Rok 1972 se do dějin mezinárodního terorismu zapsal nejsilněji masakrem izraelské olympijské výpravy v Mnichově ve dnech 5. a 6. září. Bohužel, i když byl nejviditelnějším, nebyl prvním ani největším teroristickým zločinem onoho roku. K jednomu takovému došlo už o čtvrt roku dříve a zůstalo po něm 26 obětí, 80 zraněných a tři mrtví teroristé.

Japonští houslisté s českými samopaly

Izraelské bezpečnostní síly věděly, že ve společnosti roste napětí a že sílí hrozící nebezpečí ze strany palestinských teroristů. Po izraelském vítězství v šestidenní válce proti okolním arabským státům v roce 1967 byly na vzestupu různé palestinské skupiny, které se v boji proti Izraeli často uchylovaly k teroristickým útokům a od roku 1968 se začaly zaměřovat na únosy izraelských dopravních letadel.

Ostraha letiště Lod (dnešního mezinárodního letiště Bena Guriona) se proto soustředila na osoby palestinské národnosti a podrobovala je bedlivějším prohlídkám.

Sebevražedný útok proti kasárnám mírových sil OSN v Bejrútu v roce 1983, připisovaný Músávímu. On sám se k této akci nikdy nehlásil
Chtěl zničit Izrael, ten zabil jeho. Na šéfa Hizballáhu poslali bojový vrtulník

Jenže šéfové Lidové fronty pro osvobození Palestiny zase věděli, že Palestinci jsou pod drobnohledem. Pro akci na izraelském letišti proto najali tři členy japonské teroristické ultralevicové skupiny zvané Japonská rudá armáda, kteří přiletěli „v převleku“ za houslisty – tedy ve formálním oblečení a s houslovými pouzdry.

Bohužel, namísto houslí skrývala tato pouzdra legendární československé útočné pušky – samopaly vzor 58 s odstraněnou pažbou (těžko říci, zda organizátory akce mohl nějak inspirovat starší český film Král Šumavy režiséra Karla Kachyni, kde právě tento úkryt zvolil pro samopal jeden z „diverzantů“). Dalším doplňkem v pouzdrech byly ruční granáty.

„Podle spekulace německého časopisu Der Spiegel hodlala Lidová fronta pro osvobození Palestiny zaplatit Japoncům za útok podílem z pěti milionů dolarů, které obdržela v únoru 1972 od tehdejšího Západního Německa (Německé spolkové republiky) jako výkupné za propuštění rukojmích z uneseného letu 649 německé letecké společnosti Lufthansa,“ uvádí web Centra pro izraelské vzdělávání.

Peklo v letištní hale

Jakmile teroristé s houslovými pouzdry dorazili do letištní haly, vypuklo peklo. Pouzdra se otevřela, zbraně šly ven a střelci zahájili zběsilou palbu do všech lidí kolem sebe. V pauzách při přebíjení zbraní pak házeli granáty. Než byli zneškodněni, zabili 26 lidí: konkrétně jednoho Kanaďana, 17 křesťanských poutníků z Portorika a osm Izraelců. Dalších 80 lidí zranili.

Jedním ze zabitých Izraelců byl i profesor Aharon Katzir, v té době mezinárodně uznávaný biofyzik, šéf Izraelské národní akademie věd, moderátor populárně-naučné rozhlasové show a také kandidát v nadcházejících izraelských prezidentských volbách. Jeho bratr Ephraim Katzir se v následujícím roce prezidentem Izraele opravdu stal.

Jordánský generál a premiér Wasfi Tal, který se stal 28. listopadu 1971 obětí atentátu, spáchaného teroristickou skupinou Černé září
Černé září nevraždilo poprvé na OH v Mnichově. Zvěrstvo předvedlo už o rok dřív

Útok nakonec skončil smrtí a zraněním útočníků. Paradoxem je, že pouze jednoho z teroristů, muže jménem Kōzō Okamoto, postřelila ochranka; druhý terorista, Jasujuki Jasuda, zahynul poté, co ho omylem zasáhl jeden z jeho druhů, a třetí, Cujoši Okudaira, se zabil explozí vlastního granátu (spekuluje se jak o možné sebevraždě, tak o tom, že granát vybuchl předčasně).

Postřelený Okamoto byl podle Centra pro izraelské vzdělávání zatčen a později odsouzen na doživotí, ale v roce 1985 byl vyměněn za zajaté Izraelce a později se prý usadil v Libanonu. 

.Masakr vedl v Izraeli k přepracování bezpečnostních pravidel na letištích. Dnes je letiště Ben Guriona považováno za jedno z nejbezpečnějších na světě.

Portoriko uzákonilo v roce 2006 zákon, který označuje 30. květen za pamětní den masakru na letišti Lod. Pozůstalí po portorických obětech zažalovali v amerického soudu Severní Koreu za to, že severokorejská vláda údajně poskytla organizátorům masakru materiální podporu. V roce 2010 dal soud žalobcům za pravdu a přisoudil jim odškodné ve výši 378 milionů dolarů, ale Severní Korea případ ignoruje.