Bílá smrt. Nejhorší sněhová bouře v dějinách trvala týden, lidi pohřbila zaživa

„Sníh částečně nebo úplně pohřbil dvě stě vesnic. V době, kdy bouře zuřila, bylo pohřešováno šest tisíc lidí. Počet obětí se nakonec vyšplhal ke čtyřem tisícům,“ shrnuje web Ranker.

Katastrofa do země dorazila v podstatě nečekaně a lidé na něco podobného nebyli vůbec připraveni. Ačkoliv se menší sněhové bouře v oblasti vyskytly už dříve, to, že dorazí blizzard s takovou intenzitou, všechny zaskočilo. Lidé se nestihli evakuovat, ani alespoň trochu zásobit trvanlivými potravinami. „Lidé mnohdy umírali ve svých domech, které se proměnily v mrazivé pasti, z nichž nebylo úniku,“ uvádí web Devastating Disasters. Sníh domy prakticky pohřbil, nedalo se z nich odejít. Pod ním bylo mínus 25 stupňů Celsia, což představovalo teplotu, se kterou si nekvalitní zdi domů nedokázaly poradit.

Mysleli, že se žene bouřka. Byla to černá smrt, která zaživa pohřbila 116 dětí

Masa sněhu, která pokryla vesnice i města, byla v nejhlubších místech tak těžká, jakoby na domech přistálo ještě jedno dvoupatrové stavení. „Sníh přerušil elektrické vedení i telefonické spojení, vlakovou dopravu. Když v něm po týdnu, co sněhová bouře zuřila, začali záchranáři kopat, zjistili, že třeba auta studená masa zcela rozdrtila,“ shrnuje web Mental Floss.

Bez varování 

Počátek 70. let minulého století byl na západě Íránu velmi suchý. V zemi téměř nepršelo, a když v chudých vesnicích obestavěných horami začalo alespoň počátkem ledna 1972 sněžit, obyvatelé byli poměrně rádi. Koncem měsíce se vyskytlo i několik menších sněhových bouří, nikdo ale nečekal, že šlo jen o předzvěst katastrofy.

Konec konců, Írán se svým rozmanitým podnebím nebyl typickým příkladem místa, kde by někdo počítal s příchodem sněhové bouře takového rozsahu. „Přestože jde o hornatou zemi, podnebí se pohybuje v rozmezí od vyprahlé pouště po subtropické, a teploty na severu zřídka klesají pod bod mrazu. Na tuhé zimy a husté sněžení jsou zvyklí tak maximálně obyvatelé pohoří Zagros na západě, ostatní běžně zažívají jen mírné zimy. Ironií celé bouře ale bylo, že velmi zle postihla třeba okolí města Ardakan v provincií Jazd ve středním Íránu. Místo, kde se nachází pouště a celkově je známé tím, že jde o jednu z nejsuchších částí státu,“ konstatuje web Devastating Disasters.

Z kina se stal masový hrob. Sněhová bouře změnila oblíbenou komedii v masakr

Za dané klimatické situace ani íránští meteorologové netušili, co se na ně řítí. A pak přišel 3. únor. Zvedl se prudký vítr a začalo hustě sněžit. Až příliš hustě. Sněhu na zemi přibývalo neuvěřitelnou rychlostí. Bouře postupovala směrem od Ázerbajdžánu, nejdříve zasáhla západní Írán a pak se prohnala většinou území země - postupovala od západu přes střední Írán až na jih, kde byly zaznamenány vůbec nejhorší následky. „Bouře trvala týden a na většině míst po sobě zanechala tři metry sněhu. Někde ale i osm,“ konstatuje web Times Now News.

Lidé proti sněhu neměli šanci. Prudké sněžení jim nejdříve zabránilo z postižených oblastí uniknout - byla přerušena veškerá železniční i silniční doprava, a i kdyby nebyla, povětšinou šlo o chudé lidi, kteří prakticky neměli prostředky k útěku. A jak sněhu přibývalo, obyvatelé měst i vesnic zůstali pod tuny vážící sněhovou pokrývkou. „Ti, kteří přežili pokles teploty na mínus dvacet stupňů či víc, zůstali bez vody, jídla, tepla i lékařské pomoci. Na záchranu čekali týden,“ uvádí web Mental Floss.

Osmnáct mrtvol 

Protože v týdnu od 3. února dopadal na už i tak zasypané vesnice další a další sníh, odhadnout celkové škody a počty obětí bylo složité. Zpravodajské agentury přinášely informace o šesti tisících pohřešovaných lidí, nikdo si ale ani netroufl hodnotit, kolik z nich mohlo katastrofu přežít. „Mezi nezvěstnými je americká studentka a dva muži, kteří ji doprovázeli, když vyrazila do pohoří nedaleko Teheránu. Pětičlenný tým, který byl vyslán pohřešované najít, rovněž zmizel,“ informoval tehdy list The New York Times.

Neustálé sněžení konečně utichlo 9. února. „Blizzard se na čtyřiadvacet hodin utišil, čímž poskytl íránským záchranářům čas, aby se vrtulníky vypravili do nejpostiženějších oblastí a mohli prohledat masu sněhu v místech, kde ještě před několika dny stály vesnice,“ uvádí server Mental Floss.

Záchranné složky čekal děsivý pohled - a setkání se smrtí. „Podle dobové reportáže Associated Press se záchranáři dva dny složitě prokopávali pod osm metrů sněhu, které pokryly malou vesnici Sheklab. Jediné, co našli, bylo osmnáct zmrzlých těl. Ze sta obyvatelů vesnice nepřežil jediný člověk,“ připomíná server Mental Floss.

Nešlo o jedinou vesnici, ve které sněhová bouře zabila všechny obyvatele. „Ani v Kumaru a Kakkanu se nenašel jediný přeživší,“ uvádí web Devastating Disasters.

Ďáblovo dílo, řekli o erupci sopky Hibok-Hibok. Lidi i zvířata proměnila v sochy

Celý rozsah katastrofy se ale ukázal až o několik dní později. Po dvoudenní pauze se totiž blizzard ještě do postižených oblastí vrátil. „Když 11. února udeřila další sněhová bouře, záchranáři byli nuceni záchranné práce přerušit. Vojenské helikoptéry alespoň do oblasti stihly doručit dvě tuny pečiva a datlí, které záchranáři ponechali v závějích v naději, že se třeba někomu z lidí, které nestihli vysvobodit, povede prokopat si k jídlu přes sníh tunel. Většina obyvatel jihu Íránu se nikdy živá ze sněhu nedostala,“ uvádí server Mental Floss.

Když i další sněhová bouře definitivně utichla, Írán čekala další rána. „Jakoby toho chudí lidé, kterým se povedlo přežít tuto přírodní katastrofu, neměli dost, v postižených oblastech navíc začala zuřit epidemie chřipky, což vzhledem k nedostatku léků a nedostupné lékařské pomoci vyústilo v množství dalších úmrtí,“ uzavírá server Mental Floss.