Urychlený odchod namísto příjemného posezení čekal Eriku Santovou a její přátele v chebské restauraci.

„Když jsme přišli, dali jsme si pití,“ začala vyprávět Erika Santová.
„Majitel tam od začátku nebyl, přišel později a sedl si na terasu, kde si s někým povídal. Měla jsem hlad, tak si manžel došel pro jídelní lístek.“
Erika Santová měla chuť na palačinky s jahodami, toto ovoce ovšem restauratér nemá v nabídce. „Když jsem si vybrala, šel manžel s jídelním lístkem k baru za vedoucí. On ale na nás zařval, že nás vidí, že tam nejsme sami a že by k tomu stolu došel. Na to jsem mu odpověděla, že už o jídlo nemám zájem. V tu chvíli jsme se dozvěděli, že máme dopít a jít,“ řekla Santová. Doplnila ještě, že dostali upřesněno, kam mají jít.
Podle ní bylo v té době v restauraci asi dvanáct lidí.

Majitel zmíněného restauračního zařízení Tomáš Martinec si hosty vybavil.
„Seděli u stolu v rohu,“ potvrdil. „Přišli ve čtvrtek k večeru, kdy sem chodí nejvíc zákazníků a na obsluhu čekali zhruba deset minut,“ upřesnil. „Na tom, že si popovídám s jiným hostem, nevidím nic špatného. Musím s těmi lidmi mluvit.“
Že nebyl ke společnosti okolo Eriky Santové nepříjemný mu prý může potvrdit asi deset svědků, kteří seděli u jiného stolu v restauraci. „Zákaznice chtěla palačinku s jahodami, ty ale nemám. Na to mi řekla, že už nic nechce. Navíc se jejímu manželovi nelíbila cena za objednaný džus. V nápojovém lístku je uvedena cena za dvě deci, ona jej ale měla v půllitru, takže byl dražší.“ Ostatní hosté restaurace jen nechápavě koukali, jak se situace vyvíjí. Pak Tomáši Martincovi došla trpělivost.

„Řekl jsem jim, že jestli se jim něco nelíbí, můžou jít, ale sprostý jsem zcela určitě nebyl. Ta hospoda mě živí a nemůžu si dovolit být k hostům vulgární.“