Byla vydána do oběhu 19. února v nákladu 1400 kusů a v současné době je už v podstatě vyprodána. Detektivní novela pojednávající o vyvraždění téměř celé rodiny Döllnerových v roce 1926 na dnes už zaniklém Doyscherově statku, který se nacházel mezi Lázněmi Kynžvart a Březovou u Sokolova, měla ve čtvrtek 7. března slavnostní křest v Hotelové škole v Mariánských Lázních, kterou spisovatel absolvoval.
Sám autor se na místo tragické události vypravil v tento den za doprovodu redakce Deníku teprve podruhé. „Byl jsem tu poprvé v roce 2016. Do té doby jsem ani netušil, že se nedaleko mého rodného města stala tak hrozná věc,“ říká Křišťan.
close
info
Zdroj: archiv autora Lukáše Křišťana
zoom_in
Vrah Franz Sandner.
Statek stával na louce poblíž zaniklé obce Horní Žitná. Dnes z něj zbyla jen jedna menší zídka, zasypaný sklípek, pozůstatky někdejších kuchyňských kamen a spousta kamenů. Opuštěné místo uprostřed krajiny, kdy k nejbližšímu stavení je to několik kilometrů, nevyzařuje právě pozitivní energii. Pohnutá minulost, vyvraždění rodiny včetně dětí a také neveselé poválečné období spojené s odsunem Němců – ruiny bývalých domů, které lemují cestu, tam vytvářejí velmi ponurou atmosféru.
„O tom, co se stalo na Doyscherově statku, se toho v regionu příliš neví. Přitom šlo o největší masovou vraždu, k níž došlo za první republiky. Jde o téměř zapomenutý příběh, který je ale naprosto strašný. Já sám jsem se o něm dozvěděl až v momentu, kdy jsem psal scénář k audioknize Jedlová samota, která pojednává o podobné události v Německu,“ vypráví mariánskolázeňský rodák, který je také herec, dabér a autor rozhlasových her a literárních textů.
play_fill
A protože k tragédii došlo v jeho rodném kraji, kam se stále rád vrací, byl to pro něj velký impuls, aby začal po hrůzných okamžicích z osudné noci z 9. na 10. dubna roku 1926 pátrat. „Nejdříve jsem se rozhodl nalézt ten statek. Pátral jsem po zaniklých obcích a na vlastní pěst jsem se nakonec dostal přímo k němu. Vlastně mě tam zavedla má tehdejší milovaná fenka Nella, která doběhla na místo a lehla si tam,“ vypráví.
Místo tragédie našel. Ale stále neměl dostatečné podklady pro sepsání detektivního příběhu o jeho hlavním aktérovi, jednom z nejhorších vrahů světa, Franzi Sandnerovi. „Věděl jsem, že byl ve vazbě v Chebu, kde jsem ale o něm v archivu nic nenašel. Odsoudili ho a i popravili v Plzni, kde jsem nakonec zjistil, že mám pátrat v archivu v Praze. Tam jsem se vydal v lednu 2018 a nakonec tam strávil dva dny. Měl jsem k dispozici krabici plnou spisů, důkazního materiálu, fotografií, ale i novin, které si Sandner koupil na nádraží. Byl to opravdu hotový poklad a já si začal horlivě ofocovat vše, co jsem pokládal za důležité,“ vzpomíná autor.
Jenomže podklady byly psány hodně v němčině, něco dokonce ve švabachu, který si sám překládal, a tak mu trvalo dlouhé měsíce, než všechno zpracoval. Protože byl ale právě po úrazu a nemohl se věnovat svému řemeslu, měl dost času se na knihu připravit. „Psát jsem začal v září 2021 a 17. listopadu stejného roku jsem měl hotový rukopis. Původně jsem chtěl, aby příběh vyprávěl jedenáctiletý Kašpar Döllner, syn statkáře, který vraždění přežil a Sandnera usvědčil, ale pro tuto linii jsem měl málo informací. Do knihy se mi podařilo také zapracovat výpověď kata Leopolda Wohlschlagera, který 1. července 1927 Sandnera popravil. O tomto vrahovi se dokonce zmiňuje ve své životopisné knize,“ pokračuje autor detektivní novely.
Na příběhu, který Deník vydá podrobněji v dalším článku, ho fascinovala nejen hrůzná událost, ale především postavy a psychologie nejen vraha Sandnera, ale také malého Kašpara a patnáctiletého čeledína Willibalda Weidla, který běžel sám uprostřed chladné noci pro pomoc do pět kilometrů vzdálené vesnice.
V současné době pracuje Křišťan na další knize, kde ale vraždy nebudou. „Podklady sbírám už šest let, takže je to hodně podobné jako u Bestie v uniformě. Bude opět pojednávat o skutečné události, která se stala hodně dávno v zahraničí,“ dodává umělec.
