Kliknutím zvětšíteNěmecký deník Die Welt se v rozsáhlém materiálu věnuje šancím dalších relevantních kandidátů. Do voleb ve Francii zbývá necelých sto dní. Pro budoucnost Unie bude jejich výsledek důležitější než kdykoli předtím. Dlouho se považovalo za samozřejmé, že se ve druhém kole potkají úřadující prezident Emmanuel Macron s populistkou Marine Le Penovou. Mezitím ale překvapiví a úspěšní kandidáti Éric Zemmour a Valérie Pécresseové změnili všechny předpoklady. Podle německého listu by neměla být současná hlava Francie tak klidná. Nejenom francouzští politologové se totiž shodují: nikdy předtím nebyl výsledek prezidentských voleb tak nejistý.
V prvním kole 10. dubna se představí asi tucet kandidátů. Jsou mezi nimi i exoti jako pyrenejský euroskeptik Jean Lassalle či trockistka Nathalie Arthaudová. Levice navrhla zatím šest, možná sedm kandidátů. Ve francouzském volebním systému to ale znamená jediné: žádný z nich nemá šanci dostat se do druhého kola. Pokud se levice nedohodne a nevybere jediného společného kandidáta, ve druhém kole 24. dubna zastoupena nebude.
Jen na dokreslení levicového rozkladu. Ke skupině šesti uchazečů se nyní přidala socialistka a bývalá ministryně Christiane Taubiraová, která potvrdila, že se zúčastní plánovaných levicových primárek, které koncem ledna pořádají Zelení a levicové strany. Jenže z již představené šestice řada jejích soupeřů předem odmítá výsledky tohoto levicového plebiscitu uznat. Nedávné průzkumy naznačují, že šanci v boji o Elysejský palác mají čtyři kandidáti. Z levice tam není nikdo.
Emmanuel Macron: Chůze po laně
La République en Marche, Republika v pohybu, zisk 24,5 %
Úřadující prezident může stále počítat s každým čtvrtým hlasem. Jako jediný přitom ještě oficiálně kandidaturu neoznámil. To jeho odpůrci silně kritizují, stejně jako to, že Macron hodlá v předvolební kampani maximálně využít francouzské předsednictví EU. Těsně před Vánoci prezident ve dvouhodinovém televizním rozhovoru shrnul všechna pozitiva svého funkčního období, ale zpytoval i své svědomí. Jako by chtěl ukázat lidskou tvář osvíceného vládce, píše Die Welt. Přiznal, že udělal řadu chyb, ale také že se mnohému naučil. Podle komentářů to vypadalo, jako by si chtěl vylepšit svoji image. Mnozí Francouzi ho totiž považují za arogantního a rezervovaného. Silnými výrazy na stranu neočkovaných se ale vystavil palbě obvinění z podněcování veřejného mínění proti této menšině.
Macron má problém zejména mezi nižší střední třídou, kde je tento „prezident bohatých“ přímo nenáviděn. Strukturální problémy Francie chce řešit pragmaticky a nadále se prezentuje jako vizionář, který ví, jak zachránit a reformovat EU. Politicky zůstává věrný svému krédu z roku 2017: „Být prezidentem pravice i levice“. Aby znovu vyhrál, bude muset získat hlasy z obou stran. Ale tentokrát to bude mít mnohem těžší. Vše záleží na tom, s kým se utká ve druhém kole. S Le Penovou nebo Zemmourem by to bylo snadnější. Jenže se na scéně objevil vážný protikandidát, se kterým by mohl prohrát.
Marine Le Penová: Čekání na výhru
Rassemblement National, Národní shromáždění, 18 %
Marine Le Penová to zkouší už potřetí a až doposud to vypadalo na pěkný hattrick účastí ve druhém kole. Jenže pak se objevil ještě větší populista Éric Zemmour. Svou překvapivou kandidaturou tento otevřeně rasistický sloupkař Le Penovou pravděpodobně o třetí druhé kolo připravil. Velezkušená harcovnice se sice pravidelně objevuje na druhé pozici průzkumů, ale víc hlasů nejspíš už nezíská.
Le Penová léta intenzivně pracovala, aby zbavila svoji stranu nálepky „pravicově extremistická“ a nahradila ji přijatelnější „pravicově populistická“. Cílem bylo oslovení centristického a frustrovaného voličstva a více hlasů při volbách. Jenže tímto posunem si odcizila část svého tradičního tvrdého elektorátu. Její „smířlivý“ postup nakonec vyprovokoval ke kandidatuře extrémistu Zemmoura.
Valérie Pécresseová: Třídní premiantka
Les Républicains, Republikáni, 16,5 procent
Může vyhrát ve Francii žena? Ano a nemusí to být Le Penová. 54leté Valérie Pécresseová na to opravdu má. Byla ministryní a šest let je hlavou nejlidnatějšího francouzského departamentu Île-de-France, kam náleží i Paříž. Navíc jako žena slibuje výraznou změnu v mužské francouzské politice.
Po zcela nečekaném vítězství ve stranických primárkách výrazně poskočila v předvolebních preferencích a nyní je favoritkou na postup do druhého kola. Potenciál posbírat nerozhodnuté má obrovský. A pokud se tam opravdu dostane, má reálnou šanci Macrona porazit. „Pravice je zpět!“ hřímá Pécresseová, která se ráda označuje jako „ze dvou třetin Merkelovou a z jedné třetiny Thatcherovou“. Za svým cílem – přestěhovat se v květnu do Elysejského paláce – jde cílevědomě. Stejně jako téměř všichni její vnitrostraničtí rivalové i ona přijala posun své strany doprava. Klade důraz na dvě priority: bezpečnost a pořádek. Což zahrnuje přísnou migrační politiku.
Rovněž chce snížit veřejný dluh i francouzskou byrokracii. Podle jejího názoru je 150 tisíc úředníků nadbytečných. Pécresseová je považována za metodickou a ambiciózní političku. Maturitu složila již v 16 letech, poté absolvovala dvě elitní školy, jednu s červeným diplomem. A to může být podle odborníků její hlavní problém: „Má charisma příliš ambiciózního muže,“ píše německý deník.
Éric Zemmour: Nechutný ostrostřelec
Reconquête, Znovudobytí, 12 %
Bývalý novinář Éric Zemmour byl dlouhou dobu považován za dvorního šaška francouzského mediálního establishmentu, který svými názory narušoval politicky korektní diskurz a sklízel za to potlesk, píše Die Welt. Jeho knihy o pádu Francie jsou bestsellery, on sám má milionové publikum, které ho každý večer sleduje v televizi.
Zemmour tvrdí, že jsme svědky „velké výměny“ evropské populace. Křesťanskou, bílou Francii nahrazují muslimští migranti a ti, kteří jsou Francouzi jen několik generací. Během několika let se mu podařilo z těchto hesel vytvořit jeden z klíčových prvků politického mainstreamu.
I když v případném střetu s Macronem asi nemá šanci zvítězit, podařilo se mu nastolit agendu, a nepřímo tak způsobit posun pravicových a středových stran blíže k extrému. Například doporučuje francouzským muslimům, aby se vzdali své víry, protože je neslučitelná s hodnotami republiky. A každý, kdo má cizí jméno, by se je měl nechat převést do francouzštiny.
Stejně jako Donald Trump se ani Zemmour neobjevil z ničeho nic. I on využívá existenciálního strachu, který sužuje mnoho Francouzů. Kromě ostré politiky nulové migrace a nekompromisního nacionalismu ale nemá podle komentátorů co nabídnout. Když je dotázán na hospodářskou politiku nebo etické problémy, kterým čelí západní civilizace, žádá … „čas na přemýšlení.“ I jeho volební program je vypůjčený od Trumpa. I on slibuje Francii znovudobytí její bývalé velikosti. Podle Francouzů vypadá Le Penová vedle něj jako hodná ovečka.
Jean-Luc Mélenchon: Výřečný avatar
La France Insoumise (FI), Rebelious France, Rebelující Francie, levicoví populisté, 10,5 procenta
Sedmdesátiletý Mélenchon je politickým veteránem a profesionálním tribunem lidu. V posledních volbách v roce 2017 se tento levicový populista málem probojoval do druhého kola se ziskem 20 procenta. Už tehdy se viděl v roli prezidenta. Ale nyní se přetahuje v každém průzkumu o páté místo se zeleným Jadotem. A to je pro něj evidentně těžká rána.
Tohoto výřečného politika dlouho obdivovali i jeho političtí odpůrci. Navzdory svému věku se na sociálních sítích cítí jako doma, má vlastní kanál na YouTube a byl prvním člověkem ve Francii, který měl ve virtuálním světě svoji předvolební kampaň s vlastním avatarem. Mélenchon chce odejít z EU a je přesvědčen, že Německo ekonomicky vyčerpává své partnery.
Yannick Jadot: Pan ekolog
Europe Écologie-Les Verts, Zelení, 5 %
Mezi nevidomými je jednookým králem. Yannik Jadot ve většině průzkumů doposud vedl mezi levicovými kandidáty – spolu s Jean-Lucem Mélenchonem. Ale francouzští Zelení dosud nikdy nepřekročili hranici 10 procent, i když byli v posledních letech úspěšní v komunálních volbách a mají starosty ve městech, jako je Bordeaux či Lyon.
Jadot se odmítá zúčastnit levicových primárek a respektovat jejich výsledek, ačkoliv by měl podle všeho velkou šanci na vítězství. Jadot je europoslanec, důvěryhodný mezi straníky. Dlouhou dobu by šéfem francouzské Greenpeace. Koulí na noze mu je ale jeho vlastní strana, jejíž vnitřní spory o podobu agendy a směřování politiky připomínají boje německých Zelených v 80. letech, jen s tím rozdílem, že ve Francii už nejde o konflikt mezi pragmatiky a radikály, ale mezi zachránci klimatu a mučedníky menšin, tvrdí německý list.
Ve stranických primárkách Jadot vyhrál jen s malým rozdílem nad ekofeministkou Sandrine Rousseaovou, která chce francouzský nepořádek radikálně uklidit: „Co se neprobralo z letargie, musí pryč.“
Anne Hidalgová: Královna Pohroma
Parti Socialiste (PS), Socialisté 3,5 procenta
Socialistka Anne Hidalgová, dcera španělských přistěhovalců, je starostkou Paříže už sedm let. Radikálně omezila vjezd aut do centra a rozšířila síť cyklistických tras. Kromě „zelených“ nápadů, které se nijak neliší od těch, které prosazuje její rival Jadot, chce Hidalgová zdvojnásobit platy 1,2 milionu učitelů a zajistit „slušné mzdy“ všem.
A to podle komentátorů přesně ukazuje na její slabé místo. Její nápady prostě nejsou finančně realizovatelné. Nedávno se objevila na první straně jedněch novin s titulkem „Královna Pohroma“. Článek popisoval její katastrofální hospodaření s pařížským rozpočtem. Hlavní město má dluh ve výši 7,7 miliardy eur.
Preference Hidalgové oscilují kolem čtyř procent, což není ani na příspěvek od státu, na nějž ve Francii strany dosáhnou po překročení pětiprocentní hranice. Navíc to potvrzuje dojem, že socialisté, kdysi jedna z největších politických sil v zemi, v současné podobě nemají koho oslovit. Spekuluje se, že Hidalgová na poslední chvíli přenechá své místo Christiane Taubiraové.
Pozn.: Volební preference kandidátů jsou z poslední lednové analýzy volebního agregátoru Europe Elects.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
