Rozkvetlé růže nesoucí vlastenecká a poetická jména jako například Jan Hus, Božena Němcová, Bedřich Smetena, ale také Československý Červený kříž či Kde Domov Můj a mnohá další najdete v rozáriu v Bečovské botanické zahradě. Svá pojmenovaní jim kdysi dal uznávaný pěstitel Jan Böhm. Uprostřed rozária jsou připraveny cihelné sloupy pro altánek. „Postaveny jsou z dovezených cihel z bouraček místních staveb. Cihly tak dál poslouží,“ uvedl ředitel zahrady Jiří Šindelář. Celkem je v rozáriu přes sto různých druhů růží.
Záchrana kriticky ohroženého stulíku
V botanické se připravují na další záchranou akci. „Spolupracujeme s Botanickou zahradou hlavního města Prahy v Troji, která nás oslovila s pomocí stulíku malého. Máme zde vhodnější klimatické podmínky pro záchranu tohoto druhu vodní rostliny,“ řekl Deníku ředitel zahrady. Stulík malý je kriticky ohrožený druh a roste ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Daří se mu v chladnějších vodách rybníků, slepých ramenech řek a potoků a v tůních. Vyhovuje mu bahnité dno s větším obsahem kyslíku a rašeliny. Mnohem více je rozšířený jeho příbuzný, stulík žlutý, který hojně roste a kvete například na horním toku Ohře.
Botanická zahrada vznikla Bečově v letech 1918–1935 z popudu Jindřicha Beaufort – Spontina a pod vedením zahradníka Johanna Kodýtka. Jednalo se o unikátní dílo zahradní a krajinářské architektury, které bylo doplněno promenádami, altány, mostky atd. Tento rozsáhlý areál byl ve své době nazýván jako „druhé Průhonice“, čímž bylo odkazováno na podobnost s významným krajinářským parkem nedaleko Prahy, který byl založeno hrabětem Arnoštem Emanuelem Sylva Tarouca, který byl zároveň tchánem posledního Jindřicha Beaufort – Spontina. Bečovská botanická zahrada o rozloze 9 hektarů je původně jedna z nejvýznamnějších historických sbírkových zahrad v Čechách. Po dlouhém poválečném období byla ještě v roce 2005 zahrada zcela zapomenuta a nepřístupná.
