"Už je noc a všude klid, Reuben James pluje v tmách. Ještě nikdo netuší, že tu blízko číhá vrah. Zákeřný torpédo ponorka tiše vypouští, hrozný výbuch trhá bok lodi, příď se ponoří," zpívá se v písni, kterou krátce po vražedném útoku složil americký folkový písničkář Woody Guthrie, celým jménem Woodrow Wilson Guthrie (český text R. Gabriel).

Píseň poměrně věrně popisuje, k čemu v časných ranních hodinách dne 31. října 1941 v Atlantiku došlo. Téměř zapomenutý incident představoval první nepřátelský útok na americké plavidlo během druhé světové války, který vedl k jeho zničení. Nespáchali ho Japonci, ale německá ponorka.

Torpédoborec v Atlantiku

Loď jménem Reuben James, pojmenovaná podle slavného amerického námořního důstojníka z přelomu 18. a 19. století, představovala torpédoborec třídy Clemson, spuštěný na vodu krátce po skončení první světové války, 4. října 1919.

Když v září 1939 vypukla v Evropě po německém vpádu do Polska druhá světová válka, byl torpédoborec přidělen k americkým vojenským námořním hlídkám, které střežily v Atlantiku a v Karibiku přístupy k americkému pobřeží, ale v souladu s tehdejší politikou Spojených států amerických zachovávaly neutralitu.

Americký bombardér SB2U Vindicator hlídkuje v roce 1941 nad konvojem WS-12 směřujícím do Kapského Města. Protiponorkové hlídky byly součástí americké pomoci ještě před oficiálním vstupem USA do války
Černý pátek 1941. Útok Hitlerovy ponorky a bombardérů přinesl katastrofu

Situace se změnila v březnu 1941, kdy byl Reuben James začleněn do jedné z eskort bojových lodí, které doprovázely zásobovací konvoje plující do Velké Británie. Pro bojující Británii byly tyto dodávky zásob životně důležité, čehož si byla samozřejmě vědoma i německá strana. Severní Atlantik se tak v první polovině roku 1941 proměnil ve strategicky nesmírně důležité bojiště, v němž se rozhodovalo o osudu celé války.

Protože Spojené státy byly v té době oficiálně ještě stále neutrální (jakkoli měla Británie jejich plnou a neomezenou podporu), doprovázely jejich válečné lodi konvoje jen na Island, pak přebíraly odpovědnost za nákladní lodě britské eskorty. Právě ty sváděly také nejčastější boje s německými ponorkami, které chtěly životodárnou atlantickou tepnu přetnout, aby vzdorující ostrovní země konečně vykrvácela. Bylo však jen otázkou času, kdy se nějaká ponorka střetne i s Američany. 

Poslední plavba

Ten okamžik nastal časně ráno 31. října 1941 poblíž Islandu. Za zásobovací konvoj, který vyplul 23. října z Newfoundlandu, se zavěsila německá "vlčí smečka", tedy skupina ponorek připravených zaútočit ve chvíli, kdy se dostanou s torpédy na dostřel.

Úkolem torpédoborce Reuben James bylo právě takovému útoku zabránit. Plul proto na obranné pozici za konvojem s úkolem svrhnout hlubinné nálože na každou ponorku, která se přiblíží. Na jeho stožáru nebyla vyvěšena žádná vlajka.

Důstojníci na můstku torpédoborce, doprovázejícího velký konvoj obchodních lodí
Nazvali to Akcí 4. dubna. Atlantik toho dne poznal hněv Thora, šlo o masakr

Za úsvitu, právě ve chvíli, kdy se torpédoborec snažil hlubinnými minami jednu z německých ponorek odvrátit od útoku, si ho všiml velitel další ponorky a rovnou se rozhodl na něj zaútočit. Ponorka vypálila na americké plavidlo jediné torpédo, to však ke katastrofě stačilo. Torpédo totiž zasáhlo sklad munice, jehož exploze v mžiku zničila celou příď. Přední část lodi se tak okamžitě potopila, záď se udržela nad hladinou pouhých pět minut, načež také zajela pod hladinu.

Následky byly děsivé. Z mužů na lodi přežila jen necelá třetina - podle některých zdrojů zahynulo 100 z celkového počtu 144 mužů, podle jiných dokonce 115 ze 160 mužů. Útok navíc nepřežil ani jeden jediný důstojník na torpédoborci. Bylo to poprvé během druhé světové války, co byla americká loď úplně zničena a potopena v důsledku nepřátelské akce.

Nacista v. písničkář

Incident významně zasáhl také do života dvou pozoruhodných mladých mužů, tvořících v mnohém takřka dokonalé protipóly.

Tím prvním byl kapitán inkriminované německé ponorky U-522, která útok provedla. Šlo o teprve sedmadvacetiletého Němce Ericha Toppa, jenž představuje značně kontroverzní osobnost. Topp byl od roku 1933 členem nacistické strany NSDAP a od roku 1934 dokonce členem SS, kterého přinejmenším do začátku války považovali jeho vrstevníci za přesvědčeného nacistu. Přitom jeho strýc měl za ženu Židovku. Ta skončila za války v terezínském ghettu, ale přežila.

K britské 14. torpédoborecké flotile patřil také parník Nubian
Den, kdy se Středozemní moře zalilo krví: Britové uspěli díky geniální strategii

Po válce Topp prohlásil, že v nacistickou ideologii ve skutečnosti nevěřil, a ostře kritizoval zejména vrchního velitele německého ponorkového loďstva a později celého námořnictva admirála Karla Dönitze, jenž podle něj musel vědět o holokaustu a tento zločin pasivně toleroval. 

Druhým mladým mužem, jemuž potopení torpédoborce Reuben James významně zasáhlo do života, byl již zmíněný písničkář Woody Guthrie. Tomu bylo v roce 1941 29 let a do té doby skládal a hrál zejména sociálně a odborářsky laděné písničky podporující nezaměstnané dělníky (podobně jako u nás před válkou například dvojice Voskovec a Werich). Smrtící útok na americkou loď ho však dovedl k tomu, že se začal věnovat ostře protifašistické tvorbě - což byla tendence, která ještě mnohonásobně zesílila po útoku na Pearl Harbor.

Tyto písně ho vynesly na vrchol popularity a udělaly z něj významnou osobnost americké protihitlerovské propagandy. Jeho nejznámější fotografií se stal snímek, v němž hraje na kytaru vyzdobenou cedulkou: "Tento nástroj zabíjí fašisty."