První ašský milíř dohořel a výtěžek z uhlí, které pořadatelé rozprodali, půjde na obnovu poničené sochy Martina Luthera v Aši.
„Mám z toho dobrý pocit,“ uvedla jedna z organizátorek, Zdeňka Peterková. „Tři týdny jsme tady trávili dny i noci a ta parta lidí se hodně smelila.“
Smrčinský spolek a Sdružení rodáků a přátel Aše se před několika měsíci rozhodli, že obnoví uhlířskou tradici.
„Byla to myšlenka našeho člena Dušana Carana a nám se zalíbila,“ řekla Peterková. „Byli jsme se podívat v Selbu a na samotnou stavbu jsme si pozvali dva uhlíře z Německa, protože jsme neměli žádné zkušenosti. Od dubna jsme každou sobotu pracovali na nařezání a naštípání 16 kubíků metrových kusů dřeva,“ popsala.

„Vydali jsme i brožurku, ve které autorka Edeltraud Caranová zaznamenala celý postup prací. Nyní bychom si chtěli udělat zhodnocení celé akce a máme v plánu opakovat stavbu milíře i příští rok,“ nastínila plány.
„Máme jen trochu obavy, že už nebude takový zájem mezi veřejností. Letos to bylo něco nového, na zapálení milíře přišlo kolem dvouset lidí, na uhašení očekáváme také tak dvě stovky. Lidé se chodili dívat i v týdnu a přišli také školáci z Aše a Chebu.“

Největším překvapením pro Dušana Carana ale bylo, že velký zájem jevili návštěvníci o finská kamna. To je kus kmene, který se v prostředku zapálí a nechá se vyhořet. „Teď hoří skoro na každé zahradě. Byl o ně mezi lidmi větší zájem než o milíř,“ řekl.
Samotný milíř měl před zapálením v průměru šest metrů a na výšku tři a půl metru.
Stál na soukromém pozemku jednoho z členů spolku. Díky sponzorským darům se podařilo celou akci mediálně zviditelnit. „Partneři nám natiskli plakáty, pozvánky a nechali nám ušít jednotné oděvy, zelené montérky a oranžová trička s maskotem milíře,“ dodala Peterková.