet a ovládat bitvu a přinášet zásadní výhodu pozemním silám. Letecká síla v roce 1991 identifikovala, napadla a zastavila mechanizované síly velikosti divize bez nutnosti synchronizovaného pozemního protiútoku," vyzvedl význam bitvy Air Force Magazine.