Vánoční expedice skupiny ašských potápěčů za vzácným Dugongem indickým skončila úspěchem. Při dvou posledních ponorech vzácného mořského tvora Dugonga, který je příbuzným kapustňáka, spatřili na vlastní oči. Pořídili také několik fotografií a video.

„V Aši jsme si jako potápěči vytvořili malé volné sdružení,“ uvedl Věroslav Souček, potápěč z Aše. Potápění se stalo jeho koníčkem už před šesti lety. Za rok absolvuje zhruba 120 ponorů.

Za svým koníčkem jezdí ašští potápěči nejen na české nádrže, ale dnes už doslova po celém světě. Jednou týdně se scházejí i v ašském bazénu.
„Potápíme se na Jesenici, v Mrákově u Domažlic, na Barboře u Chomutova nebo jezdíme na vnitrozemské jezero k německému Chemnitz,“ poznamenal. Výjimkou nejsou ani cesty k mořím. Jednou takovou byla i úspěšná výprava do Rudého moře.
„Expedici za Dogongem jsme začali připravovat už loni v létě. Před Vánoci jsme pak vyrazili do Egypta. Konkrétně do oblasti Marsalaam, zátoka Abu Dahab,“ upřesnil Souček.

Čtveřice ašských potápěčů, Věroslav Souček, který už Dugonga na vlastní oči spatřil před dvěma lety, Jitka Hilfová, první žena, která se v Aši začala potápět, Václav Drófa a Josef Míla začala zátoku o rozměrech zhruba 500 x 500 metrů za bouřlivého počasí prohledávat. Zpočátku ale marně.

„Voda byla zkalená, viděli jsme zhruba deset metrů okolo sebe. Normální viditelnost je v přitom v této oblasti asi 40 metrů. Při předposledním ponoru jsme zahlédli velkého Dugonga. Měl zhruba 5,5 metru,“ popsal Souček úspěch ašských potápěčů. Při posledním ponoru pak celá čtveřice objevila dalšího menšího Dugonga, který se před nimi schovával v oblacích zvířeného písku.

Na rozdíl od jiných výprav měli Ašští více štěstí. Vzácného tvora se jim podařilo spatřit. Podle domorodců žijí v lokalitě dva Dugongové, které poznávají podle jizev způsobených lodními šrouby. Malý Dugong, kterého výprava viděla při posledním ponoru mezi ně ale nepatří.

Dugong indický

Jedná se o savce radu Sirenia (sirény) jménem Dugong (věd. jménem Dugong dugon). Existuje pouze cca 130 000 jedinců celého řádu Sirenia, což je nejméně v celé živočišné říši.
Délka 2,5-4 m, váha 250-900 kg, rozšířční Vých. Afrika, Asie, Australie, tichomořské ostrovy.
Má srpovitou ocasní a krátké přední ploutve pádlovitého tvaru. Kůže je tlustá, tuhá, šedá nebo šedohnědá převážně holá.
Má poměrně malý mozek. Charakteristickymi znaky lebky dugonga je příkře dolu lomená čenichová část, nesoucí 1 pár klů, a význacný zářez v dolní čelisti. Pod vodou může uzavřít mozdry a oční víčka.
Musí vyplouvat k hladině pro vzduch, pod vodou vydrží až 20 minut.
Živí se pouze rostlinami, často slídí na mořském dně a hledá rhizomy (vlákna rostoucí pod povrchem dna) mořských chaluh s vysokou koncentrací uhlohydrátů. V důsledku velkeho objemu plynů vznikajicich při trávení rostlinného materiálu má velkou vznášivost, pro kompenzaci má těžké kosti s velkou specifickou hmotou.
Má převážně denní aktivity, pravidelně denně plave v závislosti na potravě a slapovém pohybu vod do pobřežního pásma a do lokalit vzdálenějších od pobřeží. V některych oblastech podniká delší sezonní migrace, sleduje přitom vodní rostliny a vyhýbá se studeným mořským proudům.
Někteří dugongove žijí samotářsky, ale většina vytvaří rozvolněné skupiny s 10-20, výjimečně 100 i více zvířat. Členové skupin se mohou shlukovat, aby zastrašili predátory např. žraloky.
Samci soutěží o samice zvukovými projevy a utočným postrkovánim. Zásnubni hry a páření (jsou monogamní) jsou rovněž dopravázeny zvukovými a hmatoými signály.
Březost trvá 13-14 měsíců, rodí se jedno mládě dlouhé až 1,2 m a vážící až 35 kg. Pečuje o ně matka s pomoci sourozenců mladete a příbuzných samic, odstavuje je do staří 18 mesiců.
Dugong se dožívá až 70 let.