Dvaačtyřicetiletý Roman Procházka řídí od 1. září loňského roku Muzeum Cheb. Do instituce nastoupil v době velmi vypjatých vztahů. Jaké pro něj byly první měsíce?

Před příchodem do Muzea Cheb jste působil jako ředitel Národního památkového ústavu (NPÚ) v Lokti. Vaše odvolání, které měla způsobit špatná komunikace s generální ředitelkou NPÚ v Praze Naděždou Goryczkovou, jste ale nikdy nechtěl komentovat…

To máte pravdu, a rád bych to tak i nechal. Tato životní etapa je už za mnou. U památkového ústavu jsem působil 17 let a pokud bych nedostal příležitost řídit Muzeum Cheb, pravděpodobně bych tam ještě pracoval.

Ve funkci jste vystřídal Evu Dittertovou. Ta instituci vedla dvacet let. Je podle vás rozdíl, když takovou organizaci řídí žena a když muž?

To ne. Myslím, že by v tom neměl být rozdíl. Záleží na povaze konkrétního člověka, ne na jeho pohlaví.

Zaměstnanci před odchodem Evy Dittertové žádali zřizovatele, tedy Karlovarský kraj, o její odvolání. Nastoupil jste tedy ještě do doby napjatých vztahů…

Ano, velice napjatých. Ne proti mně, ale mezi samotnými zaměstnanci. Stačila drobnost, nešikovné slůvko a spustila se vlna nevraživosti, vzájemného obviňování. Ale neúčastnili se toho všichni a těch lidí si vážím. V současné době je situace rozhodně jiná, řekl bych standardní. Jsou tu lidé, kteří pro muzeum žijí a dělají víc, než musí – s těmi je výborná spolupráce, a pak ti, co to mají jen jako práci…

Změnila se nějakým způsobem kancelář ředitele po vašem příchodu?

Když jsem přišel do muzea, moje kancelář byla zašedlá s prázdnými skobami po obrazech s různým druhem nábytku. Při stěhování depozitáře jsem nechal podstatnou část nábytku odvézt do nového depozitáře. Po čtyřech měsících jsem se konečně dostal k tomu, že jsem kancelář nechal vymalovat. Zbylý nábytek je jinak rozestavěný a na stěnách mám obrazy, především s chebským motivem.

A obecně se muzeum změnilo?

Změny jsou dvojího druhu – ty co vidí návštěvník a pak ty, co se týkají vnitřního chodu muzea. Já přišel do muzea na konci sezóny, to se už moc změn pro návštěvníky udělat nedalo.

Podstatná změna je vidět například na našich internetových stránkách www.muzeumcheb.cz, které prošly podstatnou modernizací. Máme tam spoustu projektů, které doplňují stálou expozici. Získáte tam informace o naší expozici, o jednotlivých exponátech, chebských osobnostech a spoustu dalšího. Máme také nové logo. Trochu jinak jsme pojali advent v muzeu, ten byl velmi úspěšný, muzeem prošlo za jediný den téměř dva tisíce návštěvníků. Začali jsme vystavovat výjimečné exponáty měsíce – Kynšperskou betlémovou horu nebo zlacené oltářní antependium svaté Alžběty a svatého Jakuba z kostela svatého Mikuláše v Chebu. Jeho vystavení bylo tak úspěšné, že ho zařadíme do stálé expozice.

Pak jsou ty ostatní změny, které návštěvníka moc nezajímají, ale mohou výrazně zvýšit efektivitu organizace. Měníme vnitřní strukturu, vnitřní předpisy, provádíme podstatná úsporná opatření, snížili jsme počet zaměstnanců a podobně.

Nejvíc nás v současné době zaměstnává příprava nové sezóny a především přípravy oslav 950 let od první písemné zmínky o Chebu. Přivezeme totiž listinujako důkaz, že se tímto město může pyšnit.

Je těžké takový exponát získat? Nemyslím to zle – je ale vlastně listina vzácná i pro někoho jiného než pro Chebské?

Určitě je. Vemte si, že se dochoval pergamen starý 950 let! Podobné listiny existují, ale její význam je samozřejmě pro Cheb větší než pro jiná města. Z hlediska historie je to však cenný doklad o tehdejším životě a společnosti. Německá strana ji ocenila na 500 tisíc eur.

Získat ji jistě těžké je. Že listinu budeme mít, ale není mé přičinění. Příslib vyjednala už paní Dittertová. Na mě je splnit všechny podmínky, které rozhodně nejsou jednoduché. Máme listinu přislíbenou na osm týdnů, přičemž po tuto dobu bude listina vystavená. Samozřejmě řešíme, jak ji ukázat, moc na ni přitom nesvítit, udržet správnou teplotu a vlhkost, dopravu a podobně. Je toho opravdu mnoho. Těší mě ale pocit, že jde o jednu z prvních takových zápůjček z německých archivů do České republiky vůbec.

Kromě listiny připravujete k oslavám ještě nějaký program?

Zajisté jimi bude poznamenaný celý rok. A akcí se chystá dost. Už teď se například konají přírodovědné a cestopisné přednášky, které mají v muzeu tradici. V sobotu 5. března organizujeme masopustní průvod městem. Muzeum otevíráme v březnu a začneme výstavou 'Zaostřeno na bobra', která bude doplněná pěknou netradiční výstavou 'Čus vydrus' o vydře říční.

Zároveň doplníme hlavní expozici o nově zrestaurované řezby ze slonoviny z takzvané Hallwichovy sbírky. Jde o nesmírně jemné a půvabné exponáty.

V sobotu 2. dubna budeme slavnostně otevírat chebský hrad a chceme to pojmout jinak než doposud. Máme pozvané dva kluby vojenské historie, budou bitvy, bude se střílet s děla, lidé si vystřelí z mušket, podívají se na práci kata, ochutnají dobová jídla, prohlédnou si tradiční řemesla a spoustu dalšího. Prostě zábava na celý den pro celou rodinu.

Pak přijde na řadu velká výstava k 950ti letům. V době její vernisáže, to je 21. května, spolupořádáme ve spolupráci s archivem v Chebu a německým sdružením Dialog mit Böhmen třídenní konferenci o Chebu v 19. a 20. století. A takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho. Sezóna bude bohatá, rozmanitá a naši návštěvníci si určitě přijdou na své.

Jako laik si neumím představit, jak dlouho dopředu se připravuje plán výstav a akcí…

Plán na letošní rok jsme připravovali, ladili a stále ladíme už od mého nástupu. Především konkretizujeme termíny a program. U některých výstav je ale nutné začít daleko dřív. Jsou takové, které se připravují třeba i více let. Je totiž nutné zajistit exponáty, protože ne všechno máme v našich depozitářích.

Spoustu práce vás asi ještě letos čeká právě i v novém depozitáři.

To jistě. V loňském roce jsme provedli kompletní přestěhování do nových prostor. Je třeba dokončit vybalení, uložení, inventury předmětů, vytyčit nové priority na restaurování a podobně.

Máte v depozitáři nějakou vzácnost?

To rozhodně, ale nejen v depozitáři. Máme téměř sto tisíc historických předmětů, obsáhlou studijní a historickou knihovnu s exponáty z 15. století. To nejlepší se snažíme standardně nechávat v expozici. Například máme nejstarší zvon v Čechách z roku 1286, Valdštejnova koně ze 17. století, což je údajně nejstarší vycpanina v Čechách, chebské antependium – korálkovou oltářní výšivku ze 14. století, gotické a barokní plastiky, chebské reliéfní intarzie s alegoriemi Večera, Rána, Dne a noci z dílny J. K. Haberstumpfa a mnoho dalšího.

Jak vlastně trávíte volný čas?

Snažím se především nepracovat (smích). Neúspěšně. Muzeum je velké, je kvalitní a známé. Je to velký závazek a tak vlastně pracuji pořád. Toto není práce na osm hodin denně.

Dobře. A když se nevěnujete práci?

Tak trávím čas především s rodinou. Také čtu, starám se o zahradu, dům a podobně. Běžný život.